středa 10. června 2015

Autorská práva vyhrazena aneb moderní zloději?

Dneska tady mám takovou úvahu nad tímto zvláštním, lehce kontroverzním tématem. O tomto článkem uvažuju už dlouho, ale je pravda, že mě události tohoto týdne popíchnuly k sepsání konečné formy.

Je mi jasné, že tohle se možná nebude číst snadno, ale na Králíčkovi už jsme rozsekli i jiná témata a doufám, že v případě nejasností vám článek přinese nový pohled na věc a pomůže utřídit myšlenky, minimálně v oblasti blogů vs. autorských práv.

Smyslem není někoho konkrétního pranýřovat, ale hlavně ujasnit některé věci, vyvrátit omyly či mýty, na které sem tam narážím.

Proč vlastně vnímám autorská práva jako něco zvláštního? Protože tohle téma je hned vedle skryté reklamy jedním z nejbouřlivějších, chybně chápaných (chybně interpretovaných) a zároveň nejvíc ignorovaných témat českých blogů. Přitom pravidla jsou dost jasná a snadno převeditelná do praxe. Alespoň ta základní, která využijeme právě v blogosféře. Byť tahle oblast práva v ČR prošla nedávno výraznými změnami – ten podstatný základ se už celá léta nemění a navazuje na právo mezinárodní.

Vráťme se ale do ČR…

V důsledku mýtů, fám, nejasností a zmatků (a taky jakého si celkově laxního přístupu společnosti k této oblasti, který vychází z hluboce zakořeněné komunistické minulosti, že tak nějak „všechno je všech a každý má povinnost se o výsledky své práce dělit automaticky s ostatním a bez nároku na odměnu“) si zde spíš většina jednotlivců vytváří nějaký vlastní systém pravidel, jak se k dané věci chovat.

Což často (ne vždy) vede k dvojímu metru (znáte to, je to jako s nevěrou ;) -  jeden metr pro ta moje „malá, omluvitelná a bezvýznamná“ porušení a druhý pro ta cizí „drzá, neodpustitelná, velká“ porušení autorských práv.

Když jsem před časem procházela některé blogy a debaty na nich pár let do minulosti, narazila jsem na jednu zajímavou věc. Občas na začátku tvorby vlastního blogu někdy autor nepovažoval za problém, že na svém blogu používá cizí fotky bez souhlasu skutečného autora a případně i bez uvedení zdroje (pouhé uvádění zdroje je sice čistý alibismus, ale tak snaha se cení)…. Ale stačilo zalistovat nějaký ten rok dál, některé blogy povyrostly a ejhle na některých přibylo i oblíbené blokování stahování obrázků, protože přece „ostatní nebudou těžit z jejich dřiny“.

Oba tyto stavy doplňovaly debaty, na které jsem narazila a v nich se případně blogeři svobodně a vcelku na rovinu a bez servítků vyjádřili – v prvním případě, že svět se nezboří, když si fotky „půjčí“, v tom druhém o pár let později dost razantně, že mají dost těch drzých lidí, kteří bez ostychu kradou jejich práci…. No, to je ten dvojí metr v praxi ;) Jehož výsledkem je mj. i blokace stahování obrázků ;)

Nebudeme se tu teď zdržovat tím, že celá tahle komedie s blokací se vcelku snadno dá obejít a je to tedy krok k ničemu. Navíc to některé čtenáře může odradit. Stahují si např. obrázky outfitů, líčení a dalších věcí pro inspiraci do svých osobních složek a takový primárně nepřátelský přístup blogera je může otrávit, tak to zkrátka je. Každá překážka je překážkou a můžeme argumentovat, jak chceme, zkrátka sledujícímu komplikujeme jako autoři tímto život a to ho netěší. Ale tak dejme tom, že blokace je svaté právo každého blogera, no…

Jenže tady jsme u prvního zásadního bodu. Autorská práva se samozřejmě vztahují na všechna díla. Je potřeba si ale ujasnit, co dílem je. Je to konkrétní výstup autora – tedy co se týče blogů např. fotka, článek, video, nikoli však postup samotný či myšlenka – což někdy mylně lidé uvádí také – např. stejný námět na článek či video, ovšem odlišně zpracovaný není zneužitím autorských práv jako takových. Tohle zkrátka není scénář k hollywoodskému filmu. Opravdu se nelze rozčilovat, že někdo další nazve článek stejným (navíc dost obecným názvem) jako „oblíbenci měsíce“, „spotřebováno“ apd. Tento přístup je omluvitelný maximálně v mateřské škole, kdy se děti rozčilují nad tím, že „se někdo po nich opičí“. V případě, že je někdo nadmíru aktivní na sociálních sítích (např. točí videa, píše blog) je vcelku na místě i domněnka, že chce být pro druhé v jistém ohledu i jakousi inspirací a tedy by ho mělo "takovéto opakování jiných" těšit.

Opustíme tedy řady mateřinky a vydáme se do světa dospělých…

Právo v praxi primárně řeší zejména to, pokud vaše dílo (např. zmíněnou fotku) někdo využije ve svůj veřejný prospěch, z tohoto využití získá nějaký profit a případně autorovi díla působí tímto užitím škodu. Navíc se posuzuje i rozsah všech aspektů. Pokud je rozsah některého z aspektů skutečně zásadní, může dotyčnému, který takto autorská práva porušil, hrozit i trest odnětí svobody až na 8 let. Ale to se bavíme teď samozřejmě o extrémních případech.

Je tedy jasné, že pokud si občas stáhnu pro své soukromé účely fotku z oblíbeného blogu a pak se podle ní doma v soukromí nalíčím, tak se u soudu já ani autor neshledáme, protože tohle není vůbec relevantní. Nikdo nikoho nepoškodil, nikdo z práce jiného veřejně neprofitoval ( samozřejmě, že absurdní úvaha, že mi to pak díky tipům blogera děsně sluší a podařilo se mi ten den následně sbalit miliardáře, žádného soudce zajímat nebude.)

Problém ovšem nastává, když bych si např. fotku, video, článek stáhla bez vědomí a souhlasu původního autora a zveřejnila ho pod svým jménem a získala z toho nějaký skutečný profit. Např. vyšší počet zobrazení stránek, které mně pomůže na seznamy některých PR agentur, a tedy mě zařadí mezi blogery, kteří dostávají kupříkladu produkty zdarma za účelem recenze, nebo se dostanou k zajímavým a dobře placeným zakázkám.

Ano - k zakázkám, protože blogováním se vydělávat dá i v ČR a to velmi slušně, je to práce jako každá jiná, resp. jako každé jiné kreativní povolání, které navíc zažívá obrovský boom. Jak konkrétně to může fungovat, si povíme v dalším článku o skryté reklamě, protože i toto lehce kontroverzní téma si žádá trochu rozebrat – myslím hlavně ta reklama.

Znovu ale říkám, není a nebude smyslem těch článků někoho vláčet bahnem (líbí se mi, když lidé dělají činnost, která je baví a ještě za ní dostávají zaplaceno – kdo z nás po tom netouží?), ale je dobré si ujasnit některá fakta. A věřím, že i vy v případné diskuzi budete k těmto článkům přistupovat podobně.

Ale dneska jen k autorským právům…

Pokud si tedy podobnými cizími fotkami bez souhlasu autora budu vypomáhat častěji, zadělávám si na problém, protože jak už jsme si řekli, tak se posuzuje i ta míra.

Na druhou stranu stačí takto zneužít i jedinou fotku či článek, pokud ji zneužiju jako součást své výdělečné činnosti – a to je zásadní bod a získám z tohoto kroku nějaký profit a nedej bože profit výrazný, mohu z toho mít skutečně nepříjemné problémy.

Profit samozřejmě nemusí být nutně představovat jen peníze, na druhou stranu je nutné být nohama na zemi a uvědomit si, že i natočení videa může dnes být velmi dobře placeným byznysem, stejně jako psaní některých článků je už zcela běžně za honorář.
Ale to si necháme do skryté reklamy a k debatě o výdělku.

Ač nerada, ještě jednou se vrátím k té blokaci stahování obrázků. Je k zamyšlení, že když posílám jako autor nějaké foto do světa (nejlépe pak přes všechny možné sociální sítě), např. fotku konkrétního outfitu, co tím vlastně sleduju?

Pokud to činím jako bloger, nebo člověk, který se snaží mít nějaké sledující, tak mi asi jde o to, být pro ostatní zdrojem inspirace, jak už jsme si řekli. Pak by mi nemělo vadit stahování obrázků pro soukromé účely. Ani třeba u fotek bytového designu, nákupu knížek a kosmetiky, které mohou ostatní inspirovat, že se po produktu taktéž poohlédnou či si zařídí podobně ložnici.

Samozřejmě právem to blogera může naštvat, kdy si jeho fotky stáhne např. vykutálená redaktorka, která si tím usnadní práci pro nějaký internetový magazín např. a použije je bez předchozí domluvy pro svůj článek. Je potřeba si uvědomit, že totiž zde se láme chleba, přátelé. Ona z toho totiž bude mít onen profit - dostane za to zaplaceno. Ušetřila si čas, náklady, vlastní energii touto „krádeží“ a ještě dostane za to „své nicnedělání“ peníze a „věčnou slávu“ ;)

Povinností je tedy vždy se v takovém případě dopředu autora díla (např. té fotky) zeptat, zda mohu jeho foto použít a to nejlépe písemně, aby nedošlo později ke sporům. A autor má svaté právo mě odmítnout a souhlas mi neudělit a já to musím respektovat. Taky je potřeba si uvědomit, že nestačí autora jednostranně kontaktovat, ale musíte jeho souhlas obdržet.

Tady se dostáváme k tomu, že když se vykašlu na veškerou komunikaci a jen uvedu zdroj původu, šlapu po právu autora nakonec stejně, zejména pokud by mě dotyčný opravdu chtěl odmítnout. Je nutné si uvědomit, že např. autor by nechtěl svou fotku propůjčit do takového stylu článku či na takový druh webu/blogu. To, že to nevadí vám, že vaše fotky, články, videa někdo užívá, neznamená, že autor díla, které si chceme „zapůjčit“ má na věc stejný názor.

Možná si dokonce myslíme, že by byl vždy každý autor rád, že jeho foto je dál takto s odkazem šířeno do světa. No, není tomu tak. Pro svůj druhý blog na každou oficiální (cizí) fotku žádám písemný souhlas a už jsem tu několikrát zmínila, že to vůbec není pravidlem, že by z toho 100% oslovených padalo štěstím a souhlas udělilo a tím teď nemyslím už jen firmy. Člověk stále sbírá zkušenosti. ;)

Takže v důsledku těchto faktů, co jsme si tady teď pověděli, se rozhodnu raději autorovi napsat a žádám slušně souhlas. Na co se v tomto případě zaměřit? (Vezmeme si pro ukázku třeba tu fotku.)

Je potřeba jasně, ale stručně specifikovat, kde, jak, proč, za jakým účelem, v jakém rozsahu, aby si autor udělal představu o tom, co s jeho fotkou vlastně přesně zamýšlím.
Pokud sama dostanu zaplaceno za tvorbu výsledného díla či budu mít jiný profit, např. moje jméno vejde tak ve větší známost na nějakém internetovém portálu, nabídnu část profitu autorovi fotky – to je slušnost. Dostanu honorář? Nabídnu přiměřenou část autorovi. Mému jménu se dostane pozornosti? Nabídnu, že uvedu odkaz na web autora. Rozumíme si, že ;)

Samozřejmě se snažím o domluvu, aby obě strany byly spokojené. Věřím, že v rámci komunikace dvou blogerů je možné se domluvit i na čistě přátelské bázi, tedy jen na souhlasu a uvedení zdroje (což je vždy též slušností) a není nutná nějaká další kompenzace. Zejména pokud se jedná o blogy, které jsou stále spíš volnočasovým hobby, než reklamním (placeným) prostorem.

Když to tedy shrnu….

Nejsou nutná technická opatření jako blokace, taktéž není nutné psát, že fotky, články a videa jsou chráněna autorskými právy, protože jsou chráněna automaticky ze zákona. Mezinárodní právo v západním světě se navíc nějak extrémně neliší, řekla bych naopak, že mnohé země na jeho dodržování dbají daleko úzkostlivěji, než jsme zatím zvyklí my v ČR.

Absence upozornění, že dílo je chráněno autorskými právy, rozhodně není žádný argument či omluva pro porušování autorských práv. Jinými slovy, když to tam jako autor neuvedu, neznamená to, že si to může každý pro svůj veřejný prospěch stahovat, jak ho napadne i bez mého svolení.

Praxe je dokonce zcela opačná – zejména díla, která jsou uvolněná k volném užití jsou jasně označená, že jejich autor dal ostatním volnou ruku. Naposledy takhle byl uvolněn např. český film Gympl, protože byl nejčastějším nelegálně stahovaným filmem. Což je takové celé trochu úsměvné a „české“.  ;)

Když toužím po nějakém díle a chci ho využít, napíšu srozumitelný dotaz autorovi se žádostí o souhlas. Pokud chci užít jeho dílo a profitovat z něj, nabídnu mu pro něj zajímavou kompenzaci, která je tak nějak v souladu s mým profitem a rozsahem použitého cizího díla. Sice nemusím, ale je to slušnost.

Uvádění zdroje bez vědomí a souhlasu autora je bohužel čistý alibismus. Ano, žádání o souhlas může být zdlouhavé (vcelku i otravné) a ne vždy se dočkáte nějaké odpovědi, nebo kladné odpovědi, ale je to jediný správný postup.

Je nutné si uvědomit, že autor má plné právo nám souhlas neudělit.
Ochranu autorských práv řeší v ČR zákon č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) a sankce za porušení autorských práv řeší buď zmíněný autorský zákon (v mírnějších případech) a v případě hrubých porušení pak zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník) - § 270. Sankce za porušení tedy mohou být od odstranění zkopírovaného díla a omluvy skutečnému autorovi za zneužití až po zmíněných 8 let za mřížemi.


Možná vás napadnou tři otázky, takže to sem připíšu.

První  - zda jsem někdy v praxi řešila porušení autorských práv? Tato situace se přesněji dotkla osobně Pana M. Jeho fotky, které navíc fotil pro smluvního partnera, byly bez vědomí Pana M. i jeho zákazníka staženy z webu zákazníka. Bylo z nich odstraněno jméno Pana M., nahrazeno jménem onoho „podnikavého človíčka“, který pak fotky pod svým jménem použil a vydal z nich kalendář.

Druhá – jestli sama dodržuju postup, který tu píšu? Ano, u cizích fotek mám vždy udělen souhlas, nebo jsou na obou blozích pouze moje fotky. Nejsou vždy ani zdaleka excelentní, ale já vím, že mám šikovné čtenáře, kteří si případně nějaké další a lepší vygooglí.  Navíc se nemusím bát – takové obyčejné foto nebude rozhodně hned tak někdo využívat pro komerční účely ;)

Třetí – jestli si myslím, že je v pořádku, když někdo použije fotku jiného autora veřejně bez souhlasu? Ne, není to v pořádku, ale dá se to řešit v klidu domluvou. Na druhou stranu, když dotyčný fotku ořízne, aby se zbavil označení skutečného autora, zdroj alibisticky doplní až po upozornění, dotazy skutečného autora na sociálních sítích maže a nereaguje a z výsledku získává veřejný profit, navíc užívá fotku v hanlivém a zavádějícím příměru, tak si myslím, že to je buď odrazem neskutečné hlouposti, nebo neskutečné arogance té osoby, která se fotku bez souhlasu autora rozhodla takto použít a dále v této věci takto veřejně jednat. 

Jeden můj mentor řekl, že součástí zla se stáváme už jen tím, že takovým věcem tiše přihlížíme. Jsme totiž pak součástí systému, který umožňuje přežívání takovýchto způsobů jednání.
Tak to bylo moudro dne otce Fura na konec ;)

Doufám, že je vám trochu víc jasné, jak to s těmi autorskými právy je – alespoň ve světě blogů. Jinak ještě k případnému řešení takové situace, sociální sítě – jelikož nejsou díky bohu české, tak se samozřejmě k takovému porušování staví velmi striktně a rozhodně takové věci netolerují. Takže pokud někdo bez ostychu kopíruje vaši práci, můžete se obrátit na adminy.

Pokud vím, tak FB to má přímo v hlavní nabídce, stačí si najet na dotyčnou stránku, rozkliknout tlačítko se třemi tečkami a tam už snadno tuto volbu o porušování autorských práv najdete. Stejně nekompromisní je ve svém přístupu i sociální síť youtube.com.

Každopádně dnešním článkem se dá i říct, že chceš-li změnit svět, začni u sebe ;) A taky, že všude jsou jen lidé (i na druhém konci jakékoliv sociální sítě a věřím, že přátelská domluva dvou lidí je stále nejefektivnějším a nejrozšířenějším postupem.) 

Co vy a autorská práva? Povídejte, přehánějte – klidně mi napište svůj názor, jak se na věc díváte.

Děkuji předem za všechny milé komentáře – jako vždy, dělají mi skutečně velkou radost ;)

Vaše Iwi


8 komentářů:

  1. tedy nevím, ale nemám na to tak razantní názor. hlavně totiž autorské právo se nevztahuje na fotky pro soukromé použití fyzickou osobou. alespoň tak to bývalo. takže pro soukromý blog v pohodě. problém je ten, že s blogováním se to má tak jako všelijak v poslední době a všechny ty adsence a výrobky k recenzi s tím trošku zamíchaly, takže soukromý blog už asi není tak úplně soukromý bez obohacení, jak tomu bývávalo. ale i tak mám na blogu asi pár půjčených fotek, na souhlas jsem se nikoho neptala, vždycky to jsou navíc fotky oficiální a špatné svědomí z toho rozhodně nemám.

    krádež fotek mezi blogy mi dost vadí. kdysi jsem to řešila s Rendy, ta v tom problém neviděla a ta špatná jsem byla já... dokud si sama ten vylepšovák proti kradení fotek na blog nedala. od té doby to asi vidí jinak. na druhou stranu moje fotky taky občas někdo ukradne, občas i s textem... a je mi to asi jedno. dokonce jsem už i líná si fotky podepisovat.

    uvědomuji si, že to je značně si vzájemně odporující komentář, ale jiný asi na dané téma neumím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář :)
      Zmatky a nejasnosti, které míchají výkladem kolem blogů byly určitě jedním z důvodů, proč jsem článek psala...

      Nemyslím si ale, že když stavím na první místo přátelskou domluvu a respekt k práci jiného člověka, tak jsem razantní ;)

      I v článku je zdůrazněno, že postihy za porušení se liší třeba jen od prosté omluvy ( o které mluví autorský zákon) až po ty extrémní v podobně nepodmíněných trestů. Je tedy jasné, že většina českých blogů se pohybuje spíš max. v oblasti té omluvy, případně odstranění díla....

      Stejně tak je zmíněno, že se vždy posuzuje rozsah porušení, veřejné užití a taky profit a případná způsobená škoda. Tím je ale vcelku asi jasné, že stahování pro soukromé účely do osobní složky je v klidu (což zmiňuješ), kdežto pro veřejný blog se dá odvodit, že žádání souhlasu je na místě.

      Většina blogů (ostatně je to asi jejich smyslem) jsou veřejným virtuálním prostorem a taky větší návštěvnost, kterou si např. zajistím lepšími fotkami vede k profitu, který jsem zmínila. Tím jsou podmínky naplněny. A profit nemusí být nutně peníze - jeho podoby můžou být různé. Asi nikdo neužívá cizí foto na blog proto, že to pak nikdo nebude číst....a nikomu se to nebude líbit a nikdo to neocení.... ;)

      Co se ale týče třeba odměny z AdSense, tak nejsou matoucí - je to regulérní živnost - volná živnost, na kterou je potřeba živnostenský list, bloger se tímto navíc stává osobou identifikovanou k dani (zákon o DPH) a má s tím spojené povinnosti a od ledna 2015 je to s podobnými záležitostmi zase ještě díky EU kapku zajímavější a zábavnější :)
      Jelikož příjem z reklam (tedy i AdSense) je příjmem z podnikání, tak je to výdělečná činnost a pak to má na celou věc případného porušení práv další vliv, což je v článku taky zmíněno. Takový blog s reklamou není už soukromou záležitostí ani omylem. Ale chápu, že hodně lidí tento vnitřní pocit stále má.

      Rozumím i tomu, že možná mnozí lidé vnímají českou blogosféru jako takové to "volnočasové a přátelské místo", kde to nemusíme tak "hrotit" a zákony dodržovat.... A osobně nejsem zrovna přítel soudních sporů, protože rozumného člověka u soudu nepotkáš a za další k soudu se chodí pro rozsudek nikoli pro spravedlnost ;) Myslím ale, že slušnost, respekt a jakási ta úcta se s přátelským přístupem nevylučuje, ba právě naopak ;) Tak to s tím souhlasem alespoň vnímám.

      Navíc, každý máme nějakou oblast, na kterou jsme zatíženi a v které pro nás pravidla slušného chování jsou velmi důležitá... a jejich porušování nemáme rádi :) Tak je na místě možná vzájemný respekt ;)

      Vymazat
    2. když nevím... nedokážu to vidět takto černo-bíle. oblast blogů se pohybuje na tak šedém právnickém území, že prostě ne. vidím to taky šedě. nebo tedy některé případy jsou trošku víc černé než bílé (třeba ty s adsence), ale všechny ty soc.sítě, pinteresty, weheartity, wishlisty, daruj dárek nebo jak se to jmenuje, vlastně i na FB, pokud chceš dát jenom odkaz na cizí stránku, tak ti automaticky načte i její fotku... mi to celé znovu zašeďují.

      navíc nejsem právník, ale už jsem i zaslechla právnickou interpretaci, že i webziny si za určitých podmínek můžou půjčit fotku bez výslovného souhlasu. a rozhodně se nechci nějak zastávat krádeží fotek, ale prostě vidím to šedě.

      Vymazat
    3. No, s FB je to ještě zase trochu jinak, ale nechci to sem zbytečně moc motat. Proto jsem vytáhla jen čistě hlavní body blogování (fotka, článek, video - vlastní tvorba jednoho člověka) a sdílení jiným člověkem pod jeho jménem veřejně, kde se mi to zdá na jednu stranu jasné a na druhou stranu i často opomíjené.

      Sítě, které ale fungují i na principu sdílení jiného, než vlastního obsahu (což např. fb je), většinou tento fakt mají ošetřený ve smluvních podmínkách.

      Autorské právo upravuje spousta dalších předpisů, včetně mezinárodních smluv a taky smluvních podmínek třeba konkrétních sociálních sítí a asi není tady zcela prostor pro to, vyřešit toto komplexně ze všech stran a možných situací...
      Otázka tedy stojí tak - je v pořádku, že někdo stahuje doslovné texty, fotky a prezentuje je veřejně pod svým jménem bez vědomí původního autora? A když mi toto třeba osobně nevadí, znamená to, že to nemůže vadit ani jinému autorovi ve vztahu k jeho práci?

      Já vcelku osobně oceňuju alespoň tu snahu uvádět zdroj, protože přece jen dávám jasně najevo "toto je práce tohoto člověka". O alibismu jsem psala proto, že se to uvádí jako správný a úplný postup pro blogy a tak to není. Blogy nejsou diplomka, nemusí uvádět zdroje, ale nemůžou užívat volně cizích textů, obrázků k obsáhlým citacím. Pro studijní účely zase platí zcela jiná pravidla a taky nakonec spadají pod autorské právo, možná proto je celé ta oblast pro lidí často tak matoucí... pokaždé je to vlastně jinak :)

      Vymazat
    4. tak soc.sítě to mají ošetřené, ale šlo mi spíš o to, když se tyhle pěkné soc.koláže pak sdílí i na blogu. wishlist, zdroj obrázků pinterest.

      a ano, myslím si, že za účelem nekomerčním, při uvedení zdrojů fotky a bez manipulace s fotkou, je její použití v pohodě i bez výslovného udělení souhlasu, pokud není jasný autor. takže u osobního blogu mi to úplně košér nepřijde, ale nevadí mi to, pokud je uveden zdroj. čím víc je fotka oficiálnější, tím víc v pohodě mi to přijde. například produktové fotografie byly vytvořeny za účelem prodeje a propagace, takže nevidím problém, pokud to blogerka použije, protože tím v podstatě naplňuje účel fotografií.

      jinak ale chci říct, že takto vnímám pouze nekomerční využití fotografie. ano: ať si blogerka klidně použije fotky oficiální nové kolekce a napíše si tam #tochci. ne: pokud ty samé fotografie chce použít nějaký ten přeprodávačský eshop, který je líný si to sám nafotit, ale novou kolekci prodávat bude, protože mu to vydělá peníze.

      navíc vyžadování výslovného souhlasu pro nekomerční použití fotky na soukromém blogu mi přijde byrokratické a příliš časově náročné pro obě zúčastněné strany.

      Vymazat
  2. No, koláže - to je kapitola sama pro sebe ;) :)
    Ale tedy k pinterestu, alias noční můře mezi sociálními sítěmi, co se fotek týče :)
    Pinterest má ve smluv. podmínkách, že každý uživatel má na síť nahrávat jen svůj obsah (své dílo) a tedy za nelegálně nahrané dílo ručí ten, kdo ho na pinterest nahrál a dále sdílel (kdekoliv), ti co ho následují se pak odkazují v případě krize na toho, od koho obsah převzali, takže zase vše skončí u toho, kdo první případně nelegální obsah nahrál.

    To, že pinterest takové nelegální kradení fotek i z jiných webu aktivně podporuje je věc druhá. A jejich veselé sdílení všude po síti. Celkově je tak nastaven, že podporuje tu horší cestu, ale veškerou odpovědnost hází pak na dotyčného uživatele.

    To označení "zdroj obrázku pinterest" je ale bohužel proto, že byť je obrázek třeba z jiného webu, pinterest ho zkopíruje a pak při dalším sdílení už odkazuje pouze sama na sebe a nikoliv na původní zdroj obrázku, kterým je třeba i jiný web. Tedy to co asi myslíš, tak je jen jeden uživatel, který je jedním článkem uprostřed řetězce.... odpovědnost nese první a porušení autorských práv to být může - záleží ale pak na každé jedné fotce, jak to s ní je a není (např. může být zdarma z galerie, foto-banky, ale taky třeba z profi-foto webu "kradená")..... když to vezmu kolem a kolem, tak podmínky pinterestu jsou vlastně dost v rozporu s jeho reklamními hesly ;)

    Z toho tak nějak ale vychází, že pinterest je celkově špatně ale šikovně nastavený, má možná ještě lépe vymazlenou vlastní právní ochranu proti případným sporům (a vše hází hlavně na daného uživatele), než třeba i FB.

    Ještě dodám, že chápu - někdy se autor hůř dohledává, ale pak je otázka, zda se nepoohlédnout po jiné (dostupnější) fotce - dnes je velká nabídka. A s těmi oficiálními fotkami - no, už se mi stalo, že odmítli fotky povolit, chtěli např. nejprve zaslat přesný článek ke schválení recenze na kosmetický produkt, který jsem si koupila sama. Takže není to vždy samozřejmost ;)
    Na druhou stranu předpokládám, že když sdílí novou kolekci na soc.síti, tak asi proto, aby byla šířena do světa a hrotit to nebudou.

    Jinak žádosti o využití fotky firmy někdy upravují na svých oficiál webech, kde jsou "volné ke stažení" v různých formátech.
    Ten souhlas bych spíš zvažovala opravdu u vztahu - bloger a bloger, nebo bloger a novinář.... apd.

    OdpovědětVymazat
  3. Zaujimavy clanok, kralicku (a super meno!) Zaujimalo by ma, co sa da robit, ked clovek zisti, ze akysi vykutaleny redaktor pouzil jeho fotky v casopise/na webe? Citam casto lamenty slavnejsich blogeriek ze tu a tam nejaky casopis otiskne ich fotku alebo rovno z nich spravi clanok a im neda ani vediet. Mne sa stalo akurat to, ze jedna znama ceska modna navrharka si takto pozicala 2 moje fotky na instagram, z jednej si dokonca spravila profilovku, a na moje slusne pokusy kontaktovat ju, ci by mohla dopisat autora fotky, nereagovala. Ale co moze spravit clovek - bloger, neznaly svojich prav ani zakonov? Tipujem, ze si povie, ze 'ved je to len jedna fotka..' a neriesi to, lebo nevie ani ako..je to smutne, ze na tomto ryzuju potom novinari a ine medialne bytosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ;) Promiň, že odpovídám trochu později - konečně jsem u svého PC s přístupem na net...
      A co se týče Tvého dotazu - co může člověk dělat, pokud zjistí, že fotka byla použita bez souhlasu a vadí mu to a chce to řešit?

      Instagram, stejně jako ostatní sociální sítě má ve svých podmínkách přímo upraveno, že uživatelé nesmí porušovat platné právní předpisy, včetně autorských práv, pokud tak činí, dělají to na vlastní zodpovědnost.

      Takže záleží, kde k porušení došlo - pokud došlo v tisku časopisu či skrz nějakou sociální síť - tam bych se první obrátila na adminy této sítě. Jsou tu ale rozdíly, zatím co YouTube je přísné a efektivní, tak třeba Pinterest má schválně nastaveny podmínky takových oznámení tak, aby odradil případné stěžovatele. A trochu si myje nad vším ruce. To je rychlá, jednoduchá a nejméně otravná a nákladná cesta.

      Druhá možnost je, obrátit se přímo na uživatele, pak je otázka, jestli je jediný dostupný kontakt na něj pouze síť, nebo se dá sehnat jiný - např. předpokládám, že na zmíněnou návrhářku se dá najít i jiný, navíc dneska není problém dohledat hodně věcí. Je možné zaslat takovému člověku písemnou výzvu, kde požádáš o odstranění fotky, případně navrhneš, že pokud se doplní zdroj, udělíš dodatečný souhlas - pokud chceš být spíš přátelská. Nebo půjdeš přísnější cestou a kromě odstranění fotky zmíníš další své kroky, které podnikneš, když k odstranění nedojde. Ale to už je spíš k projednání s právním poradcem. Podle tabulek odměňování je cena 500Kč za hodinu takových rad ;)
      Určitě (ostatně jako každou důležitou poštu) bych zaslala výzvu k odstranění do vlastních rukou (nepopírám, že od právníka bude mít větší efekt, ale bude Tě stát peníze) a určitě na dodejku (obálka, na kterou potvrzuje adresát podpisem převzetí, nebo pošta odmítnutí či nevyzvednutí.) Slouží pak jako důkaz, který pak nelze snadno zpochybnit.
      Obecně se má za to, že před závažnějšími kroky se vyžaduje, aby druhá strana byla prokazatelně vyzvána k nápravě (nebo že ses o to aspoň pokusila ji požádat o nápravu), dříve to dokonce bylo až dvě výzvy (i dnes se doporučuje, než se třeba jde do soudního sporu).

      Jinak nejúčinnější ochrana fotek je vodotisk, který je pracnější odstranit, na druhou stranu to zase fotku pozmění... to ale určitě víš.
      Pokud nemá druhá strana snahu o nápravu a nebo nezasáhne admin, který může manipulovat s účtem uživatele porušující právo, tak to nikdy nebude úplně snadné, ale není to nemožné.

      Nezmiňuješ, jestli ta fotka, která byla použitá jako profilovka byla fotka Tebe, nebo jiné osoby - pokud by to tak bylo, pak je to ještě zase jiné. Samozřejmě, že se nelze vydávat za někoho jiného... takovýmto způsobem navíc. Klidně bych zkusila v tomto případě i poslat stížnost na Úřad pro ochranu osobních údajů, který podobné věci řeší, od 1.9.2015 má novou šéfovou, která zmiňuje tuhle oblast jako prioritu svého boje za zlepšení... ;)

      Musím říct, že máš opravdu moc pěkný blog a věřím, že vyšťavené redaktorky či jiné osoby, kterým dochází vlastní inspirace a um, tak si rády ulehčí nelegálně námahu na Tvůj účet, bohužel... ale je jen na Tobě, jak se k tomu postavíš.

      Vymazat