Mazaný Králíček

Kdo podává pomocnou ruku v bezejmenném davu?

Dneska jen krátce – kapku té psychologie ;)

Všichni to známe – ty videa, kdy člověk kolabuje na ulici a lidé ho překračují. Všichni se jako hrozíme toho, jak jsou lidé bezcitní a sobečtí. Ale co když to není tak jednoduché? A víte, že můžete umřít zcela bez pomoci i uprostřed davu lidí, kteří stojí kolem vás a pozorují vás?

Proč to tak vůbec je – na to se dneska trochu mrkneme. Ale varuji vás -  tak či tak z toho s dobrou člověk nevyjde ;)

Pokud nás tedy zastihne např. srdeční infarkt či jiné zdravotní komplikace někde venku a máme kolem sebe jen nějaké cizí lidi, je potřeba si vybrat rychle jednoho konkrétního člověka, toho oslovit, ukázat na něj a požádat ho o konkrétní pomoc. Např. Vy mi prosím zavolejte ihned záchranku, mám patrně infarkt. Dobře si to pamatujte a rozšiřte i dál do světa, protože je to věc, která funguje a může se vám či blízkým někdy hodit ;)

Tímto krokem jste právě dotyčného oddělili od davu a přenesli jste na něj osobní zodpovědnost za situaci, resp. pocit zodpovědnosti. Dá se to přirovnat k tomu, že jste jeho mozek vytrhl trochu z transu a taky přerušili starodávné vzorce, které v mozku máme uloženy.

Tedy většina lidí. Ne všichni.

Možná se najde jedinec, který rychle a bez vyzvání zareaguje. Když vyloučíme lékaře, kteří jsou trochu profesionálně deformováni a taky přísahali, že ano… tak vás patrně zachrání ten největší asociál z davu.

Já vás varovala ;) Ano, pokud dokážeme poskytnout člověku pomoc bez vyžádání i navzdory, že jsou okolo další lidé, kteří tu pomoc zatím neposkytují, tak to děláme proto, že nejsme psychicky spojeni s davem. Jsme jako ta ovečka (černá ovečka), která je odtržená od stáda a toulá se. Nechce být součástí stáda, necítí potřebu se ostatním zalíbit, respektovat pravidla davu, neřídí se ani jeho náznaky (a podvědomými příkazy).

Je jí nakonec natolik ukradené mínění jiných lidí, že si dělá už jen to, co považuje za správné, úvaha nad tím „co na to řeknou ostatní lidi“ odpadá a tak jedná a jedná rychleji, než případně dav dojde k závěru, že jako by se možná mohlo tomu dotyčnému třeba kapku i pomoct….

Tahle ovečka zkrátka nemá strach z toho, co si jiní o ní myslí, protože jí to v podstatě nezajímá.

Není nutné ale zatracovat ani chování davu – díky opatrnosti a této davové soudržnosti člověk přežil do dnešních dnů i doby dávno minulé a složité (jako třeba pravěk). Na druhou stranu moderní společnost posuzuje už naše jednání i kapku jinými měřítky a taky hlavně v západním světě vcelku stoupla cena lidského života jedince…. (no, zase jako vzhledem k tomu, že zrovna čtu o moderním otroctví, tak ta cena není extrémní a není tomu tak samozřejmě ve 100% případů), ale jako posun oproti pravěku tam je určitě… ;)

Takže pomáháte, i když ostatní nic nedělají? Jste zbloudilá černá asociální ovečka, nebo jste spjati s lidmi, ostatními ve skupině, je pro vás důležitý názor jiných lidí na vaši osobu? ;)

Klidně mi napište, jestli jste zažili nějakou takovou situaci ;)

Děkuji za všechny milé komentáře, dělají mi velkou radost.

Vaše Iwi