Dotace
křiví trh i charakter
Tento citát
pronesl nedávno senátor a advokát Zdeněk Hraba v Senátu při svém vystoupení
ve vztahu, jak řešit neuspokojivý stav veřejných financí. A je v něm hluboká
pravda toho, jak většina dotací funguje.
Hned na začátku
chci říct, že věřím a znám i poctivé jedince, kteří dotačních programů nezneužívají
a dokážou v jejich čerpání udržet původní směr a tím je zlepšení stávajícího
stavu pro obecné blaho všech za pomoci někoho jiného (EÚ, kraje, města, apd.)Sama
s dotacemi docházím pracovně do styku téměř po celou dobu praxe.
Ale začněme
trochu více komplexně. Ve veřejných financích nás dneska trápí i bez starších
problémů dost těch aktuálních jako inflace, růst cenové hladiny potravin a nejen
těch, energetická krize.
Veřejné
finance ČR připomínají něco, jako když dostanete v dědictví starý barák.
Kam kopnete, tam je problém, který bobtnal 20-30 let. Jenže jako u starého
domu, tak ani tady nestačí kosmetické úpravy, nebo vyřešit pár věcí a vše bude
super. Ale čím víc jdete do hloubky, tím víc vidíte, že je potřeba změnit vše a
od základů. Veřejné finance jsou ale současně velmi křehká věc, na kterou
působí velké množství vlivů jak krátkodobých, tak i dlouhodobých.
Navíc musíme
mít na paměti při řešení, že nechceme roztáčet teď kola inflace, jenže inflace
roste tím víc, čím lejeme peněz do oběhu. Proto nechceme zvyšovat mzdy, platy.
Proto se zvyšují úrokové sazby, aby se omezil nákup (na dluh), ať už nemovitých
věcí, nebo podnikatelské úvěry a tedy investice. A proto taky nechceme lít do
oběhu příliš peněz na dotace.
Dotace na
rozdíl od úvěrů, kde si banka řeší úrokové sazby a nějaké krytí peněz
jištěním, na rozdíl od mezd a platů, která vychází z růstu produktivity práce
(nebo by to tak ideálně být mělo), tak dotace jsou prostě dárek.
Vždycky se
mi vybaví můj bratránek, se kterým jsme společně vyrostli jako dvojčata. Celé
dětství, když dostal (zdarma) nové boty, tak je okamžitě začal systematicky okopávat,
aby dostal co nejdříve další.
Svoje zvyky
změnil až tehdy, když si věci musel hradit z peněz, které si sám vydělal. Teprve
pak si věcí vážil a změnil přístup. Protože až v tu chvíli měly ty věci
pro něj skutečnou hodnotu. Když si řeknete, tak na tohle jsem pracoval třeba 3
měsíce, nebo rok, tak to vnímáte právě i skrz perspektivu osobního času. A náš
čas je nejcennější komoditou světa, protože nejde nahradit, vyrobit, ani
koupit.
S majetkem,
který někdo získá pomocí dotací, nedej bože, že to je v rámci toho, že
může čerpat ještě další dotace v budoucnu, tak je to stejné.
K hotelu,
který si vybudujete tak, že x let šetříte a x let dřete a splácíte máte jiný vztah,
než když vám významnou část proplatila EÚ v rámci svého programu rozvoje
turistického ruchu, který byl cca 10 let zpět neskutečně populární a
vygeneroval nám tady novou ekonomickou třídu obyvatel. Navíc majetek takto získaný
někdy vůbec a někdy jen po nějakou směšnou dobu jako je 3-5 let musíte
provozovat tak, jak byl záměr v dotační žádosti. Tedy 5 let hotel a pak v klidu
soukromá chalupa, nebo domek pro dceru a její rodinku. Jména tu samozřejmě psát
nebudu, ale tohle jsou reálné příklady.
A pojďme na
to kyselé jablko…
Možná teď
namítnete, že jsou i dotace velmi bohulibé a svým způsobem bez nich nelze fungovat.
Což je do jisté míry pravda, jenže dotace jsou peníze, které přitahují určitý
typ lidí.
Takovým
specifikem jsou pak dotace ve stavebnictví, které třeba čerpají obce a města.
Možná vás i napadne, že dotace jsou velmi přísně hlídané, jak je s nimi naloženo
a jak je tedy možné, že by došlo k dotačnímu podvodu.
Tak si
dejme příklad. Zpracujete si jako obec žádost na nové silnice, přihlásíte se do
programu, vaše žádost je schválena a vy začínáte čerpat a bavíme se o
desítkách, ale u větších děl i stovkách milionů korun.
Jistě
dotační komise si může vzpomenout, že po vás chce již v průběhu doklady,
že kterými doložíte, že se řídíte tím, co jste uvedli jako svůj záměr v žádosti.
Takže v žádosti
jste napsali zjednodušeně, že odstraníte starou cestu, stejně tak vybagrujete
do stanovené hloubky starý podklad cesty a vyvezete na skládku. Odvoz na skládku
budete mít pevné výdaje (náklady na dopravu a pak poplatek skládce za uložení
odpadu.) V žádné případě vás samozřejmě ani nenapadlo, že byste použili
původní nekvalitní podklad a za dotační peníze postavili silnici, která se za
rok bude vlnit a praskat. (Fakt za všechno nemůžou jen přeložené kamiony, které
jdou nad váhový limit, i když nesou nemalý díl viny.) Proto taky máme
tolik hezkých nových cest, co jsou za rok či dva úplně na nic, protože jsme poctiví
a děláme vše, jak se technologicky má, když na to navíc dostaneme peníze.
Trochu kousavě
píšu, vím. Ale znovu říkám, jsou tu i poctiví, co tak postupují. Pak je tady
ale sorta lidí, kteří ale nemají v soukromí v počátku takové finance
se dostat jako spoluúčastníci třeba do dotačních programů jako byl ten na turistický
ruch (kde musíte vložit část svých peněz, i když ne zas významnou) a pak je
čerpání dotací v rámci veřejných funkcí a veřejného majetku nejsnadnější
způsob, jak dojít peněz, byť nelegálně.
Takže si
budete dělat jako starosta novou cestu v obci. A hradit to převážně z dotačních
zdrojů. Podklad nevyvezete na skládku, ale ponecháte zcela či jen uložíte bokem
a pak znovu použijete, tím ušetříte nemalé náklady, které ale už máte v rámci
dotace hrazeny.
Když se
ozve dotační komise, mrknete se na skládku, která nemá kamerový systém a její
vedení je flexibilní a za poplatek vám vystaví doklady k tomu, že přijalo
od vás množství odpadu, které jste v původním záměru k tomuto datu
plánovali vyvézt.
Když jste
hodně chytří, tak si tuhle skládku dáte už do dotačního záměru, v opačném případě
se sice třeba odchýlíte, že skládka je dál než původní, ale nabízela lepší cenu
a vy tak jste na čerpání stejné či i trochu nižší částky za tuto fázi stavby.
Jistě, že
doklady stojí třeba 300tis Kč a něco musíte dát taky zainteresovaným osobám,
když ale ukrojíte do kupy ani ne milion korun třeba z celkových 10 milionů
vyčleněných jen na tuhle fázi projektů, neb neušetříte nejen za odvoz, ale
šetříte i za nákup nového podkladu, tak je to pořád pro člověka, který nemá páteř,
ale má rád peníze, přijatelné řešení.
Je naivní si
myslet, že dotační komise je schopna na skládce bez kamer dohledat, že jste si
tam těch pár tun zeminy nevyvezli.
Možná si
teď říkáte, že je to skvělý návod na to, jak nelegálně vydělat peníze. Předně dávat
návody k tomu, jak provádět trestnou činnost je nelegální a ani to tady
nemám v úmyslu, ale taky vím, že jen přečíst si tady u mě jeden z mnoha
typů, tak z vás excelentního podvodníka neudělá.
Vím, že k tomu
totiž potřebujete morálně flexibilní vedení obce, nestačí jeden člověk, k tomu
potřebujete najít obchodního partnera, který vám pomůže případně se zajištěním
všeho, že morálně flexibilní je i stavební dozor a další zainteresované osoby,
včetně třeba toho, která skládka a koho oslovit s tím, že byste si
nakoupili rádi nějaké doklady nelegálně. Samozřejmě i při všech poplatcích zůstává
významná částka pro ty, co se podvodu dopustí jako hlavní aktéři.
Zrealizovat
to ale jen tak, že si to tady přečtu, je celkem sci-fi. Na druhou stranu si myslím,
že pokud vám tady nenapíšu jasný příklad, kdy i zdánlivě skvělé dotační záměry
mohou být těmi dotačními podvody nejhrubšího zrna, tak nikdy nepochopíte, proč
jsou ve své podstatě často i špatné a proč křiví charaktery a nejen trh.
Agregátní
poptávka (= množství produktů, které bude při dané úrovni cen dobrovolně
nakoupeno) je věc, kterou právě ovlivňují investice, kam patří nakonec i dotace
nejen úvěry, ale ovlivňuje jí i spotřeba, která je do jisté míry dána právě i
výší mezd. Když nalijeme další peníze do oběhu, inflaci to jen zvyšuje.
Kamen úrazu
je pak fakt, že spotřeba nemůže klesnout pod minimum dané životními potřebami.
A logicky základní potraviny prostě jsou přesně to, co nejvíc ztělesňuje naše doslova
základní životní potřeby. Proto je dnes řešení situace tak složité.
Jak už jsem
psala dříve, od pravicové vlády nemůžete čekat, že bude užívat nástrojů levice,
jako je zastropování cen nějaké komodity v soukromém sektoru.
Takže jsme
se vydali jinudy. Jak pravil klasik: „Je to sice dál, ale za to horší cesta.“
Budou se
sekat výdaje státu. Je to jedna ze dvou možností, jak si stát může pomoci v okamžiku
prázdné kasy. Tou druhou je zvyšování daní. Problém je, že v současné době
při vysoké inflaci, vysoké hladině cen, vysokých úrokových sazbách zvýšení daní
pravděpodobně zcela paralyzovalo část trhu a hodilo by nás to všechny do recese,
kde už jednou nohou jsme.
Recese nemá
úplně jednoznačnou definici, ale můžeme ji vnímat jako období, kdy se zpomaluje
ekonomický růst a až nakonec klesá a až dojde krize. Krizi se říká, že je
očistnou fází ekonomického cyklu, znáte to, že každý se nejlépe odrazí ode dna.
Krize ani časově nemusí být tak dlouhé, lidé často totiž označují za krizi už
to, co je recese, kdy ještě jedeme pořád tím výtahem dolů níž a níž. A tato fáze
je podstatně časově delší než samotná krize.
V okamžiku,
kdy jsme vstoupili do EÚ, která je založená na trochu na zvláštních pravidlech
a ideálech jak z písničky z Pekařův císař „Ten umí to a ta zas tohle a
všichni dohromady udělají moc…“ tak se tady začaly valit i dotační peníze. Určitě
si vy pamatujete rok 2004, kdy jste do EÚ vstoupili.
Byli lidé,
co v tom viděli právě ty peníze z dotací jako neskutečnou výhodu (ale
každá mince má dvě strany) a pak idealisté (a že jich po 89 bylo), kteří v tom
viděli hlavně symbol, že konečně jsem „zase součástí bohatého vyspělého Západu“,
aniž by si připustili, že vyspělou zemí se stáváme jinými věcmi, než že vlezeme
do nějakého spolku, ale jsme silní sami za sebe, stabilní politikou, stabilní
měnou, silným hospodářstvím, které roste, nízkou nezaměstnaností a vysokou
úrovní služeb pro občany jako je Policie a státní aparát, který není prolezlý
korupcí, jako je kvalitní školství a dostupnost zdravotní péče, jako je podpora
rodin, abychom měli stále dost daňových poplatníků, jako je i péče o seniory,
nemocné či umírající nebo lidi s handicapem, protože to nakonec definuje životní
úroveň. Jsme jen tak dobří, tak vyspělí, jak se má dobře ten poslední z posledních
nuzných. Aneb síla řetězu je určena sílou nejslabšího článku v něm.
K lepšímu
státu výše popsanému nepomůže jen členství v EÚ, 2.5.2004 vážně u nás
nebylo líp, jediné co bylo, že část obyvatel si ráno léčila kocovinu z oslav.
A nemůžu si odpustit příměr, že je to asi tak, jako k lepšímu charakteru před
Plyšákem 89 jednotlivcům nepomohla nikdy stranická knížka.
Samozřejmě,
že teď je to ohledně dotací velký boj, na jednu stranu odvádíme EÚ, takže proč
si nevzít zpět, na druhou stranu to má obrovský dopad na trh a související
věci, které prostě nemůžeme už tak snadno jako člen spolku řídit. Je to jako
bydlet v bytovém domě vs vlastním rodinném domku.
Tím se
dostávám k poslednímu bodu. Já nejsem vysloveně odpůrce EÚ, spíš občasný
kritik, nebo jen ten, kdo se dívá na věci z více úhlů. Ale skrz tuhle
optiku věci jsem vám chtěla i ukázat, proč jsou lidé, kteří nejsou příznivci našeho
členství v EÚ a vidí v něm spíš ta negativa. Protože ta negativa tam
reálně zkrátka jsou.
Taky si připomeňme,
že ekonomika vzkvétá tím víc, čím méně je regulována a omezována zásahy státu
(nebo spolkem států). Jeden z nejznámějších příkladů zažila KLDR. Když
došla země do takové krize, že hladomor dosáhl vrcholu, ochromilo to nejen obyvatele,
ale i fungování jinak přísného režimu a vznikl nejvolnější novodobý trh na
světě. Samozřejmě na omezenou dobu. Začalo to směnným obchodem, kdy se defacto
vrátili k něčemu snad připomínajícímu prvobytně pospolnou společnost a
následně to položilo základy jakéhosi volného trhu i v komunistické zemi s přísným
režimem jako je KLDR.
Proč? Lidé
mají v sobě obrovskou vůli k životu. Pud sebezáchovy je nejsilnějším,
který máme. Proto se z každé krize vyhrabeme, protože se o to urputně
většina snaží všemi silami a prostředky. Je logické, že pak zásahy státu typu „dělej
to takto a dělej jen tohle a potřebuješ na to těchto xx razítek a povolení a
licencí než začneš“ není zkrátka ideální.
Tolik tedy
k tomu všemu kolem dotací v kontextu veřejných financí. Snad jsem vám
nabídla pohled z jiné strany, nejen že je to universální dobro, nebo jak to
je s dotačními podvody a proč jsou možné a že k nim dochází, proč
někdo kritizuje naše členství a vnímá ho spíše negativně a proč řešení současné
situace není snadné, ale nalévání dalších peněz do oběhu to jen zhorší. A že taky
škrtat ve výdajích státu se zkrátka bude a s tím je potřeba počítat. I
když je to tak nemilé. Není ale pravdou, že do toho propadu jsme se dostali jen
proto, že rok a něco sedí ve Strakovce vláda pětikoaly. Je to soubor krátkodobých,
ale i dlouhodobých faktorů.
Klidně mi
napište, jak to vidíte (je mi jasné, že už kromě directu v dnešní době
komentáře nikam nechodí, ale nevadí mi to, za čilý ruch v soukromých zprávách
jsem taky ráda, ty debaty jsou fajn.)
Vaše Iwi
Žádné komentáře:
Okomentovat