Mazaný Králíček

Osobní bublina 

Poslední dny, nebo pár týdnů jsou opravdu testovací. Osud chce pořádně zřejmě vyzkoušet moji aktuální a maximální odolnost vůči stresu. Každý den tedy začíná skutečně nějakou vyloženě „pozitivní zprávou“, nebo událostí (ironicky myšleno.)

Pro představu, tak třeba o víkendu nám tu začala hořet elektrika. Pozitivní na tom je, že jsem byla přítomná a tedy mohla hned konat. Opominu fakt, že sehnat o víkendu elektrikáře je prostě jako sehnat v srpnu Ježíška…. Navíc jsem člověk, který ohledně elektriky věří na skřítky, kteří tam někde maličcí malilinkatí běhají a zajišťují mi všechen ten blahobyt moderní doby jako PC, net a horkou kávu po ránu ;)

Jednou z podmínek výběru mého budoucího životního partnera tedy už v minulosti bylo i to, že ON na tyhle skřítky věřit naopak nebude, protože elektrice rozumí ;) Což se mi naštěstí povedlo, ale tak nejsme samozřejmě s panem M. siamská dvojčata, takže občas zrovna pan M. není po ruce. Byť ale pak bleskově dorazil na místo činu po mém zoufalém telefonu.

Je to zkrátka „bezva zážitek“ (opět ironie), když se vám něco takového přihodí a vy běžně i pitomý fén na vlasy zapojujete do sítě s respektem k té neznámé obrovské síle číhající v zásuvce, která je toho času navíc bez jisker, čouzení a podobných věcí.

Je tedy zřejmé, že když se přidá k praskající vypnuté televizi a k zásuvkám i  hlavní chrčící jiskřící jistič, tak se na to nemám ani odvahu podívat.

Takže takhle např. vypadají teď ty moje „testovací“ dny, skoro se musím smát, protože to začíná trochu připomínat filmy tipu Nezvratný osud, se všemi těmi blbými náhodami. A stejně jako hlavní hrdinové mám pocit, že čím víc se snažím vyhnout další katastrofě, tím je nakonec vývoj absurdnější.

No, beru tohle celé období jako výzvu. Až se situace zklidní, budu opět tak posilněná událostmi, že Superwoman je proti tomu nic ;)

V takových dlouhodobě složitých situacích jsem ale už byla, jsem naštěstí poučená, že jen systematické postupování v úkolech – nejen těch pracovních, ale i dalších a klid při jednání s lidmi i při dalších činnostech, ať se děje cokoliv – skutečně cokoliv (a že se toho děje), je jediná možná cesta, jak se nezbláznit. Nemá vůbec smysl se rozčilovat. Zlaté heslo mojí báječné tety, která mi říkávala, že na blbce se vždycky usmívej a na hodné lidi se usmívej ještě o kousek víc, se snažím důsledně praktikovat den co den.

Dokonce na tom všem začínám vidět pozitivní věci, protože vývoj některých záležitostí vlastně směřuje snad i k lepšímu výsledku, větší budoucí pohodě a na konci čeká svým způsobem klidnější období, protože některé stresy jsou divokým vývojem vlastně nakonec definitivně odstraněny z mého života. Navíc to přineslo nové objevy i v podobě vhodnějších řešení a postupů. Zkrátka změna je život….

Samozřejmě, že zvláště v oblastí osobních ztrát se ty plusy hledají hůř, ale tam se snažím myslet na to pěkné, takže nakonec i hodně blbě započaté pondělí končilo moc hezkým večerem s tím nejvzácnějším a nejmilejším hostem pro mě. A vy určitě tušíte, kdo byl tou návštěvou, se kterou jsme si i s panem M. užili hezkých pár hodin.

V tu chvíli si i člověk uvědomí, co jsou v životě skutečné priority… A tento náš „Host“ rozhodně prioritou pro nás je.

A u těch běžných událostí jako třeba u té vyhořelé elektriky si člověk musí říct, že …no a co, tak budu mít v nejhorším případě novou ;) Zničená televize už je odvezená ve sběrném dvoře, takže budu mít definitivně víc času na knížky. No, však říkám - prostě samé pozitiva a sociální jistoty….. ;)

Ale i tak musím říct na rovinu, že jako náročné to je, samozřejmě nejhorší je na posledních dnech hlavně ten stres, který doslova fyzicky cítím v kombinaci s vyčerpáním, ať se snažím sebevíc si ho nepouštět k sobě. Zachovat klid je jedna věc, ale tohle zase druhá. Často si teď právě proto představím kolem sebe takovou bublinu, v které si žiju a vegetím a nic se mě nemůže skutečně dotknout, naopak vše negativní se od ní odrazí jako skákající míček někam pryč. No, snad té mojí představě rozumíte.  

Kromě toho, že pan M. je pro mě parťák do nepohody, tak je tu ještě jedna pro mě moc krásná věc a to je ten malý virtuální svět nadosah - neb psaní mě moc baví a taky se mi neskutečně líbí, jak přátelská a milá minikomunitka se tady kolem blogu mazaného králíčka, ale i blogu Makeupmania.cz vytvořila. Jste prostě opravdu všichni skvělí ;)

Je skvělé mít něco, kam si můžu jít na chvíli odpočinout od všech starostí, i když v tu chvíli nemůžu zrovna vytáhnout ani paty z práce. Fakt, že do něj můžu kdykoliv nahlédnout a třeba se odreagovat psaním či komentováním jiných blogů, nebo mi děláte radost i vy čtenáři, to je opravdu hodně ;)

Moc vám za to děkuju, jste prostě všichni úžasní, zkrátka taková sluníčka, co prozáří den ;)

Vaše Iwi

PS: Navzdory všem událostem, vidím vážně i hezké věci, možná je dokonce o to víc vnímám momentálně i intenzivněji a taky vidím světlo na konci tunelu, v kterém zrovna asi tedy jsem a pevně věřím na lepší zítřky. Tuhle vlastnost mám údajně v genech po své babičce. Což je zajímavá myšlenka - že by optimismus byl dědičný, že ;)