Závist
– nesmrtelná teta
Hlupáci
jsou všude – o tom žádná. A že je často k jedovatým poznámkám (a jiným
úkonům) vede čistá závist, většinou tušíme. Přesto, když narazíme na člověka,
kterého závist ovládá, dovede nám to pěkně zkazit den (někdy). Ono totiž ruku v ruce
s velkou závistí jde i určitá schopnost sekat do živého. Nebo alespoň takový je
záměr toho, kdo do vás seká - a sice, že vám tím ublíží.
Sama
občas nad podobnými situacemi přemýšlím, jestli si člověk má šetřit nervy a
neřešit to, nebo se ozvat, protože je to do nebe volající drzost (někdy), co se
jiní dovolí…
Není
to snadné se rozhodnout, protože není snadné mávnout rukou nad tím, že se nám
někdo snaží ublížit, ponížit nás, kopnout si… A zcela neprávem, jak sami
dobře víme. Na druhou stranu je boj s podobnými lidmi jako boj s větrnými
mlýny a i to ve skrytu duše tušíme.
Asi
každá taková situace má nakonec svoje individuální řešení…. Neexistuje žádný kouzelný
jednotný recept na to jak snadno a rychle zvládnout blbce. Kdyby takový
existoval, snad by měl i cenu zlata.
Před
pár dny jsem se o tom sama přesvědčila, že někdy je zkrátka lepší se jen
pousmát a myslet si něco o zamindrákovaných trdlech a někdy je naopak
dobré trochu zabojovat za svá práva a dotyčného nakonec porazit jeho vlastními
zbraněmi. S humorem a nadhledem.
Občas se pak z takové jedovaté
harpie stane opět normální smrtelník, který je jen zkrátka nespokojený s vlastním
životem. Což mu samozřejmě nedává právo si z vás dělat hromosvod špatné
nálady, ale i tak má to zjištění význam. Člověk si uvědomí, že chyba opravdu není na
jeho straně a že ona jedovatá osoba je v první řadě velmi nešťastná
a nezbývá, než ji politovat.
Všichni
takové závistivé lidi občas potkáváme a taky všichni občas něco někomu
závidíme, je pouze důležité, aby závist nepřerostla v nepřejícnost a
nenávist.
Krásný večer bez blbců všem ;)