Mazaný Králíček

Instantní přesycenost

Před pár dny jsem psala na IG, že na mém účtu budou změny – jak do obsahu, tak nastavení (neb nyní už je soukromý). Myslím, že situace je tak nějak víc klidná a jasná, takže dozrál čas k tomu napsat něco víc, což jsem měla stejně v plánu.

Těch důvodů ke změnám je totiž víc, všechny nejsou jen negativní, některé by přišly tak jako tak a možná by to k aktuálním změnám stačilo, ale v celkovém součtu to dneska vypadá ještě kousek jinak.

Předně léto je čas, na který jsem si dlouhodobě plánovala vyřešit některé záležitosti, včetně výletů do Ugandy, byť tedy ne v takovém rozsahu. Důvod je prozaický, léto je čas, kdy mé pracovní okolí psychicky lépe snáší, že tu nejsem každou minutu k dispozici. 

Všechno (nejen Uganda) to ale znamená hodně času navíc, taky energie, financí a psychických sil. Logicky pak člověk začne procházet své možnosti - co je nezbytné, co mu dobíjí baterky a co mu tu energii a čas možná bere až přespříliš. A možná s tím přichází i menší zamyšlení, jaké máme dál cíle, sny, plány, kam jsme chtěli směřovat a kam to vše směřuje v tenhle okamžik. A co je nakonec v životě důležité a jak chceme "spotřebovat svůj čas", který máme.

Tak trochu mi udělalo navíc čáru přes rozpočet, že některé věci se rozjely zcela jiným směrem, než jsem si tak jako vysnila – jak už to bývá. No, co už …

Dalším bodem je, že já si velmi cením svého soukromí. Jestli po něčem netoužím, tak aby mě poznávala každá druhá osoba na ulici. Od začátku blogování jsem tohle měla srovnané, co zveřejnit chci, co ne a musím říct, že na blozích nebylo nijak těžké udržet hranice. Většinou…

Samozřejmě ale existuje nepoměr toho, co na sebe prozradí bloger a co čtenář blogu (a člověk s tím musí počítat). Dneska bych řekla, že u Instagramu je to ještě 100x umocněno. Zvláště když máte veřejný otevřený účet, kde vás na jedno kliknutí vyčenichá kdekdo. 

I když jsem na IG nechtěla dávat víc než kosmetiku a případně upozornění na články či nějaké jiné obecné tipy, člověk se tak nějak nechá trochu strhnout tou rychlou interakcí, která vytváří skrz fotky i víc osobnější dojem sítě. A občas zapomene, že sdílí možná víc a možná i pro někoho, kam to ani směřovat nechtěl.

I když si myslím, že sociální sítě nejsou horší než realita, resp. lidé na nich nejsou horší, než jak se dokáží projevit v běžném životě, přesto cítím, že zrovna na IG je trochu jiná atmosféra. Nebo to možná není ten správný termín.

Sítě jsou takové, jaké si je člověk udělá. A IG mě stál a stojí v tomto ohledu tedy ve srovnání s jinými komunikačními kanály a prostory o dost víc energie a času prakticky od začátku. Což je u záležitosti, která má být mým relaxem, k zamyšlení.

Nechci opomenout, že tady ale nacházím stále i mnoho inspirace a taky příjemné a přátelské, vtipné, inteligentní, milé majitele účtů. Ale i tak ten výsledek není vždy uspokojivý. Zkrátka tahle síť je ringem slepičích gangů víc než kterákoliv jiná (což je pak vůči těm skvělým majitelům účtů až nespravedlivé, že IG má tak špatnou pověst, ale i já si dneska občas říkám, že někdy je ta pověst bohužel zasloužená.)

Další věcí pak je (a na to mě navedla tak trochu Liška svým skvělým článkem ZDE), že věci, které jsem dřív řadu let měla ráda (třeba Makronky ve Francii, nebo sport, tak cítím spíš teď až přesycenost, která mě spíš demotivuje. Takže mi, myslím, prospěje trochu změna přístupu i v tomhle ohledu. A trochu bych si ještě měla pohrát s nastavením. Neb to je čistě můj problém.

Osobnější charakter IG mě ale přivedl k jedné věci - že bych možná chtěla vědět, jak vypadají některé osoby skrývající se za účty v reálném světě. Což nebyl prvotní impulz přímo z mé hlavy, ale nemůžu říct, že by mě nepotěšil a že by mi to nepřišlo jako vcelku fajn nápad. Je to totiž něco zcela jiného, než když bych měla sdílet na otevřeném účtu třeba osobní fotky, které dneska „poučená životem“ nemám ani na soukromých účtech sociálních sítí.

I když v určitých obdobích roku jsou sítě mým pomocníkem v komunikaci se světem, tak je stále vnímám jako jakési šidítko a to i u lidí, které znám osobně. Je to jen náhradní varianta či doplněk k tomu běžnému setkání, těm skutečným zážitkům.

Nechci tedy logicky připustit, aby mi IG zasahoval do života a ukrajoval z něj víc, než je vhodné, zvlášť pokud mám možnost si vybrat mezi realitou a virtuálním světem. Navíc z IG mám poslední dobou spíš pocit stagnace v určitém ohledu. Ne zase všude, ale v něčem ano. 

V neposlední řadě jsem se taky rozhodla pro něco, co je pro mě osobně vysoce důležité. Je to záležitost velmi specifická, ale prozatím víc než soukromá a  hodně přemýšlím nad tím,  jak s tím naložit dál. A to je něco, co možná IG účet ještě v budoucnu ovlivní (a stalo by se tak, i v případě, že by nebyl žádný jiný z výše uvedených důvodů). Proto jsem zvažovala, zda účet na IG už teď nesmazat. Protože i nyní je bohužel prostorem, kam někteří chodí sbírat informace, s kterými nenakládají zrovna v přátelském duchu.

Já rozhodně nejsem povaha, která by se nechala od někoho tlačit do pozice štvané zvěře, dneska už vůbec ne. Vykrádání soukromých fotek, sběr osobních údajů a podobných věcí jsem si zažila ve svém soukromí dost. Stejně tak toho, co pak následuje. Stále běží i policejní vyšetřování na porušení pravomocí veřejného činitele v tomhle ohledu. Ať tady nekritizuju jen IG, jakoby mohl za to, že někteří lidé mají lehce zatemněno a neznají žádné hranice.

Jako dávno dospělá žena pohybující se v určitém prostředí velmi dobře vím, kde mám vytyčené hranice a u těch netoleruju překročení. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy necítila a ani necítím zrovna hluboký respekt k jakýmkoliv autoritám (už vůbec ne k těm samozvaným), tak mě dneska takové pokusy spíš přijdou úsměvné, ale někdy taky vcelku otravné, o to víc, když mě okrádají o čas. A to jak v běžném životě, tak v tom virtuálním světě.

Jak už jsem zmínila na IG v postu - nadále se chci víc opět věnovat psaní na blogy, kde je jednodušší držet linii soukromí, časovou náročnost apd. a které mě baví a vidím v tom relax a snad občas i přínosný smysl. S ohledem na to, že v létě budu tak jako tak méně času on-line a postnout článek je zkrátka jednodušší.

Z účtu na IG  si ponechám to dobré jako je inspirace od vás a případné pozvánky na osobní setkání ( nebo jako kontakt pro ty, kterým jsem navrhla setkání zase já.) Stejně tak se nechci zatím vzdát možnosti příležitostně přidat nějaký post, ale spíš jen knihy, kosmetika, případně spojitost s tématy blogů.

Takže to je asi tak vše, co jsem už nějaký čas na srdci. Možná bych přehodnotila věci tak jako tak, jak už jsem psala, jsou věci, které byly v plánu a možná mi do toho života zasáhnout nakonec ještě daleko víc, než si teď myslím, ale na druhou stranu jsou tu věci, které nechci dál přehlížet a je potřeba s tím nějak naložit.

Jedné věci jsem si ale zejména z praxe velmi dobře vědoma, každá taková úvaha o světě, ať už virtuálním či reálném, zamyšlení nad pozitivy a možná hlavně negativy většinou zasáhne nejvíc ty, kteří to nemají zapotřebí, zatím co ti, kterým by menší meditace nad jejich chováním prospěla, se takové věci nikdy nedotknou.

Takže pevně věřím, že ti, s kterými se ve virtuální prostoru setkávám a komunikuju ráda, po přečtení článku nepochybují, že s nimi změny nemají spojitost a dál jsem ráda, že máme tu možnost se sem tam potkat alespoň ve virtuálním světě.

A co vy – taky cítíte někdy podobnou přesycenost? Nebo jak vůbec vnímáte sociální sítě? Taky byste dali přednost setkání u kávy, pokud je na výběr? Nebo vnímáte internet jako moře nepřeberných možností, kde se těch, co nevyhovují, člověk zbavuje snadněji? Občas mám ten pocit, že tohle dneska lidé oceňují na komunikaci nejvíc….

Jako vždy děkuji za všechny zajímavé, vtipné a milé komentáře, dělají mi stejnou radost jako na začátku (jen už to neběhám vydýchat na balkón jako kdysi ten první :D – ale možná je to jen tím, že teď už nemám balkón :D

Vaše Iwi

PS: Příště si dáme nějaké serióznější a zajímavější téma ;)