úterý 10. února 2015

Opravdové zlo

K dnešní úvaze mě přivedl zvláštní typ člověka. Typ, s kterým jsem se za celou dobu svého života nikdy nesetkala.

A za svůj život, v soukromí i díky některým pracovním zkušenostem jsem se setkala opravdu s různými typy lidí, často i s takovými, které si spořádaný občan nepřeje poznat nikdy, ať už proto, že má pocit, že jsou jistým způsobem „mimo jeho kastu“, nebo proto, že se děsí faktu, že vůbec existují, protože už z principu představují negativní postavy tohoto světa.

Jen podotýkám - Nebudu se dneska v tomhle článku přímo zbývat lidmi, kteří jsou psychicky nemocní a trpí např. formami sadismu či pedofilními sklony a jsou pro společnost velmi nebezpeční a tedy ve chvíli odhalení tohoto faktu jsou často ze společnosti vyloučeni. Zastávám názor, že se jedná o ve většině případů o duševní nemoc, za kterou dotyční nemohou, a je na společnosti, aby se o takové jedince postarala v plném rozsahu svými prostředky, poskytla jim odbornou péči, včetně toho, aby bylo riziko nebezpečí pro ostatní pouze minimální. (O tomto tématu si povíme třeba v některých dalších článcích u Mazaného králíčka.)

Ale zpět do všedního dne…..

Přes všechny moje zážitky a poznatky mám opravdu lidi ráda. Neříkám, že člověka tyhle syrové zážitky neovlivní v pohledu na svět i na život. Myslím, že právě díky nim si uvědomuji daleko víc i mnohá rizika, kterým se můžeme v životě vystavit – ať už jsou to situace v běžném životě, kdy podceníme riziko okamžiku, nebo některá rozhodnutí, která nás následně do těžkých situací dovedou.

Všechny moje zkušenosti mě ale nakonec dovedly k závěrům, že nic není jen černé a že taky nic není čistě bílé. A že v jádru je každý člověk prostě jen další lidská bytost, která má své sny, touhy, zranitelná místa i dobré stránky.

Do určité míry mě svým způsobem fascinuje jistá lidská odlišnost, i taková, která právě mnohé odrazuje. Člověku to nakonec může hodně rozšířit pohled na svět. Mezi mými kamarády, známými se tak objevili vedle spořádaných matek, úspěšných vážených občanů i prostitutky, bývalí narkomani, lidé bez domova, lidé s různými nemocemi, nebo lidé s odlišnou sexuální orientací nebo bývalí vězni. Jednoduše lidé, kteří to v naší společnosti díky svému „statusu“ nemají vždy jednoduché.

Často právě od těchto lidí uslyšíte příběhy, které jsou silné a tak krutě reálné, někdy plné černého humoru a taky plné paradoxů, které vás nakonec zbaví falešného pocitu, že vše v životě je, tak jak se zdá, ale to poznání nakonec asi stojí za tu ztrátu iluzí. Dají vám možnost poznat lidskou psychiku a různé povahy lidí do takové hloubky, že možná chvilku zalitujete, že jste nezůstali raději u pohádek. Ale myslím, že právě díky těmto příběhům skutečných lidí, vidím svět více realisticky a taky jsem méně přísná při vynášení soudů vůči jiným lidem. 

A možná to člověku pomáhá i v dalším odhadu jiných lidí a jejich povahy. Protože, někdy je svět taková kouzelná králičí nora a vše je jinak, Alenko….. Nebo taky můžeme říct, že nesuď člověka, když jsi nešel jeho cestu v jeho botách….

Takže nic není jen černé a taky každé zlo má svůj motiv. Když vynecháme psychické nemoci, tak od touhy po penězích, majetku, moci či společenského postavení, je to často i rozdílné nastavení hranic jiných lidí. Což obecně nazýváme sobectví, lenost, nebo jen nedostatek empatie. Aneb, že pro někoho něco uděláte, neznamená automaticky, že on vykoná to samé pro vás v případě potřeby. Pak je tu ještě další kategorie lidí, které vede ke konání zla pomsta a jakési vnitřní uspokojení z odplaty. Nejnebezpečnější zvíře je zraněné zvíře…. Platí i pro lidi. Tak pozor na to ;)

Zdálo by se, že vše je vcelku jasné.

A pak jednoho dne přijde člověk, který nesplňuje nic z toho. Dlouho tápete, kam jej zařadit. Jeho mimikry jsou dokonalé. Možná se necháte na čas i zmást, protože i on si vás raději podrží v nevědomosti a tak nejste schopni přesného závěru. Ale stále častěji narážíte na tu nelogičnost. A dodnes se ptám, zda opravdu ten člověk byl takový vždy, nebo nastala změna až v konkrétním čase. Je to celé matoucí. Je na něm totiž na první zdání spoustu dobra, srdečnosti, upřímnosti a na první pohled by jej jistě nikdo netipoval na zlého člověka. Už jen proto, že tento člověk nenechá nic náhodě ani během prvních pár vteřin.

Jen při důkladném sledování a analýze v delším časovém úseku a v porovnání x situací odhalíte, že každý dobrý skutek je čistá kalkulace, brilantní manipulace okolí. Každé slovo, i volba tónu hlasu, načasování sebemenší drobnosti, vše do nejmenšího detailu propracované. Neuvěřitelné.

Na tyhle manipulativní techniky a jak je využívat např. v práci či naopak jak se jim bránit, zejména v oblasti obchodu, kde si toho člověk užije víc než dost, tak na tohle existují školení, které na jediný den stojí i 30. 000,- Kč. Bavíme se teď o školeních, které pořádají opravdoví odborníci, a školení vám může skutečně něco pro praxi dát. Pokud děláte třeba v pojišťovnictví, tak víte, že i zde se s podobnými věcmi setkáte při školeních (i když ne vždy na kvalitní úrovni). 

A teď si představte, že potkáte doslova „mistra s černým páskem“ v tomto oboru, navíc na místě, kde byste jej nikdy nečekali a s tváří a vystupováním žáčka s bílým páskem začátečníka.
Ve chvíli, kdy možná prozřete a druhá strana pochopí, že už není potřeba nahazovat mimikry, vás pravděpodobně čekají nevšední zážitky. Co jsem vypozorovala, tak většina lidí, která došla s tímhle mistrem do stádia, kdy to rozbalil na plno, nakonec velmi rychle vyklidila pole. Ono totiž nejde asi vyhrát, nejde ani remízovat, tedy bez sebezničení či velkých ztrát. Protože kdyby to bylo ještě jen o těch manipulativních technikách, tak se to dá přežít. To dneska líp či hůř dělá mnoho lidí.

Tady ale je něco, co stále nemůžu pochopit. Absolutní zlo. Zlo bez motivace. Touha ubližovat různým lidem bez jakéhokoliv důvodu – není možné vysledovat žádný klíč, podle kterého vybírá, komu padne hrana, dělá to zcela bez prospěchu či zisku z takového snažení a dělá to různým lidem. Nepochopitelná touha ubližovat i navzdory tomu, že dotyčný „mistr“ musí vynaložit na ten úkon nemalé prostředky – ať už je to čas, energie, peníze. Je schopen do toho zapojit dalších x lidí z okolí, které vede jako cvičené opičky na provázku za svým cílem. A i když by to pro něj znamenalo v důsledku problémy, kdyby kvůli tomu měl zkrátit vlastní spánek, přesto to pokaždé udělá, se svojí precisností propracovaně do nejmenšího detailu, čímž vybranou oběť naprosto důsledně likviduje na všech frontách. Psychicky, finančně, snaží se vždy tomu člověku vzít absolutně všechno, co mu vzít může i kdyby to byl jen dobrý pocit po ránu.

Nejde tedy určit, jak si vybírá svůj cíl, nejde učit důvod a neexistuje žádný zisk, jediné, co jde určit, že když už se rozhodne pro likvidaci, tak je důsledný. „Mistr“ zkrátka nezapadá do žádné kategorie.

Když o tom člověku přemýšlím, vybavuje se mi film o Proroctví z temnot, kde se Richard Gere snaží porozumět motivaci záhadných bytostí. A profesor, kterého vyhledá, mu odpovídá: „Jejich motivace není lidská.“ No, asi by se to hodilo patrně na tohoto člověka.

Já naštěstí od toho člověka nemusela utíkat jako jiní, ale když jsem s ním naposledy mluvila tváří v tvář, držela jeho ruku, při rozhovoru, který byl další čistá manipulace, kdy „med smíchaný s jedem“ odkapával z každého slova, fascinovaně jsem se při tom jeho monologu dívala upřeně do jeho očí a navzdory tomu, co právě „mistr“ říkal, ani jediná tělesná reakce ho neprozradila, ani na vteřinu neuhnul pohledem, byl naprosto klidný, vyrovnaný, jednoduše perfektní výkon skvělého herce. Dívala jsem se na něj a říkala si v duchu: „Neuvěřitelné. Jen by mě vážně zajímalo, kde se to v tobě, kurva, bere….“.


Potkali jste někdy někoho takového, u koho bylo přes ty jeho perfektní mimikry opravdu těžké poznat jeho skutečný charakter? 

10 komentářů:

  1. nojo potkala. okouzlující, silná osobnost, zábavný, nezkazí žádnou srandu... tak dlouho, dokud se to líbí a vyhovuje jemu. a pak během dvou sekund totální změna v osobnosti, kterou na začátku ani není poznat, dokud to ten člověk v sobě neuvolní a pak prostě všechny ty sračky ze sebe vychrlí v jedné dlouhé větě, kterou pak nazve komunikací. totální manipulace lidmi ve svém okolí, takže většina z nic dost dlouho věří, že je to prostě dobrák a že oni jsou ti špatní. a všechny ty okolnosti, co využívá ve svůj prospěch, nešťastné náhody nebo nemoce... hlavně aby bylo vždycky po jeho. no prostě nic moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně jsi to vystihla, ta "tvoje" a "moje" osoba jsou si v tom základu moc podobné.
      Jen se někdy tak zamyslím nad tím motivem, co toho člověka vlastně žene k těm zkratům, nebo jak to nazvat.....
      Každopádně doufám, že takových extrémních lidí je na světě opravdu jen minimum.....

      Vymazat
    2. no, tak jako ta moje osoba věcem, které říká, v tu chvíli opravdu věří... takže jeho motivem je prostě jeho dobro.

      každopádně od určité doby jsem dost alergická na výraz týmová práce, což v jeho pojetí vždy znamená, že to udělám já a on mi bude říkat, jak to dělat.

      Vymazat
    3. :D ta poslední věta tou svou ironií života pobavila ;) No, to je "dobré" .... týmová práce..... chápu Tvůj odpor k tomuto výrazu.

      Jina ta moje osoba tomu v tu chvíli nevěří, ví, že lže, manipuluje, což se dá vysledovat, o tom, že motivem by bylo její dobro taky nemůžu uvažovat ani zleva ani zprava, protože to nesedí....

      Je to zvláštní, kdyby to byl fakt, že se chce třeba udělat lepším - jen tak obecně pro okolí, nebo to byl důvod, že se má z toho lépe - třeba ohledně pohodlí, to bych jako dokázala "zařadit", ale takhle asi ne. Jisté je, že toho člověka baví trápit lidi, ale ne všechny. A systém, dle kterého si vybírá je taky bez nějaké zřejmé logiky. Není to ani tak, že by si vybral nejslabší "článek" v okolí a po něm šel....
      Prostě žádný známý vzorec....
      Dobře, že takových lidí asi fakt moc není...

      Vymazat
    4. hele jako ti nevím, jasně normálních lidí je sice víc, ale těch debilů je pořád hodně. já znám dva a jednoho, co k tomu má nakročeno... což mi tedy jako pořád přijde jako docela velké číslo.

      Vymazat
    5. Hezky jsi to vystihla, aneb jak pravil klasik - nejhorší je srážka s blbcem. A já dodávám ze své zkušenosti, že kdo nezažil - neuvěří.

      Vymazat
  2. Bohužel s takovými lidmy jsem chodila na střední. Bohudík od té doby jsem žádného takového nepotkala a doufám, že ani nepotkám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takto "nemocný" kolektiv je to nejhorší, co člověka během školních let může potkat. Nejhorší na tom je, že většinou to manipuluje maximálně jedna či dvě takové osoby a ostatní jsou jen slepé stádo ovcí, které následují svého pasáčka... Nic to ale nemění na výsledku, že pak celý kolektiv stojí za nic....a vydržet s nimi je těžký boj.
      Dobře, že už je to za Tebou a určitě se máš dneska líp ;)

      Vymazat
    2. To jsi trefila naprosto přesně. Vždy se v takovém kolektivu najde nějaký vůdce, který to stádo prostě vede. Nechápu to a asi nikdy nepochopím, že se to někomu povede a všichni ho poslouchají. Boj to opravdu byl. Každý tam byl naprosto odlišný s jinými zájmy a názory. Hlavně umělecká škola, že ano. 90% studentů blázni nebo narkomani.

      Vymazat
    3. Tohle se asi těžko chápe většině lidí, kteří nemají touhu ovládat všechny kolem sebe a kteří třeba i poznají, že se někdo snaží ovládat je....

      Odlišnost obecně může být osvěžující a nemusí být nutně špatná, problém je, když ruku v ruce s odlišností nejde tolerance.... Pak to je jasný základ pro konflikt. A ten bude tím ostřejší, čím větší je odlišnost a čím menší je míra tolerance. Taková přímá úměra.

      Vymazat