Rozhovory s Hostem
Díky spojení mnoha
pracovních, zdravotních a osobních faktorů zvláště v posledních měsících
jsem se rozhodla udělat si od května do konce tohoto roku takové menší
prázdniny.
Spíš to bude asi
prázdninový režim, než naprosté prázdniny, ale i tak to bude volnější o dost
než nyní.
A doufám, že díky
tomuto novému uspořádání „mého světa“ budu mít taky ještě více času na Hosta. Host
je přezdívka, což jste možná už pochopili a možná jste i postřehli, pro koho ji
tady na blogu používám. Napovím, že nedávno se v jeho životě přihodila
hodně smutná událost, která nás zasáhla všechny, ale je bez debat, že ho jakožto
dítě jistě zasáhla nejvíc. Není nic horšího, než ztratit na vždy někoho, koho
ještě tolik potřebujete.
I když nával různých
„bojových úkolů“ mi teď nedává možnost ani se pořádně vyspat, tak se snažím na
Hosta vyčlenit alespoň nějaký čas a hlavně si s ním povídat. Oba si
povídáme moc rádi. A myslím, že jedním z důvodů, proč to tak je, že si povídáme
o věcech, o kterých možná s Hostem asi nikdo takhle nemluví. Já totiž nejsem
asi v tomhle ohledu zrovna konzervativní…
Naposledy jsme
probrali problematiku fakes a toho, co to má za důsledky, že to je v některých
státech trestné nejen prodávat, ale i kupovat a kam tečou peníze a jak funguje
černý trh nejen s fakes, ale i s drogami, zbraněmi – právě díky
fungujícím obchodu s padělky. A že dnešní doba reklamy, konzumu a obecně masáže
často žene lidi k tomu, že mají potřebu si kupovat „zdánlivý luxus“ a něco
v podstatě předstírat.
Host je v takovém
tom správně zvídavém věku, kdy už chápe hodně věcí téměř jako dospělý, ale
zároveň má ještě takový nezkažený pohled na svět, takže ty debaty jsou super.
Ale zároveň je ve věku, kdy je na něho vlastně okolím (reklama, vrstevníci)
vyvíjený dost tlak v tomto směru…. Myslím, že je fajn proto dětem říct o
různých dalších aspektech a nechat je, aby si udělaly samy závěry. Jsou totiž
moc chytré a my dospělí je možná zbytečně podceňujeme.
Myslím si, že tím,
že bude dospělý jen nějakou věc nekonstruktivně kritizovat (nebo vůbec
kritizovat) a nevysvětlí, proč se mu něco nelíbí, tak vlastně jen dítě mate.
Občas je lepší jít na to úplně z jiné strany a možná ani né zrovna cíleně.
Já v pravém slova
smyslu nekritizuju. Já jen povídám … o lidech, o podmínkách v továrně, o
tom jak se na to dívá západní svět a různé organizace. O vlivu reklamy. O tom,
jak funguje lidské mozek.
A Host se ptá (a ať
se zeptá na cokoliv, já mu odpovím a to mezi námi vytváří důvěru a hovory to
posunuje na vyšší level), některé věci ho překvapí (a často moc hezky překvapí
naopak on mě), některé věci ho potěší – zvláštní jak mladí lidé mají takový cit
pro spravedlnost a soucit s utrpením jiných.
Jsem moc ráda za to,
jaký je a nechci, aby v důsledku některých věcí, které jsou určitě teď v jeho
životě těžší, aby tohle vše skvělé zmizelo. Je na druhou stranu tak snadné
sklouznout (zvlášť v dnešní době) k některým věcem, které mladým
lidem můžou snadno zničit život. Ostatně děje se to x dospělým lidem v mém
okolí. Jak to pak má ustát o tolik mladší člověk, že? Když my „staří“ nemáme
občas rozum…
Taky jsem si s Hostem
povídala o tématu změna pohlaví a sexuální orientaci a jejich různých
variantách. V procesu změny pohlaví je právě jeden můj dlouholetý dobrý
přítel a můžu vám říct, není to vůbec procházka růžovým sadem, ale těžký běh na
dlouhou trať.
Jsem ráda, že mám
možnost si s Hostem popovídat o tom, jak to je složité, proč po tom
někteří lidé touží a že si to sami nevybrali, takže základem je tolerance a
pochopení, protože takoví lidé to mají těžké už tak nějak od zlomyslné sudičky
a nevraživost okolí jim nepřidá.
Myslím, že
nedostatek informací je častou matkou dítěte jménem nepochopení. A z nepochopení
pak vychází i jiné negativní věci, které můžou vést až k nenávisti. Nevím,
kolik dnešních lidí na 18let vůbec tuší, co obnáší v ČR změna pohlaví (já
sama o tom neměla zdaleka dřív nějaké detailní představy a některé souvislosti
jsem si uvědomila až díky mému kamarádovi) – myslím tím celý ten proces, věci,
které musíte jako žadatel absolvovat a že to často je nepříjemné a reakce např.
zdravotnického personálu tomu dodá jen grády. Je dobré si uvědomit, že to vážně
není jen „šmik&říz na operačním stole a hotovo“.
Po pravdě myslím, že
i mě samotné naše hovory prospějí. Když žijete tak trochu mezi vlky a sami tím
vlkem občas musíte být, často přepnete a automaticky předpokládáte rizika a
spíš negativní věci. Ostatně za to mě platí, takže profesionální deformace byla
jen otázkou času ;) Reakce dětí, které jsou ale ve věku Hosta (nevím, zda se
vůbec u nich ještě hodí slovo dítě), ty jsou ještě tak čisté a často i
neuvěřitelně rozumné, citlivé. (Já vím, že i děti umí být zlé a malé děti často
nemají vůbec zábrany – možná si dáme na tohle téma článek, ale právě v době
dospívání, i když si dospěláci myslí, že to je děsné období, tak nás teenageři
často moc mile překvapí.)
Když si povídáme
obecně o tom, jak některé věci nejen on, ale i lidé jeho věku vidí, nestačím se
divit nad tím, jak to mají v hlavě perfektně srovnáno a jak se my –
dospělí, často chováme v některých životních etapách jako pitomci a oni –
děti nás pozorují, vnímají to, ukládají si do paměti a taky se s důsledky našeho
chování někdy musí i sami ve svém životě poprat. A udělají to často tisíckrát
lépe než my dospěláci.
Nevím, jestli si o
mě Host myslí, že jsem skutečný dospělák. Máme odjakživa spíš kamarádský vztah.
Nejsem přítel ostré autority vůči dětem – můj dědeček mě tak nikdy nevychovával
a já sama se přirozeně řídím „jeho šablonou“, věřím, že domluva pomůže víc, než
sebevětší trest. A taky dneska vím, že důvěra dítěte je to nejcennější, co
člověk může mít.
Když jsme se
naposledy loučili s Hostem, domlouvali jsme se na další setkání a on ještě
zmínil nějaké téma a pak dodal: „No, to si necháme zase na příště, ať si máme o
čem zase povídat…. I když mi si vlastně pořád o něčem povídáme, že?“ ;)
Jsem prostě moc ráda,
za to jaký je, a taky jsem ráda, že se v této chvíli se rodina semkla.
Všichni dělají maximum. Připadá mi to tak trochu, jako bychom byli sloni, co
stojí v kruhu a uvnitř kruhu se snaží chránit mládě.
Moc bych chtěla, aby
ten první divný rok, který bude prvním v řadě těch jiných, kdy už bude
hodně věcí v důsledku ztráty blízké bytosti jinak, tak aby ten rok přesto nebyl
horší, než je nezbytné a neodvratné. Člověk má totiž každý den prožít tak
nejlíp, jak vzhledem k okolnostem může a pokud jsme tou osobou, kdo může
ty okolnosti u druhého člověka ovlivnit a zlepšit, tak bychom to rozhodně
udělat měli.
Vaše Iwi
PS: Otázka na vás - S kým
si rádi povídáte vy? ;)
Děkuji moc za milé
komentáře, dělají mi pokaždé velkou radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat