středa 11. února 2015

Pohled ženy… aneb holčičí mindráky

Tento článek je vlastně takovou odpovědí, nebo chcete-li příspěvkem do debaty, kterou otevřel PetrFirstClass článkem: 3 ženské mindráky, které nepochopím, aneb Holky, co být chvíli samy sebou?(odkaz na článek ZDE - doporučuju přečíst, opravdu stojí za pozornost).

Vy, kteří sem chodíte číst častěji, tak víte, že krátké texty mi moc nejdou, takže musím využít k reakci zkrátka tento větší prostor.

Bylo zajímavé si přečíst takto otevřený názor muže na tyto témata. Možná si říkáte, ono se tohle čas od času někde objeví, nějaký life-stylový časopis osloví nějakého méně či více známého muže a vyprodukuje článek o tom, jak by měly být ženy samy sebou.

Já většinou u těch článků mám problém, že buď vůbec netuším, kdo dotyčný muž je, jelikož nečtu x let bulvár, tak moje znalosti celebrit showbyznysu nejsou moc velké a za druhé když už dotyčného znám, tak většinou jen dle jména, netuším o něm víc než maximálně jeho profesi. Takže vlastně si tam může povídat chlapec klidně, co chce.

Ale pokud se redakce hecne a získá pro rozhovor někoho opravdu profláknutého, tak zase narážím na to, že v odpovědích dotyčného velmi často převažuje čisté pozérství nad upřímností.

Články na FC čtu už hodně dlouho a mám předplacený i časopis (což o něčem svědčí -  k takovém závazku jako předplatné na časopis jsem se odhodlala totiž poprvé, přestože např. ELLE čtu od roku 1994, kdy začala vycházet v ČR). Na FC mi vyhovují nejen témata, styl psaní, ale i celkový pohled na svět a lidi. Líbí se mi, že autor má rád lidi, což je z textů znát.

Takže tu mám konečně článek od muže, o kterém jsem si stihla udělat alespoň nějakou představu, jak vnímá lidi a svět. Petr ve svém článku píše o třech hlavních mindrácích žen, jeho pohled na věc je možná i nezvykle syrový, ale v podstatě s ním souhlasím.

Ale „kapku“ to rozebereme….


K mindráku prvnímu – Vuittonka, který se tak nějak pomyslně rozšířil na úvahu o fenoménu fakes.

Z pohledu ženy: Vuittonka je opravdu téma. V ČR první originály mezi mými kamarádkami měly právě prostitutky, nebo chcete-li profesionální společnice s bonusovým programem. V zahraničí potkáte s těmito kabelkami běžné ženy, která si rády pořídí nějakou tu klasiku, třeba jen jednu, ale která jim dobře slouží a líbí se jim. U Petra mě pobavila story s Birkin bag, hezky to vystihuje mentalitu některých žen.

Ale zpět k Louisovi….

Pohled na LV kabelky na ulice v zahraničí mění i fakt, že třeba v Itálii je nejen prodej, ale i nákup trestný. Vzít si tady fake je nejen společenskou sebevraždou, jak už jsem kdysi zmiňovala. Byla bych všemi deseti pro, aby bylo podobné opatření i u nás. Protože lidé jsou líní přemýšlet a často se vymlouvají na neznalost a nevědomost, nebo hůř obhajují tyto věci jako něco, co přece nikomu neublíží. Zastávám názor, že obchod s fakes je součástí organizovaného světového zločinu a nákupem podporujete i jiná odvětví, jako je prodej drog, zbrání, ale i zneužívání lidské a hlavně dětské práce.

Každý může tedy LV kabelky vnímat různými způsoby – jako hezkou kabelku od firmy s tradicí, určitou kvalitu nejen výrobku, ale i zákaznického servisu, nebo statusový symbol, kterým se snaží dotyčná prezentovat, nebo jako nezbytnou rekvizitu „kurvího kroje“ * (s dovolením jsem si vypůjčila toto „odborné“ označení od slovenských stylistů, zejména Maroš Kočišík je vyloženě moje krevní skupina).

Kdybyste nevěděli, co to „KK“ je, tak zpravidla super nízké bokovky, či riflová mini – vždy zvoleno tak, aby šlo dostatečně vidět i spodní prádlo nositelky, vysoké podpatky s cvočky či flitry, nebo lakované ekokůže, barevný flitrový top a samozřejmě nesmí chybět leopardí vzor a k tomu nějaká ta loga, vše poskládané do celku působí prvoplánovitě super sexy, kýčovitě až lacině. Prostě jako byste si odskočily ze šichty u silnice ala 90tá léta.

Důvody k nákupu fakové kabelky jsou ale vždy z výše jmenovaných jen č. 2 – tj. statusový symbol, nebo rekvizita ke „KK“.

Už jsem tu psala kdysi o tom, že Češi jakožto obyvatelé postkomunistické země obecně milují „cejchování“, čím větší logo, čím viditelnější a snadněji identifikovatelná značka a čím více profláknutá drahá značka, tím lépe. V zahraničí se od „cejchování“ upouští, např. firma Gucci prakticky stahuje ze svých produktu většinu viditelného označení, že se jedná o jejich výrobek – vyhovují tak potřebám moderních zákazníků. V ČR jede trend zcela opačný.

Já sama žiju v kraji a většinu dne trávím mezi lidmi, kteří ani netuší, kdo Louis Vuitton je. Ale i do našeho „hobitího kraje“ dorazily "žhavé" moderní trendy. Pozná se to podle toho, že se na sociálních sítích hromadně zve do skupin a navrhují se stránky či obchody, kde se prodávají fakes známých značek.

Zkušenost a realita praví, že ani vyšší vzdělání, lepší práce, dobrý plat a jistá znalost či zcestovalost světa za hranicemi naší malé země, nijak nebrání lidem v nákupu fakes. Nejde tedy v žádném případě říct, že fake si koupí jen neznalá 15ti letá slečna, která si z kapesného ušetřila na tu „závratnou“ cenu v řádu pár stovek, co fake stojí.

Jsem žena, ale vidím to stejně jako Petr a byla bych přísnější a ta přísnost přichází asi s věkem, nemyslím, že v tomhle pomůže jen opakovat, že člověk si má vážit sám sebe. Myslím, že v tom jsou naše právní předpisy a jejich důsledná kontrola proti ostatním státům dost pozadu. Zdá se vám to příliš kruté? Tak to si stále ještě neuvědomujete hlubší důsledky nákupu fakes.


Druhý mindrák – vzhled

Tady by se to dalo přirovnat k úvaze o významu make-upu. Většina pravidelných čtenářů ví, že mám i druhý blog na doméně makeupmania.cz, kde píšu právě jen o kosmetice, líčení a podobných věcech. A na FB stránky ZDE toho kosmetického blogu přispívám prakticky denně. To jak líčení vnímám, jsem se snažila nedávno vystihnout v poslední otázce článku Tag 30 kosmetických otázek ZDE. Je to pro mě lepší pocit, pro mě i pro ostatní, které jsem za svůj život mohla nalíčit, ale i tak jsem fanda spíš pečující kosmetiky (i díky poničené kůži, která vyžaduje šetrný přístup).

Myslím, že za ty tuny make-upu na tvářích žen může v posledních letech ale hlavně youtube. Dneska většina mladých dívek, žen se raději podívá na video zdarma, než by si zaplatila třeba konzultaci u vizážistky. Já to naprosto chápu, taky jsem byla chudý student.

Co si ale mnohé ženy neuvědomí je fakt, že foťák nebo kamera vám doslova sežere většinu barvy a výsledek velmi zkreslí. Ve chvíli, kdy se vám blogerka zdá ve videu jen hezky nalíčená, sice kapku výrazněji, ale jde to, tak ve skutečnosti má na sobě daleko větší „nálož“.

Super je pak, když se mladé ženy začnou líčit podle tutoriálů, tedy návodů na líčení. Je to běžná psychologická reakce, která funguje i u reklamy, že se pak cítíme jako ti, kteří produkt nabízí. Koupíme si stejné jeansy jako ta hubená modelka a bude nám to stejně slušet a budeme stejně štíhlé jako ona, byť máme velikost o tři kategorie vyšší, nebo náš mozek alespoň stejně uvažuje. A s make-upem je to stejné, vnímáme to podobně - bude nám to slušet stejně jako Lauren Curtis, nebo Carli Bybel. 

Je zkrátka rozdíl mezi citlivou úpravou vzhledu, podržením toho krásného na každé ženě a absolutní kamufláži, při které se zcela ztrácí původní rysy tváře majitelky. A i tady platí, že kýč, je vždy kýčem a můžeme to omlouvat, jak chceme – originalitou, módními trendy či jinými důvody, ale nic na tom nezměníme. Pouze můžeme akceptovat, že i my samy se dobrovolně a rády stáváme tím pádem pro své okolí pochodujícím a často nevkusným kýčem.

Pobavila mě Petrova poznámka o tom, že žádá odlíčení na prvním rande. Je to vtipné. A když jsem se zamyslela, tak pan M. udělal to samé, zrovna nedávno jsem se ho na to ptala – tak to komentoval, že nebude přece kupovat zajíce v pytli. No... 

Naše v pořadí první společná schůzka byla doslova křest ohněm – zapomeňte na dokonalý make-up, účes, podpatky a elegantně – sexy ohoz. Pár hodin na svahu a válení se ve sněhu, padání, funění – nazvaných jako snažení se zlepšit v jízdě na snowboardu – ve sportovních hadrech, v kterých vypadáte jako medvěd, následovala návštěva bazénu, kde šlo dole i to minimum líčení a kromě plavek i všechno oblečení, po jízdě na tobogánů jsem přišla o zbytky nějakého účesu a pokusu o styling a nakonec v sauně s mokrými vlasy, zmáchaná jak kachna, bez make-upu, rudá jak rajče, upocená jako pes (a zabalená v prostěradle), jsem stále přišla panu M. v pohodě. Muži nejsou vůči vzhledu zase tak přísní. Většina jich chápe, že i holka je jen člověk…

No, po této první schůzce následovalo i první klasické a romantické rande, které bylo krásné a byla jsem na něm vlastně i víc v pohodě. Neříkám, že se žena nemá líčit, ale všeho s mírou. Upravená žena by měla být standardem, ale umělá žena by naopak neměla být estetickým vzorem nikoho.


Třetí mindrák – postava

Úvaha spíš až na téma plastická chirurgie. Já za sebe můžu říct, že estetické operace mám dvě. První je operace očí, kdy jsem sice mohla nosit brýle, ale z nošení mě tak bolela hlava a migrény se stupňovaly, že jsem raději obětovala před lety těch 38tis korun a nechala si oči operovat metodou lasic na soukromé klinice Gemini. Měla jsem tehdy to štěstí, že mě osobně operoval ještě prim. MUDr. Pavel Stodůlka, Ph.D. A zvládl to jak jinak, než skvěle. Bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě, nebo minimálně jedno z těch nejlepších. Nejde jen o komfort, či dobrý pocit a ukončení jistých omezení v životě, ale i o vymizení zdravotních komplikací. Jelikož mám doživotně poškozenou rohovku, nepřicházely kontaktní čočky v úvahu a operace byla jedinou možností, jak se brýlí zbavit.

Druhá operace, je vnitřní plastika nosu. Jako malá jsem měla úraz obličeje, resp. hlavy a v důsledku toho se mi deformovaly a uzavřely vnitřní dutiny. Když mi bylo 22let, musela jsem s tím na operaci. Operace měla vedlejší efekt, že nosík vypadá i na pohled líp. Opět, odpadlo spousta zdravotních problémů, jako neustálé krvácení, blokace dutin, bolesti a podobně. A přišel i lepší pocit.

Nejsem tedy striktním odpůrcem kosmeticky zaměřených operací, ale důvody, proč jde člověk pod nůž by měly mít nějaký rozumný základ. Stejně jako říká Petr, lze pochopit nějaký ten lepší pocit, pokud je vám odstraněn skutečný handicap (jedničky prsa handicap nejsou a i u modelingu či jiných profesí by se dalo polemizovat, ale budiž). Operace ze zdravotních důvodů a nakonec i třeba z profesních. Neměla by ale zmizet podstata člověka. Stejně jako u make-upu.

Základem je asi přijmout sebe sama, takového jaký člověk je, najít na sobě stránky, které stojí za to milovat a věci, které nejsou dle našich představ, tak buď se snažit přirozenou cestou (např. sportem) změnit, nebo se je naučit akceptovat. I z negativ lze vytvořit plusy. Je to jen na vás, tady vám žádný zákon nezakáže, že si může, s nadsázkou řečeno, nechat přišít klidně třetí prso doprostřed čela, když na to přijde.

Navzdory tomu, že je Petr muž a já žena, tak se naše pohledy tolik neliší, s jeho závěry souhlasím. 

Já bych ale dodala jednu věc, které jsem si všimla, často o takových ženách, které svým vzhledem jdou do extrémů – např. rty ve stylu duck face, slyším mluvit (psát) muže, kteří jsou ve svém okolí bráni za úspěšné, pohledné, možná i solventní. Já myslím, že právě takoví muži jsou hned po Vuittonce další meta, kterou si podobné ženy vytyčily za životní cíl. A tak možná mají pak tito muži i častější možnost se setkat s tímto typem žen, který je cíleně vyhledává. Díky téhle zvýšené koncentraci ve svém okolí můžou mít snadno pánové pocit, že je nás holek takových většina, nebo zkrátka mnoho. Já si to ale nemyslím.

Co vy a ženské mindráky?
Pište, povídejte ;)

Děkuji za komentáře, dělají mi vždycky velkou radost.

4 komentáře:

  1. týjo, tak já asi s tímto nesouhlasím. ze tří důvodů:
    (1) článek je o tom, že bychom měly být takové, jaké jsme. přičemž makeup je stejně jako oblečení prostě jenom vyjádřením osobnosti. navíc požadavek na odlíčení mi přijde naprosto zcestný, kdyby byla žena nalíčená decentně, tak si myslím, že 99 % chlapů to ani nepozná. (jo a už se mi i stalo, že jsem si nalíčila černou tužkou oči, pěkně kolem dokola, což je věc, kterou normálně nedělám... a moje rande se na mě podívalo a říká: dneska vypadáš nějak jinak, máš nový svetr?)
    (2) ve svém okolí neznám ani jednu osobu s uvedenými mindráky
    (3) mi přijde, že to, že autor tyto midráky vůbec řeší, spíš svědčí o jeho vkusu na ženy. jako možná to tak není, ale myslím si, že pokud má holka v hlavě mozek a používá ho, tak nejspíš nebude mít falešnou LV, ani výrazně umělé nehty ani nebude zmalovaná jako štětka a nejspíš nebude mít oblečený ani KK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nový svetr :D Dobré a ze života ;)

      Jinak evidentně máš kolem sebe samé soudné ženy ;) a možná bys v tomto ohledu mohla toho využít, znám pár mužů, kteří mají podobné pocity jako popsal v článku Petr a navíc k tomu neúspěšně hledají partnerku.... :)

      Teď vážně - já to spíš pochopila, že asi myslel ty extrémní úpravy vzhledu. Umělé drápy jak Havran od Edgara Allana Poea, duck face a podobné věci. Taky toho nejsem fanda.

      Ale myslím, že citlivě zvolený make-up, který podtrhne přirozenou krásu je součástí běžné úpravy člověka. Sama vím, že když se na schůzku nenalíčím (samozřejmě decentně - takže většina youtuberek tím pádem pro mě jako inspo padá), tak to je jako bych si nevyčistila před jednáním zuby.

      Ale myslím, že s tím LV, resp. nošením fakes má Petr pravdu. Nemyslela jsem, že je to tu až tak zlé.... ale zrovna nedávno jsem na to narazila znovu v X případech a vše prakticky kategorie 30+, vzdělání SŠ či VŠ, příjmy velmi solidní a na nákup originálů dostačující, procestováno x zemí, takže i povědomí o tématu by bylo.... a přesto - nákup fakes jako koníček..... Pochopím nevědomost důchodkyně i naivitu školačky, ale tohle ....? No...

      Ale i tak - jak jsem psala, si myslím, že většina žen není takový typ, jako popisuje Petr v článku, ale používají i v otázkách svého vzhledu zkrátka selský rozum.

      Vymazat
    2. jako já to chápu, že prostě je to o extrémech, ale zase to nechápu, že ho to tak tíží. i když je pravda, že mě to taky trošku tížilo, ale to bylo tím, že se něco takového vyskytlo v mém okolí. což už se delší dobu nestalo, takže mě to prostě netrápí. takže to tak nějak trošku vypovídá o tom, s jakými lidmi se Petr stýká (a možná i dobrovolně).

      ale jinak jo, nákup fakes je brutální nešvar, s tím zase souhlasím na 100 %, kabelky jsou trošku mimo mě, ale i ty kosmetický fakes, co se vydávají jenom za dupes, mi dost lezou krkem a v životě bych si to nekoupila.

      no a decentní líčení chlap podle mě fakt nepozná, takže názor, že na rande jedině odlíčená, mi přijde zcestný. a jako dost často chlap nepozná ani výrazné nalíčení. mně třeba občas říkají, že mi to nějak sluší, ale neví, čím to je, přitom mám na sobě rtěnku, co leckomu vypálí zorničky.

      Vymazat
    3. Myslím, že ho to tíží právě pro tu zvýšenou koncentraci v jeho okolí a nemůžu soudit, čím to je opravdu, ale hádám dle zkušeností, že kolem takových mužů se prostě tento typ žen rojí jako včely kolem medu.

      Né vždycky člověk ovlivní, jací lidé se "za ním táhnou", což vidím i u sebe. Určité procento, které zmerčí, že by z člověka mohlo "něco utrhnout" se vždycky najde. A čím víc může utrhnout, tím větší procento takových kolem.

      I já se většinou snažím být nad věcí, ale někdy to vybublá zkrátka ven - viz poslední dny téma fake (nejen LV) ale obecně oblečení, boty. Prostě vše. A kosmetika je téma sama o sobě - kromě složení, že to může obsahovat třeba nepovolené látky, extrémní míru těžkých kovů a tedy nechápu ten hazard se zdravím.... Tak to mi přijde celkově špatné.

      Dupes mi vadí, pokud evidentně matou zákazníka, může se výrobek snad spotřebitelem zaměnit s původním originálem (zdravíme srdíčkové tvářenky) - což mi přijde krajně neetické i vůči zákaznikovi i původní firmě a pokud je reklama výrobku postavená přímo na tom, že "nekupujte si drahý originál např. Naked, ale kupte si raději náš výrobek". U inspirace typu, že dva evidentně rozdílné výrobky dvou různých značek, mají podobný odstín, barvy - např. často třeba holky srovnávají laky na nehty, tak třeba v tomto případě mi dupes nevadí.

      Vymazat