pátek 24. června 2016

Elita jelita


Na každém rohu dneska narazíte na téma týdne, které patrně ovládne debatu napříč Evropou na dlouhou dobu a sice Brexit. Britové se v referendu vyjádřili, že většina účastníků hlasovala pro vystoupení z Evropské Unie.

Řeč tady bude ale dneska i o věcech jiných a jako vždycky se těším na případnou debatu pod článkem. Na rovinu přiznám, že mě dneska nejvíc překvapily některé názory českých občanů, které se mi zdají až nebezpečné a tak jsem měla potřebu se nad tím vším zamyslet i tady na Mazaném králíčkovi. 

První tedy k Británii. Zaprvé osobně nerozumím té velké panice kolem výsledků referenda. Ale vezmeme to vše postupně.

První věc, vystoupení z EU je sice možné a v pravidlech samotné EU zakotvené, ale je to proces zdlouhavý, náročný o mnoha etapách a možnostech a je to tak trochu pole neorané, neb Británie je prvním průkopníkem. Na tom, jak se věci podaří vyřešit, asi bude záležet, jestli na dlouho nebude Británie i posledním takovým členem. Výsledek referenda pak je prvním krokem na velmi dlouhé cestě.

Odhad procesu vystoupení je tak kolem tří let, když se věci budou dařit tak standardně dobře. Takže není potřeba se teď děsit, byť třeba taky máte své obchodní zájmy ve Velké Británii. Samotné vystoupení pak totiž provází jednání o uzavření nových smluv a dohod, které upraví naše vzájemné nové vztahy. Modelů je několik, Británie by nebyla jedinou zemí, které bude mít s EU nadstandardní vztahy, byť není jejím členem. Ale je příliš brzo na to hádat finální podobu případných dohod.

Další věcí, že tak jak Británie užívá výhod EU, tak EU potřebuje mít dobré vztahy s Británií. Je to vzájemná závislost, která jistě podpoří diplomatické snahy rozejít se důstojně a v dobrém a zachovat to „pěkné, co spolu vzájemně máme“.

V současné době uzavření pracovního trhu Británie pro občany EU by bylo pro unii dost tvrdou ránou, zejména pak pro země jako Španělsko, Itálie a další. A Británie už reagovala v tomto smyslu, že nemá zájem zpřetrhat tahle pouta, nicméně si chce, jako dříve vybírat, kdo u ní pracovat může. Není proti migraci obecně, ale proti neřízené (či naopak diktované) a nesmyslné migraci, která její ekonomice neprospěje, naopak ji může rozložit.

Nás to zas tolik trápit tedy jako občany ČR nemusí.

Britové třeba s Čechy nemají problém, jsme skromní, nekonfliktní, inteligentní, umíme se začlenit, jsme pracovití a v zahraničí často víc pohodoví, než jak se projevujeme doma v Česku. V Británii je daleko větší šance dosáhnout i jako člověk přicházející přímo z ČR dobré pracovní pozice na základě své šikovnosti, neb nejsme Brity vnímání nějak špatně. Naproti tomu prorazit v Německu bez předchozího oslňujícího životopisu, který zahrnuje prestižní pracovní místo v jiné zemi než ČR (třeba v té Británii), je daleko těžší a musíte patřit mezi špičky v oboru. Nebo jít do sektoru, kde zájem Němců o Čechy je např. zdravotnictví.

Když jsme u té Británie, tak jak s Čechy nemají problém, tak třeba Poláky v lásce nemají. Je fakt, že výrazná část Poláků je velmi svérázná a nervy trhající, ostatně polský řidič, polský lyžař – to jsou pojmy, které zná i většina Čechů, takže se není co divit, že Británii nejsou Poláci zrovna na špičce oblíbenosti, co se cizinců týče.

Obecně nemají Britové problém ani s jinou kulturou, spíš tím, že cizinec není v nějakém harmonickém souladu s jejich zemí jako takovou. Kupříkladu Indové jsou sice jiná kultura, ale jsou to vynikající pracovníci ve službách, jinak jsou spíš skromní, nekonfliktní a často mají minimálně angličtinu na vysoké úrovni a ve Velké Británii taky mají své šance.

K referendu samotnému pak musím říct, že v jistém smyslu bylo úsměvné, jak do jeho těsných výsledků zasáhlo i počasí, ale na druhou stranu byla to stejně jen otázka času. Nespokojenost graduje už dlouho. Britové jsou citliví na svoji suverenitu a vůbec svobodu a možná i nynější diktát Německa skrz EU poslední doby vnímají ostřeji jako útok na suverenitu země, než my občané země, kterou sem tam někdo obsadí, my si zanadáváme u piva, ale jinak jsme v pohodě. (vzpomeňme ty „nejlepší“, co chtěli naše dobro: 1620 – Rakousko-Uhersko, 1939 – Německo, 1968 – SSSR). 

Co se týče těch důvodů, proč někteří občané Británie chtějí pryč z EU, tak těch je určitě několik a nejde to tak snadno bagatelizovat na jeden důvod jednoho okamžiku. Hluboce mě osobně zklamalo, že na serveru aktuálně.cz zveřejnili článek, v kterém byla snaha argumentovat tím, že vystoupení z EU volili jen sociálně slabí lidé, s nízkým vzděláním. Tak trochu to vyznělo, že za budoucím rozpadem celé Velké Británie a potažmo i Evropské Unie stojí hloupé socky, což je čistý nesmysl a ukázka toho, jak se dají manipulovat lidé skrz (ironicky myšleno) důvěryhodné statistiky interpretované povolaným odborníkem. Zvláště, když inteligenci občanů se snaží určit podle geografie. "Malé město = žádný mozek" (zjednodušeně řečeno). Ale i na to dneska někteří Češi slyší bohužel.

Co mě pak vyděsilo ještě víc, tak byl další „skvělý nápad“, který přišel ruku v ruce s tímhle názorem o chudých a nevzdělaných lidech. A sice myšlenka, že běžný člověk by neměl mít právo rozhodovat o důležitých otázkách společnosti, ve které žije, ale že by tyto otázky měla řešit pouze elita. Lidé vzdělaní, inteligentní, kteří dokážou líp chápat problematiku a myslet na dobro všech.

Já jsem zastánce demokracie, byť je svým uspořádáním nedokonalá. A elitách si nic dobrého nemyslím. Přistupuji k lidem s přesvědčením, že mají svá práva (i povinnosti a odpovědnost) a tak by s nimi vždy mělo být i zacházeno. V postkomunistické zemi prahnoucí po svobodě, která dostala před dvěma lety dárek v podobě nového občanského zákoníku, který stojí na pilířích slušnosti, rovnosti, poctivosti, zákoníku, který má aspoň snahu brát ohled na práva i těch nejslabších, mě takové názory lidí ohledně vlády elity překvapují. Pouhých necelých 27 let po revoluci! (a budu se dnes v tomhle opakovat.)

O tom, jak lidé vzdělaní, inteligentní (neb toto skutečně nemůžeme např. ministru financí Andreji Babišovi upřít), dokážou myslet na to kolektivní dobro a implementovat tak ten „zemský ráj“ do českého práva, se budou povídat historky ještě dlouho po té, co už bude Andej Babiš i v důchodu. Praktikovi se chce brečet. A myslím, že ohledně hyzdění českého práva už trumfl i Miroslava Kalouska.

A co má např. touha jednoho člověka sbírat informace o zůstatcích na bankovních kontech občanů společného ještě s demokracií netuším. A těch věcí, které hlavní média tiše přechází je řada. Ono totiž nejde o to, že nechcete takové důvěrné informace s někým (potažmo státem) sdílet z důvodu podvodů, ale z důvodu, že jsou neskutečně zneužitelné. Sama s daty řadu let pracuji a vím, jakou cenu a sílu mají informace. Někdy větší než lidský život. Pro některé.

Stejně tak je tomu třeba ohledně elity při nynější snaze (jinak než snahou ten stav nazvat nyní bohužel nelze) vytvořit nový český trestní zákoník, který pak bude řídit a upravovat do značné míry život nás všech. Jeden z mála rozumných názorů měl můj oblíbenec JUDr. Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, který se vyjádřil, že by se k debatě o zákoníku měla sejít nejen úzká skupinka, ale naopak široká odborná veřejnost z různých sektorů, neboť pak by si možná někdo určitě vzpomněl taky na účastníka řízení. Tedy toho chudáka běžného občana, kterého se věci dotýkají nejvíc. Tedy na nás.

Jak to pak je s elitou, která se stará o dobro jiné skupiny, o skupinu, která nemá prakticky žádné právo rozhodovat, tak to jsme mohli v historii i dnes vidět mnohokrát. A jeden příklad za všechny - Stanfordský vězeňský experiment. Kdy studenti byli zařazeni do dvou skupin – vězni a dozorci. Tento experiment z důvodu narůstající agresivity elitních dozorců musel být ukončen.

Je to těžké si to přiznat, ale náš mozek je tak nastaven. Že nakonec nepomůže ani třeba sebelepší výchova, či vzdělání a situace sepne v mozku vzorce chování, které si jen těžko připouštíme. Ostatně stačí se podívat na volební programy stran plné dobra a blaha pro běžného občana. V případě zvolení strany pak její členové v daném momentě utrpí doslova hromadnou amnézii ohledně slibů a bodů volebního programu. Nezřídka ji nahradí arogance, nulová empatie k občanovi a někdy až určitá nenávist, kdy vidí ona elita ve většině občanů hlupáky, zloděje a socky. Tak by se třeba dal popsat i nynější přístup ministra financí a jeho ministerstva ke komoře daňových poradců, k hospodářské komoře, k  asociacím sdružující české podnikatele a k dalším podobným. Což opět ve zprávách běžný občan nenajde a pak je jen překvapený.

Takže to, že i běžní občané dneska prahnou po takové elitě, je pro mě alarmující. Člověk pak při bližším průzkumu dojde často sice k objevu, že je to z důvodu, že dotyčný sám sebe považuje za případného člena oné elity, ale stejně je to stále děsivé. Protože takovému člověku chybí pokora a úcta, neřku-li láska k lidem. A kde není láska, je jen krůček k nenávisti.

Pokud dospělý člověk nechce takto otevřeně respektovat práva jiného člověka a jeho byť odlišné názory, demagogicky pak argumentuje dokonce geografickým umístěním, že v nějaké oblasti jsou lidé hloupější a proto je nutné je vést za ručičku, je něco špatně a stále jsme se demokracií nenaučili zacházet a tu pravou svobodu nemáme v krvi. A nechápu, když někdo je příznivcem Václava Havla, vnímá se jako pravicově smýšlející (pravice vždy přenáší velkou část odpovědnosti za sebe sama na občana) či se tak minimálně veřejně prezentuje, jak může vůbec k takovému závěru dojít. Téměř 27 let po revoluci! (Ano, musím to znovu říct.)

Jednu věc nemůžeme totiž Václavu Havlovi vzít. Upřímnou snahu, zájem a víru v demokracii, v její nastolení a uchování. Potažmo víru, že si svobodu zaslouží všichni lidé. Když prorůstal zločin všemi sférami jako byla policie, podnikatelské prostředí a nejvyšší politika (a část jistě bude znát třeba z filmu Kmotr s Ondřejem Vetchým v hlavní roli), tak Václav Havel měl zájem to jako jeden z mála aktivně řešit a udělal k tomu maximální kroky jako prezident. Z důvodu, že cítil, že demokracie může být tímto ohrožena. A měl pravdu. A za to si ho vážím, že neskončil jen planými řečmi na Václavském náměstí, ale jednal po zbytek let dle svého přesvědčení na rozdíl od mnoha jiných. Druhým takovým člověkem byl překvapivě Vladimír Špidla, který na své snahy krutě doplatil. A hrubých pomluv a urážek vůči jeho osobě se dopustil i nynější prezident Miloš Zeman. O všem existují dohledatelné informace, které si můžete ověřit. Stejně tak, že mediální poradce Andreje Babiše odvedl dobrou práci zejména v tom, že tvrdého a velmi sprostě mluvícího arogantního byznysmena naučil skvěle vystupovat na veřejnosti tak, aby na to občan bez dalších informací dobře slyšel. A pokud chcete znát pravý slovník, jak mluví běžně, zkuste si otevřít přepisy policejních odposlechů třeba z trilogie Kmotr od Jaroslava Kmenty, pokud nemáte možnost si promluvit osobně s lidmi, kteří Andeje Babiše znají osobně. Nejlépe z pracovní sféry.

Tolik k té vládě inteligentní elity. 

Pojďme si tedy všichni nadechnout, uklidnit a přijmout věci v EU se vztyčenou hlavou a bez urážek a zkoumání úrovně inteligence hlasujících. Ostatně dneska se nic nezmění, žádná kaše se nejí tak horká, jako se uvaří. A na konci procesu vystoupení nakonec budou s velkou pravděpodobností stát rozumné oboustranně výhodné dohody, které zajistí, že nic z toho dobrého se dramaticky nezmění.

Trochu mi to celé dneska připomnělo film Teorie tygra. Někdy jednoduše vadí, že nám jiní řídí život, byť takhle je to nejvíc efektivní a nejlepší. Možná někdy nechceme mít to největší pohodlí, pít bylinkové čaje na místo kávy s lógrem, neb bylinky nám nechutnají, i když jsou zdravé. 

Možná nakonec záleží na tom, že je člověk spokojený a spokojený je tehdy, žije-li podle svých představ. Byť je to méně zdraví prospěšné, méně komfortní, možná nás nečeká takové bohatství, ale prožít spokojený život a sem tam i to štěstí taky není málo. Tak to Britům přejme.

Možná nás z části omlouvá, že nejsme ani úplně schopni Britům skutečně porozumět, neb Británie je součástí EU tak trochu z jiných důvodů, než třeba Česká republika. Především na začátku to byla u Británie snaha, zabránit další světové válce s Německem (po předchozích dvou zkušenostech), kdy se ukázalo, že udělat z Německa rovnocenného partnera, propojit se s ním ekonomicky je nakonec nejrozumnější cesta. Podle hesla přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž. Vyšší (mediálně hezčí) cíle, které se občas dodnes prezentují v mediích jako je konkurence schopnost jiným trhům, zejména tomu americkému, přišly až později.

To že, zkostnatělost a enormní byrokracie v EU spíš růst brzdí, je věc druhá. A je taky hlavním rozdílem mezi pružností a progresivním prostředím USA a mezi tím, když chcete prorazit v EU. Přičemž ČR je ještě kapitola sama pro sebe.

Češi toužili po vstupu do EU z odlišných důvodů, zejména pak, že konečně budeme patřit do elitního klubu. Je to tak trochu jako, když dítě dosáhne 18ti let a konečně je uznáno dospělým. Zvláště postkomunistické země si se sebou táhnou tenhle komplex méněcennosti. A občas udělají cokoliv, aby jeho tíhu zmenšily.

Druhá věc, co hnala Čechy do náruče EU, byla vidina prosperity. Dotace, volný pracovní trh, který ovšem nejbližší bohatší země na několik let omezily. Je to úsměvnější pak číst prohlášení představitelů Německa, jak zvou cizince do své země z důvodu nedostatku pracovních sil, když před lety si nebrali servítky ve vyjadřování o Češích, kteří touží pracovat v Německu. No, nepěkné to tenkrát bylo. Ono na tohle vše se snadno (a rádo) zapomíná.

Takže je otázka, zda my, kteří se tak trochu pořád bojíme, že nám někdo větší a silnější řekne nahlas „Vy do Evropy nepatříte!“ můžeme rozumět národům, které s tímto komplexem nebojují a s hlavou vztyčenou vidí dál než za humna.

Jednou věcí jsou ale Češi a Slováci ve světě známí, jednou věcí se jim podařilo doslova ohromit svět. (A kdo cestuje, tak možná se s tím setkal.) Tím nadhledem a klidem, když se dělilo Československo na dva samostatné suverénní státy. Že jsme si to uměli vzájemně dopřát, tu svobodu, volnost a spokojenost. Ten kultivovaný rozchod. Díky tomuto klidnému přístupu zůstaly zachovány dodnes nadstandardně dobré vztahy a díky tomu jsou naše země propojené v mnoha ohledech, ale už ne politicky, ale svým způsobem se dá říct, že na přátelské bázi. Ostatně den Českého a Slovenského přátelství se na hranicích slaví celé roky.

Možná by neškodilo vzpomenout si na toto všechno. Že někdy je lepší v klidu rozdělit a přátelsky se domluvit, než táhnout nespokojeně a naštvaně tu káru společně dál. Vždyť se zas tolik neděje...

Takže co vy na to? Ctíte právo jedince rozhodnout o věci, která se dotýká jeho života? A myslíte si, že je lepší se včas a v klidu rozejít, nebo udržovat uměle jakýkoliv nespokojený vztah? Nebo jaký z toho všeho máte pocit? Napište klidně cokoliv, co vás k tomu napadá.

Děkuji Vám předem za všechny milé, inteligentní a zajímavé komentáře. Tady prakticky ani žádné jiné nikdy nejsou ;)

Vaše Iwi 

PS: Doufám, že jste dnešní politicko-ekonomicko-právní okénko přežili bez úhony na nervech, ale nedalo mi to, čím více do toho člověk vidí, čím více má informací, které v mnoha mediích přechází mlčením, tím víc má člověk potřebu o tom mluvit s lidmi. Přesněji i s lidmi, kteří na odborné servery nemají důvod chodit, ale přesto dané věci ovlivňují i jejich život.


24 komentářů:

  1. Neviem, kolko mas rokov, ale Tvoj nazor sa mi velmi paci. Zazila som rozdelenie CSFR a tiez sme sa bali, co bude dalej a nic .. zijeme dalej. Dufam, ze cela tato hysteria skoro opadne lebo media ju krasne prizivuju. Briti sa takto rozhodli, je to ich rozhodnutie a cas ukaze, ci bolo spravne. Skor sa obavm, ze teraz bude chybat protivaha tandemu FR-DE a podla poslednych vyjadreni tzv. "europskych elit" sa obavam, ze zatial nic nepochopili a ziju si vo svojom sne o este vacsej integracii. EU je podla mna skvely projekt, len tak nejako sa uradnici v Bruseli a politici odtrhli od reality a kaslu na nazory obyvatelov. Dalsi chory prvok su dotacie a eurofondy, ale to je nadlho :)Takze, drzim Britom palce a dufam, ze ich rozhodnutie pomoze tomu, aby zvitazil zdravy rozum :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář ;)

      Ano, každá změna určitě nese se sebou nejistotu, ale na druhou stranu není potřeba to hned vidět jako konec světa, jak píšeš. Rozdělení taky pamatuju, hodně věcí z různých pohledů se mě pak dotklo díky prostředí, ve kterém se pohybuju. Jistě v rozdělení byly fáze, které nebyly příjemné a náročné. Ale nakonec byla řadu let dobrá vůle uchovat to, co uchovat bylo možno.
      Nedávno jsem zrovna v debatě na IG vzpomínala, že ještě pět let zpátky byla slovenština úředním jazykem v ČR. Dnes je to tak, že pokud není český úřad schopen zajistit na svém pracovišti někoho ze zaměstnanců, kdo jazyku rozumí, tak úřad na své náklady zajistí překladatele ze seznamu státem uznaných překladatelů.
      Takže stále snaha je. A to je 23 let od rozdělení.
      Británie byla v EU 40 let, takže ty vazby tam jsou taky hluboké a nevěřím, že by nakonec byl zájem (a vůbec že zdravý rozum by dovoloval) ty vazby zpřetrhat a srazit tím jak Británii, tak EU na kolena.
      Navíc Britové jasně uvedli několikrát, že se jim nelíbí zejména přístup a nápady Německa k migraci jako takové. S ostatním problém včetně přispívání do fondů EU problém nemají. Stejně tak s otevřeným pracovním trhem pro občany EU.
      Ale máš pravdu, že protiklad k tandemu Francie - Německo chybět v debatách bude. Myslím, že to ale více semkne zase jiné státy k sobě, už teď je vidět, že třeba ČR, SR, Polsko a Maďarsko jdou hodně ruku v ruce v některých otázkách.

      Vymazat
  2. Hernajs, ty jseš dobrá!! Škoda, že nepíšeš do novin... i když.. tohle asi lidi moc číst nechtějí.. soudě dle oblíbenosti bulvárních škvárů...
    Naprosto souhlasím s tím, že odchod Británie z EU není důvod k panice.. stejně si myslím, že celá EU časem dospěje ke svému konci a nemyslím o vůbec negativně.. prostě vývoj nezastavíme.. a abych parafrázovala klasika: byli jsme před Unií, budeme i po ní.. :o)
    A elitářství je velmi, velmi nebezpečné... a o té naší rádobyelitě se snad radši nebudu vyjadřovat..

    A to, že je to 27 let od revoluce jsem si musela přepočítat.. tvl, to to letí... :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc ;)

      S tím čtením u lidí je to asi částečně pravda, že nechtějí, někomu to doslova nedělá psychicky dobře - mám takové kolem sebe (mám zakázáno mluvit o lichvě, zbraních, drogách a politice :D jinak nesmím na navštěvu :D.

      Někdo zas není úplně tak na to hledat si informace a část lidí se třeba neorientuje v nějakém oboru blíž, články to nedokážou vysvětlit srozumitelně a tím pádem jim články pak nic nedají. Je to vidět i z debat o EET, o kontrolním hlášení, že spousta lidí se vůbec nechytá , ale třeba i o zákazu kouření, který byl navrhnut, protože je v rozporu s pracovním právem a vytkla nám to i EU. Což je běžný proces, že EU jednotlivým státům vytýká nesrovnalosti a neúplnost v právních předpisech, ale třeba i duplicitu a státy se snaží věc napravit. U nás se s toho stal politicko-občanský boj, který zakryl celý proces tvorby pravidel kontrolního hlášení, což je daleko důležitější.

      Obecně taky k psaní musím říct, že bohužel i dlouhodobé spolupráce s novináři končí ohledně některých kauz a určité záležitosti už jednoduše nesledují a informace o nich ignorují, neb píšou pro média, které mají nového majitele, který si je už stačil vychovat a tak věci, které se dotýkají dnes i jeho politických soukmenovců, tak jsou u ledu.

      A ano, letí to ...27 ;)

      Vymazat
  3. Zajímavý článek, tohle se ti fakt povedlo :)

    U EU aktuálně vůbec nechápu směr, kterým se to ubírá. Na začátku byla vize propojit se s Německem, pak přišly myšlenky na volný trh, co vlastně chceme teď? EU se pomalu sune ke konci a je načase něco změnit, upravit, dát nějaký smysluplný směr vývoji. Tendence poslední doby se mi moc nelíbí a všechno to ve mně vyvolává pocit bezmoci - pocit, že to nemohu ovlivnit i když se to týká nás všech.

    Myslím, že celá panika okolo Brexitu pochází z toho, že to je první odchozí stát, i u Řecka se toho představitelé báli, aby se celá EU nezačala drolit jako pískovec. Pokud se rozchod povede kultivovaně (a že to občas jde, jak se ukázalo ještě před mým narozením ;) ), tak se vůbec nic nemusí stát. Jenom bude potřeba přestat na EU nahlížet jako na nezrušitelný svazek :)


    K elitám není moc co říci, k pseudoelitářskému chování mám dost odpor a i když o tom teď píšu, tak se mi ježí chlupy na zátylku ;) Kde se v kom bere pocit nadřazenosti vůči jiným, to nechápu a lidem s těmito sklony se urputně vyhýbám a nebo aspoň omezuji kontakt.

    Babišovu mluvu radši ani nechci hledat, stačil mi peprný popis jeho chování od jednoho jeho dávného spolupracovníka (zde si dosaď blijícího smajlíka...) a jeho chování od vstupu do politiky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně by ani to Babišovo vyjadřování tak nevadilo, to se dá pominout - já ho stejně nemůžu poslouchat kvůli tomu, jak przní češtinu, tak to jen čtu a novináři to filtrují. :D Ale vadí mi, jak je ten člověk malý charakterem, jak kvůli svým osobním křivdám, pomstičkám a tomu, že nemůže nikomu nikdy zapomenout, že vyžral máslíčko v pizzerii (to je taková naaše hříčka, můj manžel se kdysi rozhádal se všemi účastníky večírku, protože mu někdo vyžral to máslíčko, jak dáváají v pizzerii před jídlem a oni mu nechtěli už přinést další:D) - tedy protože Babišovi někdo vyžral v pizzerii máslíčko, ten nevychovaný samolibý spratek je schopný mstít se roky a roky a znužívat k tomu celý český státní a právní aparát. ČEský!! Ještě k tomu všemu... :D

      Vymazat
    2. Vyžral máslíčko v pizzerii, to je fakt dobrý :D mě fascinuje, jak je oblíbený po tom, co předvádí za celou dobu svého působení v politice...

      Vymazat
    3. Děkuji, jsem ráda, že Tě zaujal ;)

      Směr, kam to celé půjde, ještě uvidíme, jsme na začátku a spíš jen je zbytečné se tím stresovat, nebude to zítra, na dané věci běžný občan taky už nic nezmění a nakonec to nemusí dopadnout tak dramaticky.

      Je fakt, že část lidí i díky Brexitu upozorňuje na určité nedokonalosti EU (znovu a víc nahlas otvírá debatu k tomuto tématu). Mezi ty hlavní problémy EU patří hlavně mnoho omezujících nařízení. Když k tomu přičteme ještě pravidla, která určuje každá země, je to hodně byrokraticky náročné. Takže odlehčení by se hodilo. Źel bohu je trend právo (a z toho plynoucí administrativní zátěž) ještě zahušťovat. Kdo se v nějakém souvisejícím oboru pohybuje, tak možná už teď tenhle jev eviduje.

      Ač nejsem příznivcem konspiračních teorií, tak je mi z toho volání o změnách (jak odborníků, tak běžných občanů) smutno, neb "někdo" nás vede jiným směrem a ještě dlouho vést bude, byť tam nechceme. A když jsou z tohoto dneska nešťastní i soudci na prestižních postech, stejně tak zkušení advokáti, tak je vážně něco hodně špatně.

      A co se týče AB, ono nejde tak o ta slova samotné, jako to, že odrážejí jeho pravý charakter.



      Vymazat
    4. Ten přízvuk mi nevadí, prakticky ho tady má půlka lidí kolem mě u hranic. Já mám slovenštinu navíc hodně ráda. I s tím, že jako Slovák je v ČR doma se dokážu srovnat. Ono po rozdělení byla ta možnost, což bylo zase fajn, že si lidé mohli zvolit, ale byl to proces administrativně náročný a nebylo to samozřejmostí, že dostanou českou národnost. Ale to je vše důsledek provázaností dvou národů po řadu let.

      A k tomu nadávání. Tam ani nejde o ta sprostá slova samotná, jde o způsob jejich užití, o tón a význam, který jim nakonec on dává. Je to jen dokreslení vztahu k lidem jako takovým, že si ve skutečnosti neváží žádného člověka. A ke komu se chová, že ano, tak je ze dvou důvodů - toho člověka potřebuje a ten člověk mu neodporuje.
      Ostatně je to vidět na jeho vztahu třeba ke komoře daňových poradců, kdy se mu horko těžko podařilo najít jedinou "no-name" poradkyni, která mu veřejně pochválila nápad s kontrolním hlášením.

      Zbytek komory má opačný názor a podle toho s nimi jedná i ve své korespondenci.

      No, ale to máslíčko, to je přesné ;) Pobavilo moc! ;)

      Vymazat
  4. no ti nevím, zaprvé motivace vstupu GB do EHS tenkrát byla čistě ekonomická, s Německem to nemělo co dělat. a zadruhé mi to přijde tak pěkně konzistentní, že oni mají v podstatě stále ty samé preference, tedy z ekonomických důvodů chtějí vystoupit a odmítají nadnárodní prvek. zatřetí mi celé to referendum přijde jako totální selhání politických elit v GB, protože podle všeho nebyly schopné vysvětlit voličům ani jeden úhel pohledu správně. co to vlastně znamená vystoupení z EU. začtvrté já vůbec netuším, jaká je vlastně vize GB. co chtějí teď. podle všeho kvůli migraci nechtějí být ani členem EHP, takže co vlastně chtějí? tak bych zatím nepanikařila a rozhodně to vystoupení nebude třeba hned příští měsíc. a zapáté jestli budu muset začít platit DPH při objednávání z britských eshopů, tak se asi fakt naštvu! no a zašesté Babiše raději nekomentuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak na začátku EU opravdu stála myšlenka toho, aby se zamezilo dalšímu konfliktu s Německem. Vycházelo se z toho, že před první světovou válkou byly země příliš uzavřeny do sebe, což nebylo dobré a transparentní. Po 1 sv. válce byly na Německo uvaleny sankce a snaha ho zcela zlomit. Což se ukázalo, že nahrálo do karet extrémistům jako byl Hitler. A došlo se k závěru, že propojení, tak aby si viděly země do karet, ale současně se necítilo Německo poníženo, ale jako rovnocenný partner stály u zrodu toho, jak bude Británie s Francií kontrolovat v budoucnu svého souseda. Pravda, po té 2 sv. válce nám to ještě vše zkomplikoval fakt dvou front, rozdělení Evropy, potažmo světa železnou oponou, nic to ale nemění na tom, že GB a FR svůj Německý kousek měla pod lupou skrz přátelství v EU. A ještě jedna věc - po našem vstupu do EU se to takhle neučí už ani na českých školách, což mě tak nedávno překvapilo u neteře na VŠ. Chápu, že když se někdo uchází o pracovní pozici v EU, tak tímhle na pohovoru neoslní (a lépe nevytahovat vůbec), ale je to tak trochu ukázka, že dějiny píší vítězové. Ostatně ona třeba i Francie má dvoje naprosto regulérní dějiny, je jen na člověku, s kterými se víc ztotožňuje (či se mu hodí do krámu). A s EU je to podobně.

      Co se týče referenda, bylo zvláštní v mnoha ohledech, to každopádně. A ano, myslím si, že úloha představitelů, zvláště v zemi, která umožňuje v nějaké otázce dát prostor zcela svým občanům, je hlavně v tom, aby poskytli kvalitní a srozumitelné informace. Přičemž zejména srozumitelnost informací je to, v čem je často největší problém (a možná můžu připojit ještě slovo úplnost.)

      Ovšem, že to neumíme ani v ČR, to se nám ukázalo při přímé volbě prezidenta, na kterou jsme čekali od revoluce. A byla v každých volbách v programech několika stran (taková ta vábnička - přitom tak nepodstatná, jak se ukázalo.) Ale zas je na twitteru zábava... (trochu černý humor ;)

      A DPH, no uvidíme. Třeba se posunou limity, aby to bylo snesitelné, taky možnost, i když celníci teď měli novelu (a chudáci z toho ani nespí), oni jak na to nejsou zvyklí, že by se jim měnil předpis, tak nejsou tak vycvičení v pružnosti :D

      Vymazat
    2. Tak teď je to řazení vůbec vtipné, tak snad se s tím popereš ;) :) Každopádně díky za komenty :)

      Vymazat
    3. tak to máš samozřejmě pravdu a to tak s tím Německem taky učím, ale byla to motivace pro Francii a GB tuhle myšlenku v EHS vysloveně odmítla, kvůli nadnárodnímu prvku, a založila si ESVO. až po pár letech zjistila, že ekonomicky to líp funguje v EHS, ten rozdíl byl snad až dva procentní body v ek.růstu a teprve potom podala přihlášku do EHS. což jako v těch šedesátých letech už fakt nebylo motivací mít Německo pod kontrolou (hlavně uhlí a ocel, abychom se držely té původní myšlenky), vlastně kvůli studené válce to bylo spíš naopak. vyloženě a jedině ekonomický motiv, všechny ty další plky kolem, jako udržet Německo pod kontrolou a spolupráce v dalších oblastech, bylo pro GB spíš přítěží, kterou byly ochotni akceptovat, pokud získají přístup na vnitřní trh.

      Vymazat
    4. Je pravda, že formování EU, jak ji známe dnes, byl složitější a zdlouhavý proces, přesto myslím, že na počátku (i později) ta myšlenka spojenectví jako záruky míru stála. Je ale pravdou, že aktuální studená válka ty vize formovala postupně víc a víc zásadněji, než stará historie. A samozřejmě zájem o ekonomický růst, který se dostal do popředí, neb lidská paměť je krátká :) (ale nejen pro ten důvod, to spíš jako odlehčení)

      Osobně si myslím , že oficiální postoje nejsou vždy úplně odrazem skutečnosti, neb to je zkrátka diplomacie a neměla jsem z GB ten pocit, že nesleduje bedlivě kroky Německa a jeho lehké sklony k určitému typu chování ještě dnes (což třeba mám pocit, že Francie už vnímá dost jinak.) Ale samozřejmě to není žádné oficiální stanovisko a je to můj dojem z celkových výstupů.

      Já prošla vzdělávacím procesem ohledně těchto věcí ještě před vstupem ČR, tak možná tohle ovlivňuje i ty pocity ohledně EU. Tím nemyslím, že mi přijde myšlenka EU špatná a třeba v oblasti legislativy vidím i fakt pozitiva (my potřebujeme asi od někoho "kopat" ohledně právních předpisů, že tam "máme chybu"), jen spíš to fungování je někdy takové těžkopádné. Což je škoda.

      Vymazat
  5. V podstatě s článekm souhlasím, britská demokracie je tak dopělá, že dala hlasu lidu v referendu rozhodující moc - ta, pokud vím, nám je odepřená, výsledek referenda u nás není závazný. Na jednu stranu to vidím jako omezení ze strany vlády a trochu se divím, že to nevadí lidu (ale co s tím? žádný lobista se za to nepostaví a v referendu si změnu neodhlasujeme); na druhou stranu, po volbách prezidenta, z toho mám obavu sama, protože věřím, že jsme si schopni poslat na Hrad Jágra nebo Gotta. To by určitě zodpovědný Angličan neudělal.
    Na druhou stranu jejich všeobjímající demokracie, která otvírá dveře všem bohatým státům východu se kterýma je demokracie ve válce, vzdělává Araby, kteří pro Západ nikdy pracovat nebudou a předává jim znalosti jazyka, západní kultury a technologií, velmi lehce zneužitelné v terorismu, mne až zaráží. To nejsou lidi, kteří by UK rozvíjeli, ti si z Evropy odnesou, co půjde - na Arabský poloostrov, do Číny, do Koreje, do Ruska, Thajska, Indie... A nejde o okrajový jev, britské odborné univezity (tím nemyslím management, komunikaci a ekonomiku, to studují Evropani) jsou plné nadšených studentů z Asie. A všechno, co se naučí, použijí proti nám - zatím jde jen o ekonomicko-průmyslový boj, který se ovšem den ode dne přiostřuje. A dát jim do rukou znalosti našich IT a bezpečnostních technologií? No, já si nejsem jistá, jestli to nehraničí s pudem sebezáchovy.
    Odesílám a pokračuju v dalším příspěvku, než mi spadne PC.... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S čím nesouhlasím, je tvůj pohled na elity a to Německo.
      Ty tady elity popisuješ jako lidi, kteří vládnou tomuto státu. Jejich chování jsi popsala přesně, Babiš+Krnáčová+Zeman+ti lidi okolo nich, to teda absolutně nou koment - to jak se socani postavili teď k tomu dluhu, to je teda na poblinkání, pardon. Ale toto NEJSOU elity, i když si to možná o sobě myslí (ale to si o sobě myslí každý realitní makléř v BMW na parkovišti u Globusu). A myslím, že i lidi (=lid) to tak nevidí. Podle mne musí mít elita nejen vzdělání (buď formální, nebo plynoucí ze zkušenosti a rozhledu), ale taky morální kvality, jinak prostě není elita a hotovo. Teď mne tak zvoleje napadá třeba Čáslavská, Vašáryová, samozřejmě Havel, Vaculík, Patočka (se omlouvám, nepamatuju si křestní jména, ale oni by se určitě neuurazili). Ze současných politiků tak nějak sleduju, že by tam mohl dorůst Petr Mach, z akademiků Stanislav Komárek.
      A druhá věc - to Německo, Češi a Poláci. Nejdřív Poláci - tak jednak oni jsou vyhlášení "šmelináři", obchodníci, to je málokomu sympatické; navíc drží pevně pospolu, vytvářejí uzavřené komunity, a to i v Česku (stačí nahlídnout do firem, kde se na vedoucí pozici objeví Polák - do roka a do dne...). Jsou ctižádostiví, šikovní a pracovití a když je jich zástup, stávají se jakousi viditelnou hrozbou. Sílou.
      Češi v cizině to nedělají, ti si hrabou na svém písečku a moc se nedruží (snad s výjimkou českých manželek v severní Itálii, ale tam to asi vyplývá z jejich přirozené "veselosti" bez nutnosti starat se o obživu:D). Češi se nedruží, netahají si kamarády na vedoucí pozice, ale soustředí se na to, aby si udrželi svoje vlastní místečko na slunci. Nevypadají nebezpečně.
      Mmch. jestli je nějaký stát, který by se měl obávat invaze Poláků, tak to vidím u nás - nejbližší bohatá země s přijatelným jazykem...už teď jsme útočištěm Poláků, vracejících se z Irska a UK blíž k vlasti. Naštěstí z toho neplyne žádné ohrožení, naopak, jak se v Praze objeví první polská hospoda, vydávám se tam...
      Odesílám a ještě pošlu jeden díl.. :)

      Vymazat
    2. A Německo a končím.
      Němci se sice nějak vyjadřovali, jenže není pravda, že tam Češi nemohli najít dobrou práci. Jistě, pro zástupy absolventů VŠE, marketingu, managementu, finančnictví, zahraničního obchodu, politologie a podobných škol, kteří chtěli pracovat v těch krásných prosklených mrakodrapech ve značkových šatech a jezdit do práce mercedesem tam toho fakt moc nebylo. Taky proč? Ty práce nejsou nijak vysoce odborné, to vzdělání taky ne (pardon), ale v oborech je hodně peněz - proč by si tam Němci měli někoho pouštět mezi sebe? Celkem si dokážu představit, jak se museli pochichtávat bankéři z Kolína, čtvrtý toho jména v rodinné linii od války, když se mezi ně chtěl vetřít nějaký talent z východní Evropy, jehož maminka byla účetní v národním podniku.
      Ale mám zkušenost z oborů, které jsou vysoce odborné, vyžadují vzdělání, zájem a schopnosti, a tam pro Čechy fakt nebyl zásadní problém práci ve středním managementu najít - obory, ve kterých máme tradici, kterou uznávají i Němci: automotive, strojírentví, elektro a energetika, výzkum, chemie (v posledních deseti letech nejlíp placený průmyslový obor v Německu). Němci s námi nemají zásadní problém, ze slovanských národů jsme pro ně nejpřijatelnější a pro obchodní styk s východem jsme pro ně nejlepší prostředníci. Ostatně každý z nás najde mezi předky nějakou tu německou prababičku a asi tak od Brna na západ všichni trochu německy mluví. Obyvatelé bývalých Sudet jsou vyloženě jejich. Dokonce si troufnu říct, že Čech by mezi rovnocennými kandidáty na odbornou pozici v Německu byl v automaticky v žebříčku nad Italem a Španělem. O zbytku východní Evropy nemluvě.

      Konec hlášení! :D

      Vymazat
    3. Děkuji moc za obsáhlé komenty, krásné, jak si pod svými dlouhými články počtu, což je fajn ;)
      Předně souhlasím s tím, že dát lidem prostor k projevu názoru (s patřičnou následnou sílou) je jistě projevem vyspělosti společnosti. Pak je ale samozřejmě na představitelích země, aby občané před takovým krokem měli všechny potřebné informace.
      Osobně se mi nelíbí, že jakákoliv kampaň, která předchází akci, v které zazní hlas lidu, připomíná hlavně reklamu na prací prášek - je to především barevné, křiklavé, primitivní, zkreslující a nic neříkající. A podstatné věci zaniknou.
      To je pak ale úkol těch představitelů země, aby zajistili, že až se občan vysloví, bude tak nadupaný srozumitelnými a jasnými informacemi, že přesně bude znát důsledky svého kroku.
      S tím vzděláváním, resp. předáváním know-how je to opravdu otázka, kde končí ta přátelská otevřenost a začíná pud sebezáchovy. Občas nad tím taky přemýšlím i z pohledu jedince, i zemí.

      Vymazat
    4. K bodu 3 – ( a teď vidím, že se to stejně kupí pod sebe :D
      Co se týče zahraničí a Česka, Německa. Tak já jsem se na území dnešní ČR narodila a z toho titulu ji mám ráda. Jinak jsem směs a jsem za to vděčná. Němčinu jsem jako malá slyšela svého času víc než češtinu, nota bene ještě míchanou hodně se slovenštinou. S Němci problém nemám, neboť je mám v rodině, část rodiny - i té české větve žije v Německu, ale z pracovního procesu můžu říct, že Němci Čechy rádi nemají a je to znát hodně. Ano, je pravda, když si nějaký Němec Čecha jednou po dlouhé době nakonec oblíbí, je to o to pevnější vztah, ale jinak je to s nimi opravdu náročné. A z pracovního hlediska ani po letech nemáme žádné dobré zážitky. V soukromí je to o poznání lepší.
      Třeba ve srovnání s Rakouskem, kde sice po revoluci byl ten přístup taky ve velké míře nepřátelský, tak dneska je to přijatelné, ale Německo jede stále ohledně vztahů v práci svou. Sleduju taky, že třeba na Šumavě je to vnímání Němců zase ještě jiné – buď Češi profitují z toho pozitivního a pak to neřeší, nebo naopak je tam takové napětí, které tady na druhé straně dneska ani v běžném životě neregistruju.
      A jak jsem zmínila - určité obory jsou v Německu žádané, to ano a prorazit taky jde, ale psala jsem, že je to těžší ve srovnání třeba s GB a není to ničím jiným, než pohledem německého vedení na českého zaměstnance. Pak je otázka, nakolik je moudré stavět třeba tradici nad schopnosti? Připomíná mi to kapitolu k personálnímu managementu (klasika – vzít do firmy zaměstnance, který je lepší než já ;)

      Vymazat
  6. Ke komentu č. 2 - Ohledně těch elit, ono to bylo v návaznosti na ty debaty na netu, takže možná jsem to mohla víc rozvést (zas pak už bych to tady ty články vydávala knižně – a pokaždé si říkám, že dneska jen krátce!)
    Osobně myslím, že elita může být v pracovním procesu (nějakém oboru).
    Vzhledem ke změnám a rychlému vývoji, tak znalosti na počátku jsou fajn kostra, na kterou pak lze věšet nové praktické poznatky, ale praxe člověka nakonec vybrousí tak trošku do diamantu, nebo semele na písek a teprve mu dá potřebný nadhled a rozhled.
    A myslím si, že přesto, že je člověk morálně bezúhonný, vzdělaný a zkušený v nějaké oblasti, není dneska adekvátně schopen řídit masy obecně v různých otázkách, možná ani v jakýchkoliv otázkách bez dialogu. Proto jsem zmiňovala JUDr. Baxu, že je velké umění si říct „nejsem vševědoucí a víc přináší dialog i třeba s lidmi, kteří nejsou odborníky na danou oblast, než suverénní diktát, byť zkušených a vzdělaných jedinců“ (a že v těch legislativních týmech dneska opravdu sedí špička z oboru, není pochyb).
    Byť mám třeba ráda Václava Havla a vážím si ho velmi za boj pro demokracii, tak bohužel v některých otázkách bylo i na škodu, že je sice filozofem, ale není ekonomem, praktikem v určité oblasti. A i když má prezident i ostatní představitelé své poradce, ne vždy to stačí.
    Stejně tak třeba k církevním institucím se vyjadřovali ony elity. Mnohých si vážím za jejich práci a přínos společnosti, nic méně být dobrým umělcem, či sportovcem, nebo uznávaným akademikem ještě neznamená, že jsem skutečně znalý historie záležitosti a i ekonomicko-politické stránky věci a že tedy nesoudím celou záležitost jen jaksi z morálního hlediska dle srdce (a možná tedy částečně i chybně.) Neb v restitucích třeba byly vyplaceny i církve, které ani v době postihů neexistovali a jejich představitelé se k tomu i veřejně přihlásili. (To spíš jen tak perlička k tomu všemu.) Obecně nejsem proti církevním restitucím, spíš jen proti nelogickému postupu v té věci.

    Každopádně si ale myslím, že kultivovanost třeba u osoby prezidenta je věc zásadní, neb je to i funkce reprezentativní.

    OdpovědětVymazat
  7. Tleskám Iví, neměla jsem nervy a sílu číst blogy na idnes a spol, které se předháněly v názorech na brexit, i když mě ta tématika pochopitelně hodně zajímala, neb mám kamarádku v Anglii, která to prožívala a Anglie je mí jaksi teď bližší než kdykoliv předtím. Jen žasnu neustále jak média zneužívají svoji moc. Ano to elitářství je nebezpečná věc, bohužel spousta starších ročníků věří všemu co média řeknou, takže když se sprosťák naučí chovat, sežerou to i s navijákem...Osobně zastávám stejný názor jako Ty, že nic se nejí tak horké a žádná změna nenastane okamžitě a ihned po volbách - obzvlášť takový precedens, který brexitem nastane se bude muset řešit postupně a léta, ale jaksi nemohu tu citovou stránku vynechat, chápu tu nejistotu, kterou cítí češi žijící v UK, potažmo cizinci. Věřím, že ty spořádané si Uk nechá, i když bůh ví, jak to bude s žádostí o občanství, už teď velice náročná záležitost nejen finančně. Na druhou stranu chápu, že se tímto Anglie chce chránit před přílivem různých individuí a nechce, aby jí někdo nařizoval kolik uprchlíků (a skrytých teroristů) si má vzít k sobě domů.... a v tomhle má můj obdiv. Jak píšeš, my nejsme na svobodu zvyklí ani citliví, nám spousta věcí v globále nedochází..jak píšeš skvěle, každou chvíli si nás někdo zabral. Jenže přesto si nemyslím, že u nás žijí lidé hloupí a necitliví a socky - mě osobně by vlastně taková to generalizace měla těžce urazit neb žiju ve velmi malém městě, přesto jsem velmi citlivá na svou osobní svobodu i na jakékoliv chování proti svobodě ostatních a kultura mého chování by mohla být příkladem i panu prezidentovi :-DD. Myslím, že je dobře že EU dostala od UK kopanec na druhou stranu se tak nějak bojím té sílící nestability v Evropě, k čemuž brexit určitě přispěl. Nu co, je to cesta a je třeba jít na té cestě dál, to je život....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem ráda, že se Ti článek líbil :)

      Já na ty drsnější debaty zabloudila v podstatě náhodou skrz debaty u známého (ale i ty překvapily), jinak na ně též nemám nervy. Takže rozumím.

      Co se týče smutku a pocitů Britů, zvláště těch, co hlasovali pevně přesvědčeni pro zůstat, tak naprosto chápu ten boj a pocit v duši, to ano a proto myslím, že my se tady nemusíme nějak vrhat do ostrých debat, neb jsme jednoduše jinde, než teď Britové.

      Trochu mi to částečně emocionálně připomnělo rozdělení ČR a SR. Bylo to pro mě celé roky smutné jezdit na SK s pasem a přes hraniční kontrolu, vzhledem k tomu, že jsem se narodila v regionu plném "Čechoslováků" a najednou jsme si byli nuceni vybrat, kým už navždy budeme a že nemůžeme být obojí.

      Stejně tak třeba proces žádosti o české občanství byl složitý a nebylo samozřejmé, že ho lidé dostanou. A bylo s tím spojeno dost nepříjemností.
      Současně s tím nebylo možné si ponechat slovenskou národnost. Což vnímám jako zásah do identity člověka. Ale i tady jsem našla, že to nebylo tak jednoznačné. Takže nechci to brát jako 100% pravidlo, ono v těch 90letech to byla kapku právní džungle a tak trochu boj každého jedince. Nic moc globálního... Takže rozumím i těm pocitům uvnitř Velké Británie skrz její členitost obyvatelstva.

      A k těm hloupým sockám, mě v těch debatách trochu zarazilo, že třicátník s maturitou bydlící v Praze je automaticky brán za toho, kdo by nárok na hlasování měl, neb je inteligentní elitou, zatím co na Moravě podle nich nemáme asi ani školy, žijeme ze sociálních dávek a nejlépe jsme mentálně zaostalí. Všechno vyvozeno jen z geografie. No, dalo by se tomu zasmát, kdyby tomu tolik lidí nevěřilo a nebylo nadšeno tou myšlenkou elity.

      A navíc takový názor popírá přece zákony samotné, kdy tedy buď jsme (dříve svéprávní), dnes způsobilí k právním úkonům, nebo nejsme. V době, kdy se upouští od toho, aby mohlo nastat, že člověk přijde o svá práva v plném rozsahu na dlouhá léta či navždy (změna v NOZ), tak mě takové názory o to víc překvapují. Tohle byla třeba oblast, ke které NOZ přistupuje s takovou obezřetností, úctou a empatií i ohledem na lidskou bytost a její pravá, že je to až nestandardní. Samozřejmě praxe je tím pádem složitější, ale člověk na prvním místě přece... a tak to má být.

      A možná jsem měla do toho článku napsat pseudoelity, než elity, ale myslím, že bylo poznat, že se jedná o ten jen elitářství v negativním smyslu. A ono osobně vzhledem k praxi nevnímám nikoho jako elitu. (Ano, mám problémy s hierarchií a autoritami ve společnosti, pokud si mou pozornost neumí získat a vždy jsem měla).

      Jsou určitě osobnosti morálně pevnější, jsou jistě lidé znalí více nějakého oboru a přirozeně inteligentní a schopní pochopit různou problematiku, přesto si o žádném člověku nemyslím, že je schopen takhle obecně vést fundovaně společnost v různých otázkách (už vůbec bych nesvěřila svůj život do rukou života méně znalých lidí.)
      Věřím zkrátka v práva a hlas společnosti. Možná i proto, že třeba ty poznatky běžného občana z praxe, nebo jen touhy a pocity jsou stejně důležité pro mě, jako znalost faktů. Život je tak proměnný a zvláštní, že stejně nejde vše nalinkovat.

      Vymazat
  8. Ahoj, obvykle články na takováto témata nečtu, ale tvůj se čte dobře. Víceméně s tebou souhlasím, kolem Brexitu je velké haló, ale i kdyby Británie nakonec opravdu odešla, bude to běh na dlouhou trať a určitě se neuzavře všem. Byla by sama proti sobě.
    Strach, že nám někdo řekne, že do EU nepatříme tu samozřejmě je. Ve Francii jsem to už slyšela na plná ústa od odvážného auditora :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj a děkuju za koment :)
      Ano, zejména občané zemí, které stály u zrodu EU, občas neopomenou zdůraznit, že jejich osobní dojem je, že země jako ČR a podobné jsou v EU tak trochu omylem a spíš jen trpěné.
      Občas mi to přijde, že jsem jako děti, které mohou mlčet a šoupat nohama, když se baví dospělí a případně jen poslouchat na slovo a být rádi, že se o nás "ti velcí" starají...
      A co se týče Británie, čas zkrátka ukáže, co bude dál...

      Vymazat