pátek 19. září 2014

Závist – nesmrtelná teta


Hlupáci jsou všude – o tom žádná. A že je často k jedovatým poznámkám (a jiným úkonům) vede čistá závist, většinou tušíme. Přesto, když narazíme na člověka, kterého závist ovládá, dovede nám to pěkně zkazit den (někdy). Ono totiž ruku v ruce s velkou závistí jde i určitá schopnost sekat do živého. Nebo alespoň takový je záměr toho, kdo do vás seká - a sice, že vám tím ublíží.

Sama občas nad podobnými situacemi přemýšlím, jestli si člověk má šetřit nervy a neřešit to, nebo se ozvat, protože je to do nebe volající drzost (někdy), co se jiní dovolí…

Není to snadné se rozhodnout, protože není snadné mávnout rukou nad tím, že se nám někdo snaží ublížit, ponížit nás, kopnout si… A zcela neprávem, jak sami dobře víme. Na druhou stranu je boj s podobnými lidmi jako boj s větrnými mlýny a i to ve skrytu duše tušíme.

Asi každá taková situace má nakonec svoje individuální řešení…. Neexistuje žádný kouzelný jednotný recept na to jak snadno a rychle zvládnout blbce. Kdyby takový existoval, snad by měl i cenu zlata.

Před pár dny jsem se o tom sama přesvědčila, že někdy je zkrátka lepší se jen pousmát a myslet si něco o zamindrákovaných trdlech a někdy je naopak dobré trochu zabojovat za svá práva a dotyčného nakonec porazit jeho vlastními zbraněmi. S humorem a nadhledem. 

Občas se pak z takové jedovaté harpie stane opět normální smrtelník, který je jen zkrátka nespokojený s vlastním životem. Což mu samozřejmě nedává právo si z vás dělat hromosvod špatné nálady, ale i tak má to zjištění význam. Člověk si uvědomí, že chyba opravdu není na jeho straně a že ona jedovatá osoba je v první řadě velmi nešťastná a nezbývá, než ji politovat.

Všichni takové závistivé lidi občas potkáváme a taky všichni občas něco někomu závidíme, je pouze důležité, aby závist nepřerostla v nepřejícnost a nenávist.


Krásný večer bez blbců všem ;)