Mazaný Králíček

Orthorexie, bigorexie, drunkorexie – nové druhy poruch příjmu potravy + tip na dokument 

Termín Orthorexie poprvé použil už v roce 1997 Americký lékař Steven Bratman, který byl na počátku velkým zastáncem zdravé výživy a vůbec zdravého životního stylu, ale po čase, kdy sám pozoroval, kam se taky může člověk díky extrémnímu zájmu a extrémním pravidlům v této oblasti dostat, začal na nové nebezpečí sám upozorňovat.

Názory na Orthorexii se různí, ale v podstatě se shodují na tom, že pacient je extrémně fixován na zdravou stravu.

U této poruchy (stejně jako u dalších) dochází k postupnému vývoji, kdy od úvodních fází jako přecházení na zdravou výživu, vegetariánství, veganství, vitariánství a samozřejmě vynechávání různých chemicky upravených potravin, vyhledávání potravin pouze a jen v biokvalitě a ze specializovaných bio-vita-obchodů, vede až k extrémním obsesivním stavům, kdy na jednu stranu člověk není schopen prakticky řešit už nic jiného než jídlo, jeho složení, jeho přesný původ, případně jeho škodlivost a současně vede i k fobiím, tedy nekontrolovatelného strachu z kontaminace potravin třeba jen špatným vzduchem a či strachu z poškození vlastního zdraví, když sní nevhodnou a nebo vůbec nějak chemicky upravenou potravinu.

Vede to samozřejmě k tomu, že na jednu stranu člověk už nezvládne chodit ani do práce, protože shánění a příprava jídla mu zabere prakticky celý den a na druhou stranu to vede k extrémní podvýživě, protože pacient se stává přísnějším a přísnějším, až nakonec sám sobě nepovolí jako bezpečné vůbec nic. Je to paradox, protože lidé, kteří řeší celý den jen a jen zdravé jídlo, nakonec mohou umřít na vyhladovění.

Co vůbec tuhle poruchu způsobuje? Samozřejmě touha po zdraví a dlouhém životě (což by mohlo být chvályhodné – jenže nic se nemá přehánět), ale také to může být třeba touha být štíhlí a atraktivní (k čemuž nás dnešní doba někdy dost tlačí – o velkém tlaku třeba na zpěvačky, herečky, modelky, moderátorky, nebo samozřejmě i muže v těchto profesích ani nemluvě.) Zkrátka Oprah Winfrey je jen jedna… Ostatní musí pořádně cvičit a nežrat, neb špeky se netolerují. Stačí se podívat na oblíbené rubriky každé léto „ Celebrity a celulitida“, které i moje kamarádky nadšeně sdílí.

A tady vzniká kolotoč. Protože obecenstvo svým přísným okem často známé osoby, které živí jejich vzhled (z větší či menší části), tlačí k tomu, aby byly perfektní, a pak se my ostatní smrtelníci taky snadno začneme honit za bludem věčného mládí a dokonalé krásy, který je podpořený „vyfotošopovanými“ fotkami, kdy často „dívky z plakátu“ připomíná spíš kus plastu, než živé tělo.

K příčinám ale patří i další věci jako vrozený perfekcionismus, nebo skrz poruchu probublá na povrch jiný psychický problém.

Což je podobné jako u anorexie – samotný spouštěč není nutně tou skutečnou příčinou. Např. hloupá poznámka kluka ohledně tělesných proporcí dívky může spustit problém, ale např. tlak přísných rodičů je to, co opravdu vedlo ke vzniku a taky pak dlouho udržuje status quo.

Další zmíněnou poruchou dnešního článku je bigorexie, lékaři někdy nazývána jako muskulární dysmorfie nebo také Adonisův komplex.

Oproti Orthorexii, která se klidně může vyvinout i bez nutné potřeby potravinových doplňku a cvičení, u Bigorexie právě extrémní cvičení a nadměrné užívání potravinových doplňků vede ke vzniku onemocnění či poruchy, chcete-li. Neb ani lékaři nejsou v označování dnes zmíněných třech poruch/nemocí jednotní. Nemoc, nebo porucha – je to vlastně ve výsledku nepodstatné – protože důležité je jen jedno – jsou to závažné problémy, které ohrožují život takto zasaženého člověka.

Bigorexie se ale nejčastěji řadí do skupiny poruch příjmu potravy. Jedná se o chorobnou posedlost vlastním tělem, touze po dokonalosti a taky (a to hlavně) touze po dostatečném množství svalové hmoty (ovšem dostatečné se zde rovná pojmu extrémně nadměrné.) Často postihuje muže, kulturisty a bývá přirovnávána k protikladu anorexie (která je zase spíš nemocí modelek), kdy anorexie je touha po štíhlosti, hubenosti a minimálních tělesných mírách, naopak bigoretik touží po tom, být konečně „pořádný kus namakaného chlapa“.

Vede to od rizik jako je poškození pohybového aparátu nadměrným přetěžováním při cvičení přes závažné poškození organismu různými – né vždy ke zdraví šetrnými doplňky (zdravíme steroidy) až po smrt. Ale i běžné doplňky, které obsahují bílkoviny a aminokyseliny, mohou při dlouhodobém a zvýšeném množství znamenat velký problém, protože extrémně zatěžují játra a ledviny. Na to je dobré myslet i při různých dietách. Kdy se dnes často bílkoviny vynáší do nebe.

A „nanebevzetí“ zažívají i zvýšené dávky vitamínu – známe hype dnešní doby – infuze vitamínu C nitrožilně. Před lety se začaly používat k léčbě rakoviny, kde obecně „kyselé“ složky mají pozitivní vliv na vývoj nemoci – u některých typů nádorů. A jistě jsou šetrnější než třeba klasická chemoterapie či ozařování, to ale neznamená, že nejsou vůbec škodlivé, zvláště při takové intenzivní a třeba i opakující se kůře a to i přesto, že krátkodobě znamenají jisté zlepšení např. v oblasti únavy.

Já vím, že dneska si to dávají „celebritky“ místo energeťáku. Ale věřím, že ostatní smrtelníci před tím, než si nechají něco píchnout do žíly, aniž by je k tomuto rozhodnutí vedla smrtelná nemoc, tak přemýšlí.

Jestli pochybujete o tom, co dokáže zvýšené Céčko, tak si kupte morčátko. Morče má v tomto ohledu stejný metabolismus jako člověk, neumí si tento vitamín vyrobit, ale přesto ho potřebuje ke svému životu a zdraví a bez něj umírá – poměrně rychle, stejně jako člověk. Pokud ale budete dlouhodobě morče dopovat zvýšenými dávkami Céčka, zemře vám předčasně taky a to právě na selhání ledvin. Stejně jako člověk.

Jako ve všem, přátelé – i zde platí všeho s mírou a hlavně s rozumem.

Ale zpět k bigorexii…

Kulturisté často mají v době soutěží v těle jen asi 3% tuku, což samozřejmě vede k tomu, že orgány v dutině břišní nejsou chráněny tak jako u běžného člověka a taky s tím souvisí další různé komplikace, jako třeba velké přetížení pro srdce, dehydratace, srážení krve. Ve snaze vypotit tuk třeba častým, dlouhým a v každém ohledu extrémním saunováním, se vystavuje riziko embolie. Protože nedostatek tekutin vede k houstnutí krve a ve skutečnosti často člověk neumírá na žízeň jako takovou, ale právě na embolii.

Třetí a poslední do dnešní party je Drunkorexie.

Tohle je kapitola sama pro sebe. Týká se hlavně mladých žen kolem dvaceti let (dnes stále častěji i mužů). Podstatou je samozřejmě touha po dokonalých tělesných proporcích, ale zároveň chuť se bavit – a bavit se někteří umí jen s alkoholem. Ale aby si ten alkohol, který je našlapaný kaloriemi (zvláště panáky tvrdého, nebo míchané koktejly), mohli dát, tak se omezují v příjmu kalorií z jídla. Výsledek je kapku na budku. Samozřejmě, že na lačno se alkohol hůře vstřebává, ale zároveň víc zatěžuje organismus. Zejména játra (Zdravím cirhózu). Tím, že jsou lidé hladoví, tak vypijou taky toho víc.

Černé svědomí z toho, že ale do sebe dostaly beztak kalorickou bombu v podobě pěti panáků vodky, nezmizí ani díky hladovce držené přes den. Takže je potřeba kalorie spálit – tancem. Přichází taneční maraton v řádu několika hodin, jenže tělo je vysílené a unavené – je potřeba ho nakopnout a čím jiným, než energetickým drinkem.

Mix alkoholu a energeťáku, které otupí mozek i smysl, takže člověk je dost odolný/nevšímavý vůči bolesti, k tomu nastartuje srdeční tep do ještě vyšší frekvence, zvýší krevní tlak, tak takový mix může být až smrtelný. Lidé jsou ale snílci. Myslí si, že když se se srdcem či tlakem neléčí a jsou mladí (což se rovná v jejich mysli „prakticky nesmrtelní“), tak se jim nemůžu nic stát. Ale to že není slabost/choroba/defekt/šelest odhaleno neznamená, že neexistuje. Což zjistil i můj kamarád, který se po vodce se semtexem probral až v nemocnici. Štěstí, že „rychlou“ tady máme vážně rychlou a tak sanitka dojela včas.

No, netřeba příliš asi psát o marnosti boje těchto hladovějících, kteří po extrémním výdeji energie navíc a oslabeni těmi vypitými panáky ve svém odhodlání „nepřibrat ani gram“, po příchodu z akce doma vyluxují lednici v 9 případech z 10.

Obecně si myslím, že nejvíc nebezpečná díky své komplikovanosti je právě první zmíněná dnešní porucha Orthorexie. (Samozřejmě závažné jsou i dvě zmíněné další a obě mohou znamenat smrt.)

Ale Orthorexie je jiná v tom, že se těžko pacientovi vysvětluje, že i příliš dobrého škodí. Že je tak tenká hranice mezi dobrem a absolutní zkázou, kterou snadno člověk (zvláště pokud má k tomu dispozice) nepozorovaně překročí. Navíc se těžko z této poruchy dostává, když na každém kroku dneska stojí tři výživoví (a ehm často „rádoby“) poradci, v knihkupectví se na nás sypou knihy o tom, co všechno nás „zabíjí“ a jak máme vzít život do vlastních rukou.

Za sebe můžu říct toto – nemám ráda extrémy. Jsem zastáncem logiky a chladného úsudku a chcete-li v něčem i obyčejného selského rozumu. Knihy o medicíně a látkách působících na naše zdraví (ať už tím jsou léky, potraviny, nebo třeba různé vitamínové doplňky) čtu ráda cca dvacet let a budu je číst dál (a některé se určitě objeví i zde na králíčkovi), ale opravdu si myslím, že nic se nemá přehánět – a to navzdory, nebo právě proto, co jsem vše o tom už přečetla.

Nejsem ani zapřisáhlým odpůrcem zdravého životního stylu, ani jeho skutečně zapálený a nadšený fanoušek.

Víte, zájem o vlastní zdraví je super – ale pozoruju, že ta dnešní doba často všemi těmi radami, příkazy, zákazy a hrozbami v lidech naopak jen vyvolává větší stres a neurózy. Nebo třeba takové poruchy, jaké jsem vzpomněla dnes.

Jediné pravidlo, kterým se snažím řídit tedy je už zmíněné – s rozumem a s mírou.

A co vy a zdraví životní styl? Slyšeli jste už o těchto poruchách příjmu potravy? Povídejte, přehánějte ;)

Vaše Iwi

Děkuji za všechny komentáře, dělají mi vždy velkou radost.

PS: Koho by zajímalo téma první poruchy příjmu potravy, tak odkaz na zajímavý dokument ZDE. Dokument je anglicky, ale jsou tam i české titulky.