pondělí 16. února 2015

Velké drama 6 x na zadek aneb povídání o dominantně submisivních vztazích a SM sexu

Už jsem se zmiňovala na FB stránce blogu ZDE, že jsem mj. dostala k Valentýnu od pana M. trochu nečekaně lístky do kina na 50 odstínů šedi. Knížku jsem nikdy celou nepřečetla, po pár stránkách a nějakém prolistování jsem to odložila na dobu, kdy se stanu nesmrtelnou a takové ztráty času mi nebudou trhat žíly, teď mám času zkrátka příliš málo na takové záležitosti.

Film jsem měla předběžně v kategorii „možná“. Tzn. návštěvě kina se nebráním, ale když to nestihnu, tak určitě nezhynu smutkem. Já do kina obecně chodím moc ráda.

K filmu samotnému.

Co jsme tak postřehla, existuje trochu ženský a mužský náhled na věc. Zpravidla muži chválí herecký výkon ženy (Dakoty Johnson) a naopak (mužský výkon, hlavní role Jamie Dornan).

Za sebe říkám, že obsazení postavy Chrise se mi líbí, Jamie je hezký chlap, na kterého se mi dobře ty cca dvě hodinky dívalo, když už nic. Když hrajete uzavřeného, odměřeného introverta s kamennou poker face, tak moc prostoru k projevu nemáte. Za mě jako navzdory zvláštní předloze postavy se toho zhostil slušně.

Ženská postava Anastasie, nebo-li Ana mě přiváděla od začátku (až do konce) k šílenství. Ale herecký výkon hodnotím kladně, nejdřív jsem Dakotu podcenila a myslela, že to bude takové neslané nemastné, ale opravdu mile překvapila.

Kladně hodnotím i pár okamžiků, kde bylo vidět dokonce nějaký ten záblesk smyslu pro humor a z publika se ozval krátký smích. V tomhle typu filmu mě to i překvapilo.

Nemůžu hodnotit knihu, neb jsem tedy nečetla, ale k filmu říkám, že hlavní problém vidím v tom, že autorka se pustila do tématu dost komplikovaného a nezvyklého, čímž bezpochyby dominantně-submisivní vztahy jsou a navíc pro Američany je stejně komplikovaným tématem i sadomasochismus v sexu, liberálního Čecha ale jistě už nic nepřekvapí. Autorka bohužel spojila v jednu splácaninu dominantně-submisivní vztah, který vlastně neexistuje a sadomasochistický sex a vytvořila nereálného hybrida. Nevím, co ji k tomu vedlo, snad snaha šokovat prudérní Ameriku, nebo minimální znalost těchto témat, u kterých se domnívá, že stačí vědět, že existují pouta a důtky. Těžko říct.

Pokud máte ale mysl otevřenou, čtěte klidně dál a pojďte si o takových vztazích trochu popovídat (v opačném případě zavřete stránku ;)

Dominantně-submisivní partnerské vztahy jsou skutečnými vztahy. Nejsou lepší ani horší, než klasické, které známe od většiny párů. Je to jen prostě jiné uspořádání věcí a to doslova. Ale neodvážila bych se to kritizovat. Pokud se potkají dvě bytosti, které jsou svým založením dominant a submisiv, pak takový vztah může být velmi harmonický a šťastný. Navíc je v běžném životě plný lásky, dokonce něhy, oddanosti, nezvyklé důvěry a taky věrnosti. Ti lidé si stejně jako Chris často uvědomují, že mají některé odlišné potřeby než většina ostatních lidí a pokud najdou protějšek, který s nimi utvoří harmonický celek, pak je takový vztah velmi pevný a bez problémů funguje i v dalších oblastech jako je společný domov, manželství, děti….

Měla jsem tu možnost poznat dominantně-submisivní pár blíže. A je to pár do dneška velmi šťastný, na první pohled by asi člověk ani nepomyslel, že vztah mezi nimi má své odlišnosti proti běžným partnerským vztahům. Zajímavé je, že tento pár mi svých chováním ve společnosti nikdy nevadil, ale přestala jsem navštěvovat jiný pár přátel, kde se ve zcela klasickém vztahu po letech zvrhla drobná počáteční nespokojenost s některými parametry partnera v naprosto otevřené ponižování – kdekoli a kdykoliv. Takové situace, kdy jste toho nechtěně svědkem, jsou velmi nepříjemné.

Chci tím říct, že pro nás zdánlivě něco „divného“ může být ve své podstatě „hezčí“ než klasický vztah.

Samozřejmě, že nedílnou součástí D/S vztahů jsou i sadomasochistické sexuální praktiky. Kde až leží hranice, si dvojice snadno určí. Většina lidí dřív nebo později tuší, že je dominantní nebo submisivní i další drobné nuance kolem. Je to skoro podobné, jak když se ptáte kluka gaye, jestli si je jistý, že je na kluky, nebo jak že to vlastně poznal? Film se v tomhle pouští prostě opět do zbytečných extrémů a tak trochu i mimo realitu (panna, která neví snad ani kde má muž penis, možná ani netuší příliš o své vlastní sexualitě, což je až podivné a na druhé straně proti ní zkušený dominant), ale budiž – diváka je potřeba zabavit.

Je zajímavé, že submisiv dokáže snadněji žít v běžném vztahu, který je založen na kompromisu, než dominant. Většinou takový vztah funguje tak, že druhý partner rozhoduje a tak trochu se stará o submisiva (znáte to – kdo u vás drží kasu? ;) tohle berte jako vtípek) a v ložnici je to čistá dohoda 50 a na 50. Každý si přijde na své. Což byl příklad z praxe od jednoho páru, v kterém je jeden z partnerů submisivní.

Dominant obecně nesnese kompromisy – už z principy, že vše řídí, kontroluje, přikazuje, zakazuje. Nesmlouvá.
A právě v tom mi ten film přijde tak mimo. Dominant je dominantem a ví to, stejně tak ale submisiv. Pokud člověk není submisivní a zaváže se k takovému vztahu, může mu to ve výsledku hodně pocuchat psychiku.

Už se ani nechci příliš zdržovat tím, že mladá žena, která zrovna končí vysokou a tedy není úplně hloupá, po dost dlouhé době (a za pomoci strýčka Google.com) stále nepochopila, co je sadomasochistický sex, ani co je dominantně submisivní vztah. Problém je, že film mluví totiž o D/S vztahu, ale jde spíš opravdu jen to ten SM sex. I D/S lidé totiž můžou mít zcela bez komplikací běžný partnerský vztah, který se nese v tomto duchu jejich potřeb nejen sexuálních.

Jistě může být zavádějící, že jako ukázku SM praktik jí Chris předvede tanec s pavím peřím. To zrovna není ideální volba, když chceme někomu vysvětlit SM praktiky, ale chápu, že ji nechtěl na začátku vyděsit. Problém je, že v ní pak jen utužoval tímto a taky dalšími kroky, že to nebude tak zlé, že to bude naopak zajímavé, že to bude zábavné, jiné a že se bez problémů přizpůsobí a co hůř, Ana došla k názoru, že když jí to nebude bavit, tak se Chris přizpůsobí jí a jejím normálním potřebám.

Naprostý zkrat logiky přichází ve chvíli, kdy se děvče po x dnech googlení naivně zeptá, co že by jí tak nejhoršího mohl udělat, že ať ji to tedy ukáže.

Ta následná děsivá hrůza, která představovala celých šest ran na zadek a byla slabým odvarem klasického výprasku, který jsme v naší liberální a velmi svobodné „nenorské“ zemi dostali patrně za nějakou lumpárnu skoro většina, pak byla prakticky závěrečnou scénou dvouhodinového jednání, googlení a nahánění typu „jo-ne, ne-jo“….

Jistě mohla tak usedavě plakat nejen pro bolavou zadnici, ale i z důvodu zraněného ega a citů. Jestli to bylo dalším důvodem toho hysterického pláče (a obavám se, že fakt bylo), tak díky bohu, že blbost nekvete, neb by postava Any byla ve filmu jako ta zahrádka.

V mém okolí nejen tento první díl, ale i ostatní díly vzorně přečetla většina matek na mateřské dovolené, následována ženami ve věku 40-50let. Určitě to v jistém životním období může být vzpruha a zábava. A film můžeme vnímat stejně, jako relax, nad kterým se ale nevyplatí příliš přemýšlet.

Pokud máte mysl otevřenou a chcete se přečíst něco o sadomasochistickém sexu, doporučuju vám knihu Bouře od Régine Deforges více ZDE. Je to francouzská klasika. Jen dodávám, že se na tu knihu můžete podívat různými způsoby. Já ji četla poprvé ještě jako studentka na doporučení své kamarádky, která jí dostala zase od své budoucí tchýně se slovy: „Mám pro Tebe dárek, myslím, že to je přesně Tvůj styl a že se Ti to bude líbit. Já to přečetla teď za dopoledne.“ (A vtip té věty pochopí naplno ten, kdo si knihu přečte ;)

Tak přeju vám krásný zbytek dne, otevřenou mysl a klidně mi napište, co vy a padesát odstínů šedi? (Osobně si myslím, že jako relax – proč ne, já jsem ráda, že jsem na to šla – neb pak můžu o tom zasvěceně psát, žejo).

A nebo mi klidně napište, co vy a sado-masochistický sex či dominantně-submisivní vztahy? Setkali jste se někdy s nimi u někoho? A jaký na to máte náhled? ;)

Děkuji za všechny komentáře, dělají mi vždycky velkou radost ;)

5 komentářů:

  1. Já se na ten film prostě nepodívám, protože mě hrozně odrazuje masová komerční oblíbenost ve věcech zábavy. Ale tvůj článek bych si přečetla, i kdybys napsala o Zemanovi nebo integrálním počtu :D Tak doma ať si každý dělá, co chce... nikoho s neobvyklými výstřelky snad ani neznám, nebo o tom nevím, až na jednoho kamaráda, co chodil s pornoherečkou. Jinak dominantně-submisivní vztahy se mi zdají docela běžné, však víš, u takových párů, kde je jeden "podpantoflák", v ložnici se to myslím obvykle také projeví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mě to taky překvapilo, že jsem dostala lístky na tohle, ale pan M. :) Prý ale je dobré vědět, o co jde, pokud to případně chceme zkritizovat - což je asi fér přístup.
      Jinak myslím, že lehce D/S vztahy určitě jsou časté - jak říkáš, kdo nemá v okolí pár těch "podpantofláků", že? ;)
      Moc Ti děkuju za milou pochvalu, vždycky mě to moc potěší :)

      Vymazat
  2. Tééééda, opět úžasný článek o jinak totální masovce, kterou odmítám už z principu! A vím jistě, že ani v kině bych to nevydržela .-)
    Díky za tudle duševní potravu :-D
    Ve chvíli, kdy jsi začala psát všeobecně o D/S vztazích mi okamžitě vytanul na mysli jiný film a tak nějak pořád podezírám autorku šedi, že ho velice neinteligentně a prvoplánově vykradla :-) a to je film Sekretářka s Maggie Gyllenhaall a Jamesem Spaderem z r.2002. Tady je krásně ukázáno, že když se takovíhle dva lidé potkají, tak můžou být spolu šťastní, přestože mi běžní smrtelníci, co se to snažíme uhrát pade na pade, to třeba nechápem :-)
    Bohužel člověk ve vztazích nemusí být zrovna extrémní masochista či sadista, tyhle nuance se projevují ve vztazích běžně, jak si sama psala, a to mi přijde často mnohem smutnější....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím filmem Sekretářka máš naprostou pravdu ;) Hodně velká inspirace v některých bodech ;)

      Já v 50tce viděla fakt i nějakou snahu se přiblížit ve své době kultovnímu filmu 9a1/2 týdne. Hlavně "hezký odměřený", ale bohaty chlap, který na začátku rozmazluje a pak se to postupně mění....A navíc tam se taky sešel dominantní muž a "běžná"žena - nikoliv submisivní ... některé body mi prostě přišly taky podobné.

      Njn, co k tomu dodat, snad jen, že ve výsledku se dílo 50tky blíží nejvíce "dortu od pejska a kočičky"..... "trochu toho a ještě tohle a támhle to....a splácat do kupy" ;)

      Děkuju moc za milý komentář :)

      Vymazat
    2. Jó a jinak Sekretářka se mi jako film tenkrát líbila, přišla mi fakt zajímavá, žel bohu není to taková "líbivá" masová záležitost, takže ji nakonec lesk a sláva (velký povyk) ala "50tka" minul.... škoda, dobrý psychologický film .

      Vymazat