Mazaný Králíček

Okradli stařečka?

 

Předně pojďme zmínit starou a podstatnou informaci, která ale dneska už v debatě zapadla a sice, že Václav Klaus a Miloš Zeman jsou hlavními postavami, které rozpustily důchodový fond do běžného rozpočtu po Plyšákovi 89 a tím pádem tak trochu tito pánové s ostatními aktéry zadělali na nynější problémy, které další vlády jen víc gradují už třeba jen tím, že nemají koule na to řešit důchodovou reformu, kterou ale každá druhá strana a hnutí má ve svém programu u voleb.

 

 

Další podstatný bod je, že vidíme stát jako jakousi spořitelnu, nebo pojišťovnu, kde si ukládáme peníze na stáří. Ve skutečnosti je státní rozpočet průtokový ohřívač a vaše peníze, co odvádíte na pojistném v okamžiku vašeho nástupu do penze budou už dávno rozdány, utraceny, projedeny, probydleny a to zcela nenávratně a rámci solidarity a taky toho, že v dnešní ekonomice je velmi složité si v daném čase našetřit v dlouhém časovém horizontu dost peněz na dobu (a ceny), které tady budou za 20,30,40, 50 let.

 

Zdá se vám 50 let mimo? Není, pokud ukončíte vzdělání výučním listem, maturitou a odchod do penze bude v 68 letech (osobně myslím, že se dostaneme postupně zpět na prvorepublikovou hranici 70 let), tak spořit na důchod budete skutečně 50 let.

 

Jistě můžeme investovat a spořit, ale investovaní vytváří tlak na zisk akcionářů, ten tlak se zjednodušeně nakonec mění na silu, která drtí ty dole, vesměs lidi ve výrobě, na nejnižších pozicích, nebo na pozici středního managmentu. Je to z dlouhodobého hlediska úplně stejné, jako si myslet, že eko kolekce vyřeší extrémní ekologickou zátěž z textilního průmyslu od pěstování bavlny až po spalování a skladování nevyužitého textilu. Ne, nevyřeší, vyřeší to jen omezení spotřeby jako takové a následně snížení produkce.

 

Proto spíše než vyloženě vytvářet další tlak (v podobě nárustu akcionářů) na ziskuchtivost nadnárodních koncernů je lepší si dát do pořádku veřejné finance země, ale taková věc bude prostě hodně bolet.

 

Tedy přijmout, že mě jednou v rámci solidarity bude defacto živit jiný cizí člověk (nebo tedy lidé) svým odvodem do státního rozpočtu, kde se peníze přerozdělí i na moje potřeby (důchod), protože jsem v rámci solidarity pomáhal živit desítky let zase jiné své spoluobčany, protože žijeme v jedné zemi a za nějakých společně sjednaných pravidel, kterým se říká společenská smlouva.

 

 

 

Tak tedy opustíme myšlenku urputného investování, přiznáme si, že 2/3 lidí ve chvíli, kdy začnou řešit bydlení, nebo i příchod dětí, tak není příliš schopná vyčlenit dostatečnou částku z rozpočtu na investice či spoření takového rozsahu, aby se zcela zajistil na důchod.

 

Státní důchod má ale taky dost úskalí. Jednak nám nestačí na jednoho důchodce jeden poplatník, důchod dnes dosahuje asi 50% původního příjmu člověka, patří sice k těm nižším v Evropě, ale taky roste uměle, jeho růst není podmíněn růstem produktivity práce. Zkrátka si na vysoké důchody, které v tu chvíli vyplácíme, neumíme v ten okamžik ještě skutečně jako celek vydělat. A odvody, ač v ČR dost brutální, tak na důchod nestačí.

 

Od roku 1940 se ale snižuje počet poplatníků na jednoho důchodce.

 

Nyní by měl být něco kolem 2-3 poplatníků na důchodce, což znamená deficit ve státním rozpočtu, když se za cca 20 let při trendu porodnosti dostaneme do stavu 1 na 1, tak jsme prakticky na nule a na důchody nebude. To je hodně blízký a hodně katastrofický scénář.

 

Pokud sem nechceme jako Německo s obdobným problémem poklesu a současně dost štědrým sociálním systémem pozvat nové příchozí, kteří se zde usadí, začnou pracovat a současně taky rodit novou generaci poplatníků, tak si musí sáhnout ČR do svědomí a změnit nejen samotný důchodový systém, ale sociální systém a to jak v krátkodobém tak i dlouhodobém horizontu. Třeba i revizí sociálních dávek, kdy hmotná nouze v praxi znamená, že lepší je nepracovat, než mít třeba částečný úvazek na nějaké dělnické profesi.

 

Ten krátkodobý zásah snížení valorizace důchodů bolí tedy tu starší generaci, ten dlouhodobý navýšení hranice odchodu bolí tu mladší. Nadávají tak samozřejmě všichni. Jistě pak kámen úrazu jsou další věci.

 

První je fakt, že to rozhoduje skupina lidí, kterou jsme si jako většina sice demokraticky zvolili, ale která ani trošku není ohrožena existenčními problémy a bídou. Která si nesáhla na nadprůměrné příjmy ani v době Covidu, ale taky která dokázala jiné podobné skupině (tedy té, která má platy taktéž od státu), zmrazit příjmy a přidat práci. Se pak všichni diví, že jim tam stávkují tito lidé na Václaváku. Jenže ono je dobré u těch demonstrací vypustit ten mediální humbuk a soustředit se na podstatu, co vůbec ty lidi vede k demonstraci? Ne, co se pak děje v rámci vyhrocené situace, jakou silu má psychologie davu, jakou silu mají média a jak dobře nebo nedobře zvládá tyhle situace třeba PČR. A možná zjistíme, že u některých demonstrací jsem schopni ten důvod alespoň akceptovat, pochopit, proč tam lidé jdou vyjádřit nespokojenost a s čím vlastně. 

Tak jako tak, ať už stojíte sami na náměstí, nebo nechápete lidi, co se v mnoha demonstracích střídají na Václaváku, tak jste teď asi trošku nabroušení na téma důchodů. Možná to tak úplně nehrotíte, když jste svobodný, bezdětný příslušník generace Z, chodili jste na VŠE, víte, že jednou v téhle země vypadnete a budete žít ve Swiss, protože tam je všechno nejvíc nejlepší, ale zatím s avokádovým toustem v jedné ruce a iPhonem v druhé řídíte svět od veřejných financí až po světový mír z ČR. Tak trochu refresh model Missek z 90.let, které si taky přály přinést svou krásou mír celému světu.

 

No, ale pokud jste obyčejný smrtelník a to 2/3 občanů téhle země je, tak vás to aspoň maličko zlobí.

 

 

Pak tu máme druhé bolavé téma, to je snad ještě ožehavější, než ta tisícovka snížení na některých důchodech. Jsou to výdaje na podporu UA. Česká televize zveřejnila letos informaci, že jsme na 50 miliardách korun. My samozřejmě dostaneme nějaké peníze zpět za zaslání podpory zbrojení v rámci zase kompenzace od jiných jako je USA, EU. Ale jsou to mizivé částky. Prostě když někomu půjčíte na doraz z rodinného rozpočtu 50 tis Kč a on vám vrátí 1600Kč a dalších 800Kč v následujících letech, úplně jako zahojení takového výdaje jakým bylo těch 50tis to vnímat nemůžeme. A to je přepočet jedné takové kompenzace pro představu.

 

 

Je důležité zmínit, že to, že k téhle válce došlo, tak je to nejhorší, co Evropu a lidi ve všech jejich zemích mohlo potkat. Válka vždy dopadne na ty obyčejné největší tvrdostí. Na válce není nic krásného, ušlechtilého. Je to soubor bolesti, smrti a ztráty veškeré lidskosti u všech zúčastněných, protože takhle válka na psychiku působí. Je to jakoby se vám postupně mozek přepínal jen na Amygdalu (vnitřního pudového ještěra) až na něm zůstane prakticky téměř nonstop.

 

Tím bychom tak shrnuli dva hlavní body, které asi trápí většinu a vedou lidi k otázce, proč mám sakra šetřit zrovna já?

 

Je hodně zajímavé se podívat na to, jaký přínos a zpětné hodnocení a podporu měly moderní války, když vynecháme 1 a 2.světovou válku, přičemž 2.sv. válka byla konflikt tak specifický, že pokaždé když slyším srovnávání s ní, nemůžu se ubránit pocitu, že je v tom účelovost, protože asi nikdo tady neřekne vyjma těch, co popírají např. Holocaust, že 2. světová byl super nápad nebo by snad litoval Hitlera, fandil nacismu a fašismu, tábory smrti označil za geniální a nebo měl jako vzor Geobbelse.

 

Když ale přeskočíme druhou světovou, podívali jste se někdy na zhodnocení války ve Vietnamu? V Perském zálivu? V bývalé Jugoslávii? V Afganistánu? Jejich přínos? Jejich průběh? Cenu, kterou nakonec lidstvo zaplatilo na životech, na zničené oblasti, která stejně jako UA, nebo evropský Balkán bude ještě mnoho let na některých místech zaminována? A co to přineslo? A jak takové války vlastně končily? A co bylo pak? Útěk a nástup Talibánu? Syndrom perského zálivu jako nový pojem? No, nic pozitivního a dokonce v některých oblastech ani napětí nepominulo.

 

Berme to jen dneska jako takovou zmínku k zamyšlení. A to, že válka není hra ve vašem mobilu, kdy každý další den, každá další oblast, je jen další level ve hře. Sice to není ve vedlejší ulici, ale je to realita. Realita mnoha obyčejných lidí jako vy nebo já. Ne jako lidí, kteří stojí v čele států. Ty jsou mnohem více blízko moderní virtuální podobě toho, jak kdysi králové stavěli na mapách cínové vojáčky.

 

Pojďme ale zpět k našim důchodům, trochu lehčímu tématu, i když se to díky atmosféře ve společnosti asi nezdá.

 

Takže opatření krátkodobá a dlouhodobá. Krátkodobě můžeme snížit výdaj hned, protože máme v kase málo. Ono to totiž není jen o tom, že na to není letos, ale bude to generovat vyšší výdaje i do dalších let, zkrátka když nemáte ne Netflix, taky ukončíte předplatné, které by nebylo jen o tom, zvládnout jeden měsíc, ale platby dalších x období. I když je to ostré přirovnání. Vnímám napětí ve společnosti, že vláda chce sáhnout na důchody a současně mluví o zvýšení rodičovského příspěvku. Jenže to je jako půjčit si na dovolenou, což je nesmysl, ale půjčit si na opravu auta, bez kterého se nedostanu do práce, z které pak tu půjčku uhradím, tak smysl má.

 

Důchody ale nebudou postiženy stejně, takže dotkne se to snížení výrazněji více těch, kteří mají důchod vyšší. Zas opět skrz optiku sociální solidarity. Takže ano, zachová to princip, že se postará stát o všechny, ale ne nějak nadstandardně, ale spíš nezbytně.

 

Další bod je, že oddálíme výdaj, zkrátka jako když vám vypadne příjem a vy požádáte o odklad splátek hypotéky. Takže zvedneme hranici odchodu do důchodu. Samozřejmě nemůžeme říct někomu, kdo stříhá metr, že nejde za 5 let, ale za 10 let. Bude se to týkat ročníků pozdějších, zatím je záměr takový, že cca 20 let času se na to srovnat, že já už půjdu v pozdějším věku.

 

To ale nestačí, to hasí problém jen tady a teď nebo za pár let, ale jen ho vlastně odsouvá, protože podstata zůstává. A teď tedy stojíme nad tím, že k extrémně konzervativnímu a ateistickému národu sezveme lidi z jiných zemí, kde to úplně nemusí dopadnout tak dobře jako s lidmi z Vietnamu, kteří se dokázali nějak s českou společností sžít, nebo budeme přemýšlet v horizontu zachování fungování státu i za 50 let a vymyslíme něco jiného.

 

A ano, pokud se stát nepostará o své občany ve chvíli, kdy jsou nemohoucí a kdy už nemají co dát, zatímco celý život státu platili, tak to povede nejen u těch aktuálních důchodců k radikalizaci, ale taky u těch, kteří se budou toho blížit, nebo u těch (např. jejich dětí), kam ta tíha péče a starosti dopadne nejvíc, když stát selže.

 

Říká se, že to, zda se blíží revoluce či válka se dá poznat podle stavu cest. Tak jako myslím si, že Češi jsou v tomhle dost odolní vzhledem ke stavu D1 a obecně českých dálnic a silnic, ale přesto to něco značí a řekla bych, že dnešní sociální záchranná síť jsou někdejší silnice (po kterých proudil obchod a příjmy, spojení se světem, pomoc, rodinné spojení atd.)

 

Takže potřebujeme nové poplatníky v budoucnu, to znamená podporu porodnosti. K prvnímu dítěti hodně lidí namotivujete jen tím, že prostě to období, kdy se jeden rodič stará o dítě a vypadne mu jeho běžný příjem, tak rodina neumře hlady a nebude žít jak za Protektorátu a zatírat si máslem jen velké dírky na chlebu.

 

Druhé dítě ale není tak snadné vyloudit, rodič už je znalý nákladů a taky ví, že problematika umístění dětí do mateřské školy, nebo dětských skupin je mnohem komplikovanější, než si při studiu na VŠE uměl představit. A prosím, nepište, že ve Swiss nebo jinde je to těžší, protože pak bychom ale museli zohlednit celkové fungování země, životní úroveň, nominální mzdu (tedy kolik se koupím věcí za mzdu na nějaké pozici) a hodně dalších věcí. Nelze vyjmout jeden bod.

 

Taky nás brzdí ještě fakt, že dítě pod 3 roky je téměř nemožné umístit, nebo to finančně utáhnout v soukromém sektoru. Nad 3 rok je to boj a někde se nám podaří probojovat do školky, alespoň nějaké jen díky tomu, že od 5let je u nás zavedeno povinné předškolní vzdělávání a vzít vás musí. 5 let výpadku příjmů je ale šílené, když už máte hypotéku a žijete nakonec z jedné mzdy třeba 3,4,5 lidí. Proto poměr dobré životní úrovně důchodce a členů rodiny s malými dětmi není zrovna ve prospěch rodin, ale lépe se daří skutečně důchodcům.

 

Takže aby lidé chtěli mít děti a stát poplatníky, je potřeba motivovat k tomuto a pak vytvořit podmínky jako je hlídání dětí dosažitelné a dostupné. A na to navazující flexibilitu pracovních poměrů a obecně na trhu práce, kdy musím udělat rodiče malého dítěte pro zaměstnavatele atraktivního, kdy mu musím zaměstnavateli dát prostor dát takovému člověku práci, nejen např na plný úvazek, který není schopen ani splnit vzhledem ke svým rodinným povinnostem.

 

Vyplatí se mi to jako státu? Jistě, že ano, protože v řádu desítek let se mi to vrátí jako přínos do státního rozpočtu, ale hlavně jako udržitelné fungování země jako celku. Nejsme jen soubor jmen v evidenci obyvatel. Máme své tradice, historii, právní systém, fungujeme na základě nějaké společenské smlouvy, kterou jsme tady spolu my všichni uzavřeli, protože takhle nám to v jádru věci vyhovuje.

 

To, aby lidé měli děti, ale brzdí ještě další věci, které rodič zjistí až v průběhu toho báječného období, kdy si dítě pořídí.

 

Prvním z nich je, že rodičovský příspěvek je sice fajn budget 300tis Kč, jeho výši si ale neurčujete tak úplně vy, takže představa, že si vyčerpám 6 měsíců mateřské dovolené, při které si nesmím přivydělat u svého zaměstnavatele, který hradil pojistné před porodem a pak navážu na zrychlené čerpání rodičovského příspěvku ve výši své běžné mzdy a následně dám dítě do nějakého zařízení a vrátím se po domluvě na full time do práce je sci-fi.

 

Zejména pak u nízkopříjmových, nebo středně příjmových a taky většiny OSVČ. Protože výpočet maximální částky, kterou lze čerpat je podmíněn výši výdělku a jeho vykrácení. Proto Jurečka zmiňuje, že průměrný rodičovský příspěvek je 10tis Kč, protože většina rodičů (i za předpokladu, že mohu defacto i využít základ pro výpočet od partnera), se přes těch 10 tis nedostane.

 

Takže zjednodušeně, budete makat jako managerka, právnička v korporátu, vysosnete si těch 300tis pravděpodobně jako nic i během pár měsíců.

 

Makáte v Lídlu za pokladnou? Smůla. Půjde to pomalu, po malých částkách a když se prostě rozhodnete vrátit naplno do práce a dítě dát na celý den do nějakého zařízení, tak o zbytek těch 300tis přijdete.

 

Tohle je taky jedna z krásných věcí, které člověk objeví až v rámci rodičovství. Pokud jste plně chápali úskalí čerpání rodičáku aniž byste tím byli osobně dotčeni, srdečně gratuluji ke zvládnutí jednoho nesmyslu ve veřejných financích. Jasně, že rodičovský příspěvek na rozdíl od peněžité pomoci v mateřství je sociální dávka a tak to tam je, protože se chce omezit přísun peněž těm, kteří by rodili děti účelově jen kvůli vidině těch 300tis Kč.

 

Jenže tohle kladivo pak dopadne rovnou na všechny, kdyby aspoň zachovalo výši mateřské, ale ne, není tomu tak. A odradí to i takovou prodavačku mít třeba druhé dítě.

 

Poslední bod, který rodič bude řešit a opět až se s tím setká, ne dříve, tak je fakt, že do jakéhokoliv hlídacího zařízení vám dneska nevezmou dítě, pokud není plně očkované. Za plně očkované se bere, že v daném věku má splněna všechna očkování stanovené prováděcí vyhláškou, která určuje i očkovací kalendář, který začíná s vakcinací kojence od 3 měsíců věku a je velmi přísný, nepočítá ani s odklady. Dneska tak nějak všichni víme, že očkovat se nemá při nachlazení, při teplotě, kdy rostou zoubky (což je dost dlouhý a náročný časový úsek) a odklady očkování tak dávají i maminky, které jsou zastánci očkování.

 

Je to pak trochu závod s časem, bitva s vnitřním já, zda očkovat navzdory tomu, že dítě není fit a stihnout limity, nebo odkládat a pak třeba nemít možnost už doočkovat včas pro nástup do hlídacího zařízení.

 

O tom, že tedy někde dáte ještě i mladší dítě (a i u 3letého je to boj) nerozhoduje jen to, že školky a skupinky praskají ve švech, ale že se podřídíte této povinnosti i za cenu rizik, abyste to časově stihli.

 

Dříve právě nebyla tato povinnost mít plné očkování u dítěte, které nastoupí, u všech hlídacích zařízení. Byly alternativy a tak i rodič, který očkovat chtěl, ale třeba s odkladem, měl možnost využít jiného zařízení a třeba následně dítě i přeřadit do státní školky, když bylo doočkováno.

 

Dnes, od doby covidu, kdy se tiše schválily poslední potřebné právní předpisy k tomu, tak tahle možnost zcela zanikla. A máte variantu jen najmout si soukromou chůvu, což asi jako z toho platu v Lidlu nezvládnete, a tak sedíte doma do 3, nebo i 4 let ve výsledku třeba za 3tis na měsíc a moc řešení tohle celé nemá. A zejména mateřství se stává peklem. Jdou tak ruku v ruce spolu další problémy jako je ekonomická závislost žen, nižší výdělky, nižší důchody jednou, možnost, že vás doma partner bude ekonomicky i jinak šikanovat, protože jste dlouhodobě v pozici slabšího.

 

Vrchol paradoxu je, že samozřejmě od 5 let dítěte je docházka do mateřské školy povinná a tedy i dítě, které není vůbec očkováno, tak se zařadí do kolektivu a je jeho každodenní součástí. Pak je pár jak takových sranda přepočtů různých akcí, kdy jako dítě může s tím samým kolektivem být každý den, ale některých akcí se účastnit nemůže. Úplně na vás dýchá ta snaha ochrany zdraví a ani na vteřinu vás nenapadnou taková slova jako nátlak, vydírání či manipulace ze strany státu, který po vás chce hlavně platit daně. A něco jako pozitivní motivace, např možnost doočkovat volně podle kondice dítěte, stát radši zcela zruší.

 

Takže možná skočí člověk na špek, že děti jsou miloučké a rodičovství naplněním života u prvního malého budoucího poplatníka, ale po té, co zjistí, že stát ho v tom docela drsně nechá a dává mu jen nesmyslné limity, sníží mu životní úroveň na minimum a pak čeká stát ještě  s nataženou dlaní dalších 50 let na odvody a daně a defacto s tou dlaní čeká i v době snížení příjmů, tak nemáme chuť dělat další malé budoucí poplatníky. A proto nám tzv. klesá porodnost.

 

Co se týče platby daní, tak ty platíme státu všichni, protože třeba takové DPH, kterým je zatížena většina zboží, tak platí při nákupu i bezdomovec. Ano, ještě se to propere přes prodejce, ale není to tak, že stát by žil je z daně z příjmu, kterou dostane prakticky 1x ročně od každého, kdo příjmy má.

 

Takže buď napíšeme do Ugandy, přijďte, místa je tu dost… nebo začneme přemýšlet, proč u nás není prostředí, ve kterém by si lidé chtěli naplnit svou většinovou přirozenou potřebu mít potomky a tak zajistili ty, kdo budou vydělávat a odvádět dostatek peněz na jejich důchody.

 

Jistě, že bude asi nutná diverzifikace příjmů v důchodu, ne vše dostaneme od státu v rámci průtokového ohřívače z aktuálních odvodů, taky si něco naspoříme, vygenerujeme majetek za svůj život, ale představa, že stát se nepostará vůbec o tak velkou skupinou, kterou důchodci jsou, je prostě nemyslitelná a pokud by ten stav nastal, znamenalo by to obrovský společenský problém, který by vedl asi k hodně vyhroceným konfliktům.

 

Pokud by tohle vše, což je více reálné, nepředběhl bankrot země.

 

Problém, který ale stojí ještě tomu všemu v cestě je samotný výpočet důchodu, kdy právě rozhodné příjmy jsou posledních 5-10 let před odchodem do důchodu. Z logiky věci je jasné, že to je výhodné, protože to že jste v roce 1986 vydělávali 1700Kč a z toho by vám byl počítán nějaký procentuální výsek je šílenost. Jenže pokud budu pracovat do vyššího věku, moje produktivita práce bude nižší, pravděpodobně si budu snižovat úvazek, budu přeřazen na jinou (hůře placenou), ale méně náročnou pozici. Nemůžeme to brát optikou soudců, které musí v 70 letech za stavu, kdy pobírají plat šesticiferné částka a plný starobní vysoký důchod vynést doslova v zubech, aby už konečně z té práce vypadli. Ne, tohle se prostě dít lidem v kovovýrobě u soustruhů, u pecí na zpracování kovů, nebo za kasou v marketu dít nebude.

 

Tedy je nutné se opravdu zamyslet, jak tedy ty důchody budu nakonec počítat, aby ti lidé nešli v 68 letech do důchodu za suché z nosu, i když předchozí roky v plné síle vydělávali velmi dobře, ale v důchodu se jim to již neprojeví moc.

 

 

Takže vidíte, že je toho dost… A my se musíme ptát, zda je nutné udělat něco tady a teď? Ano, protože to uhasí aktuální požár. Musíme udělat či změnit něco teď, aby se to projevilo až za desítky let? Ano, protože nechceme bankrot. Je to spravedlivé, když to dopadne na nízkopříjmové skupiny a střední třídu, zatím co na jiné výdaje, ať už jsou to platy v Senátu, nebo jiné věci stále je? Není. Ale život není spravedlivý, i když se o nějaký balanc v rámci veřejných financí snažíme a snažit nadále musím, protože stát není firma, účel státu je zcela jiný, je především sociální. A tohle musíme uznat i když naše myšlení se stáčí spíše doprava.

 

Napište mi klidně vaše názory, jak vnímáte reformu veřejných financí, protože tohle fakt není jen o důchodech, to je problém celku.

 

Děkuji předem za všechny slušné, milé a konstruktivní komentáře.

 

Vaše Iwi

PS: Když se dva perou, třetí se směje. Jedou do sebe různé nízkopříjmové a středně příjmové skupiny? Chyba! Ne, nezáviďte si, nenechte se rozdělit. Ten starý pán z přízemí vás neokrádá, stejně tak ta mladá maminka s dětmi, jinde vězí podstata, ale proto je nutné to řešit.