Návštěva v knihovně Mazaného Králíčka - Opřete se do toho (Lean In) od Sheryl
Sandbergové, aneb úvaha na téma žena
Malá technická na úvod…
Údaje ke knize:
Kniha v originále: Lean
In
Český překlad : Opřete se do
toho (vydáno 2013)
Autor: Sheryl Sandbergová
Komu se nechce číst celá
kniha, tak v AJ existuje i podcast, ale kniha mi přišla lepší ;)
Tak teď už k dnešní
úvaze……
Žena….
Tisíc a jeden aspekt tvořící
celek.
Drobné odchylky dodají na
originalitě, jsou snad i žádoucí…….stále je s nimi celek krásný, hebký,
přátelský, přitom silný, funkční a hlavně ženský. Odchylky jsou jako
chloupky na kožíšku, tak neuvěřitelně zvláštní, tak originální, tak zajímavé….
Jak odchylky narůstají, mění
se často v trny, ostny, rohy a jiné kreace…. Někdy s nimi útočí
nositelka, jindy dráždí okolí jen pohled na ně a staví ostatní do obrané
pozice.
Cílevědomá vs. jdoucí přes
mrtvoly.
Sebevědomá vs. arogantní.
Přátelská vs. vlezlá.
Komunikativní vs. užvaněná.
Rázná vs. hysterická
Cítíte ten rozdíl?
Od malička mě fascinují staré
ženy (pravda trochu to letos zhatily Špehoun (je to ona) a Ropucha, což jsou
moje dvě sousedky v důchodu, můj život mají místo sledování seriálu – už
si na mě pořídily i kameru :D
Takže ty staré ženy mě
fascinují pro ten jejich nadhled, pro to přirozené sebevědomí. Možná jsem měla
jen štěstí na samé fajn staré ženy, moje tety (resp. pratety), sestřenice mých
rodičů a prarodičů, moji profesorku klavíru, moje sousedky, moje babičky a
prababičku, babičky mých kamarádů, mámy mých starších kamarádů, starší ženy,
které jsem potkala díky práci. Fascinují mě všechny, přitom je každá jiná.
Pamatujete na postavu Alžběty
ze seriálu Dokonalý svět? Přesně tyhle ženy myslím.
Líbí se mi to přirozené
sebevědomí. Není v nich žádná křeč. Tak nějak to z nich vyzařuje.
Myslím, že to je základ úspěchu.
Přemýšlím, jestli je to něco,
co člověk (žena) získá až během života, nebo dnešní společnost je jiná a tlačí
ženy do toho, že „musí bojovat“. Musí mít ostré lokty a sebevědomí znatelné na
sto honů, jinak nebudou mít ani na chleba. Že musí být silně dominantní a
hlavně si nenechat nic líbit. A tady můžu říct, že hlavně v práci, čím
mladší, tím ostřejší. Jenže ono to spíš v závěru škodí……nám ženám celkově.
Ráda bych i doplnila, že já
jsem rozhodně zastáncem toho, aby ženy (všechny ženy světa) získaly rovná práva
ve všem. Jsem dost dlouho v praxi na to, abych věděla, že i v ČR žena na
stejné pozici za stejnou práci často dostává stále nižší mzdu či plat. Na
druhou stranu se dost ztotožňuju s knihou Opřete se do toho od Sheryl
Sandbergové (knižní tip z nadpisu ;).
Po přečtení té knihy možná
budete mít pocit, že se Sheryl opírá spíš tak trochu do vás, jakožto ženy. Ale
má svatou pravdu, ženy si neumí o své šance říct, přesně vypichuje, kde ona
sama i my ostatní často děláme chyby. Z praxe můžu doplnit, že ženy si o
šance neumí říct hlavně včas, kdy by to ještě uměly formulovat v klidu a
jasně. Když už jednoho dne, kdy pohár jejich trpělivost s tím „ignorantem
ve vedení, co snad nevidí, jak jsou dobré“ přeteče a o šanci si řeknou, tak to
udělají jako ta veverka…… Znáte ten vtip? Je to můj oblíbený….. ;)
Pro ty kdo netuší:
Veverka
si chce zasadit oříšek, aby jí vyrostl stromek, ale nemá rýč. Tak přemýšlí……. A
v duchu si říká: „Tak rýč tady má jen medvěd……. Zkusím za ním zajít,
jestli by mi ho půjčil………“.
A
tak jde lesem směrem k medvědímu brlohu a jak jde, tak v duchu
uvažuje: „No tak snad mi ho půjčí, však spolu nemáme žádný problém, medvěd je
hodný…… proč by mi ho vlastně nepůjčil, že…….no jo, ale tak možná mi ho nebude
chtít půjčit, třeba mi nevěří,……….. ono stejně medvěd je docela lakomý, když se
to tak vezme……. No jo, on mi ho určitě nepůjčí, nemá mě rád a proč by mi ten
rýč vůbec půjčoval, ……. Takový starý lakomec“.
A
mezi tím dojde k brlohu, zaťuká na dvířka, rozespalý méďa otevře a veverka
na něj celá vytočená hystericky zařve: „TAK SI HO TEDA SEŽER!“
A ženy jsou často jako ty
veverky. Není problém, že by si neuměly vůbec dnes říct o postup, peníze, práci
a cokoliv, co v životě chtějí, že by jen mlčely, to ne - jen ten způsob přednesení té žádosti
pokulhává a často pak promarní i svoji šanci. Odkladem se vynervují a
vynervované už často, byť se zeptají, tak svého cíle stejně nedosáhnou, naopak
si ublíží. Ale těch aspektů je několik, přečtěte si knihu, uvidíte, není vůbec
špatná. A myslím, že by si ji měla přečíst každá žena, která chce pracovat,
každá žena, která plánuje rodinu a při tom časem stíhat práci a každý muž,
který pracuje se ženami a nebo má ženu doma, protože ta kniha člověku dá nové
obzory (i když se nám to možná někdy nebude líbit a nebo si naivně budeme
říkat, že my budeme jednou jiní – lepší ;)
Ještě jednu věc, kterou bych
zmínila právě z té knihy kapku víc a to jsou pojmy:
-
Mentoring
-
Sponzoring
Tohle jsou jistě záležitosti,
které ledasco usnadní, hlavně nám ženám, které si tak těžko říkáme nahlas o to,
že chceme zajímavější práci, vyšší pozici, víc peněz, nám ženám, které často o
sobě tak pochybují, že maskují minimální sebevědomí na venek jeho byť
předstíranou, tak ale přehnanou formou.
Ve zkratce mentoring je vztah
dvou osob, kdy mentor (rádce), často tedy osoba zkušenější a starší radí,
pomáhá, směruje, formuje jistým způsobem, pomáhá s osobním vývojem
mentorovanému (tedy učedníkovi, nebo-li jak se mu taky říká - mentee). Čerpáno
z knihy Opřete se do toho a wikipedie, více ZDE.
Kámen úrazu je v tom, že
tohle (pracovní mentoring) nemá v ČR zrovna velkou tradici. Navíc
v práci si mentor vybírá vás, nikoliv vy ho (tedy pokud vám nebyl při
nástupu na dobu určitou přidělen dle firemních pravidel). Mentor je ve většině
případů osoba starší, tedy jaksi odchovaná i jinou dobou, tím nemyslím nutně
období před sametovou revolucí, ale ony i ty devadesátky byly kvalitně
turbulentní. A důvěra lidí v jiné lidi dostala dost na frak.
Mentoring v širším smyslu
zahrnuje i jisté druhy kurzů osobního rozvoje, kdy se vedoucí kurzu může
nazývat kouč, duchovní vůdce či mentor. Já ale budu psát o pracovním
mentoringu.
Taktéž, což zmiňuje i kniha a
já jsem zažila osobně, tak mentor muž a mentorovaná žena nemají rozhodně takový
volný prostor jako dva muži v tomtéž vztahu. Jsou situace, kterých se jako
žena buď vzdáte, nebo se připravte, že je okolí bude soudit přísně a
v závěru vám zlé jazyky ublíží. Mentorů klidně můžete mít více, taktéž
jsem si vyzkoušela a je to přínosné. Ve srovnání s kamarádkou, která měla
mentora jen jednoho, za to ženu, jsem měla i s dvěma muži kapku omezené
možnosti. I tak jsem dodnes za své mentory vděčná, že si mě vybrali a vzali pod
svá křídla a mnoho mě naučili.
Před časem jsem si vyhlédla
trochu proti pravidlům svého dalšího mentora v práci, i když to tak úplně proti
pravidlům není, protože ten vztah je do jisté míry placený – finančně (aby
nedošlo k mýlce :D ). Běžný pracovní mentoring placený není, resp. neplatí
za něj mentorovaný, ale např. zaměstnavatel ve formě odměny, nebo vůbec nikdo.
No, můj nový „mentor“ mě ovlivnil neskutečně. Obrátil mi na ruby doslova mozek,
tři měsíce jsem byla z něj v transu a změnila řadu věcí. Po dlouhé
době někdo, kdo mě nutil přemýšlet, jít dál, podívat se na věci ze širšího
pohledu, víc do hloubky. A vím, že moje šance být jeho skutečným mentee jsou
velmi malé, ne po pravdě nejsou žádné, jelikož jsem v jeho očích doslova
štěně, jsem žena, jsem jiného pracovního postavení než on a přesto… mě
inspiruje a svým způsobem vede dál. Tím chci říct, nesmutněte, když si vás
nikdo nevybere, či vám zaměstnavatel nedopřeje mentora automaticky, vyberte si
klidně někoho vy a v rámci možností a nenápadnosti si z něj udělejte
mentora tajně ;) I tak vám může být přínosem. V ČR si prostě stále musíte
pomáhat, jak to jde.
Naproti tomu sponzoring
přátelé, tak to je čistá lobby. Osobně myslím, že je to věc báječná, nezbytná
pro raketový posun v kariéře, ale osobně jsem takovou bytost (sponzora)
neměla. Ale mám kamarádku, která získala velmi kvalitního mentora a sponzora
v jedné osobě a můžu říct, že se sponzorem pak dokážete opravdu velké
věci za podstatně kratší dobu.
Jinak v pracovním
prostředí sponzoring znamená vztah dvou osob, kdy jedna, tzv. sponzor lobbuje
za zájmy, postup, prospěch té druhé osoby. Opravdu často je sponzor a mentor
jedna a ta samá osoba. Tady je to o něčem víc, než dobré radě, než o odborné
konzultaci ohledně pracovního problému, který aktuálně mentorovaný řeší.
Sponzor je někdo, kdo se u vedení přimlouvá, aby právě vám byly svěřeny
zajímavé projekty, důležití klienti, zakázky, zajímavé pozice, povýšení. Někdy
je přímo i on uděluje. Opět pro ženy, které si neumí příliš často říct
příhodným způsobem o něco „navíc“, je tahle osoba k nezaplacení. Doslova
za ně udělá tu „nepěknou a neoblíbenou práci“ a tím je „říct si“, přesněji se
dožadovat, že…
Mentor je určitě krok první,
kdy vaše zpravidla mladé (či na pozici nové) a tedy ne moc sebevědomé „já“
utěší, pochválí a buduje tak ve vás právě to zdravé, hezké, zářivé sebevědomí,
takže nemusíte být ani zakřiknutá puťka, ani uštěkaná hysterka.
Sponzor je o level výš, jeho
existence kapku chrání od nemoci zvané „ostré lokty“ (nepleťte si prosím
s tenisovými lokty ;) Tohle je nemoc, kterou mladé ženy, zvlášť když jsou
hodně cílevědomé a ambiciózní, někdy trpí. Tahle nemoc jim bere hlavně tu
ženskost. Nemyslím tu „ženskost“, že obličej mají pěstěný kvalitní kosmetikou,
vlasy jak z magazínů, na nožkách lodičky od renomované značky, kabelku
známého módního domu, seriózní, kvalitní, drahé oblečení a ve volném čase
jsou dostatečně cool a sexy (a beztak působí spíš jako sedmihlavá saň.) Myslím
tu podstatu. (Nejsem zrovna na nějaké ty řeči o vnitřní bohyni, já jsem spíš
praktik, ale ženy dnes dělají hlavně chybu v tom, že se snaží doslova
napodobit muže a tak trochu v sobě tu „ženu zabít“.) Přitom být „svá“, být
žena, může nakonec znamenat velký přínos.
Krásný příklad z praxe –
když jsem se učila řídit auto, můj otec mi řekl: „Ženy uvažují jinak, Ty
uvažuješ jinak, nesnaž se pochopit, jak řídí muž, nesnaž se ho napodobit, nauč
se svůj vlastní ženský způsob, tak jak máš k tomu vyvinutý mozek a
schopnosti.“ Nebylo na tom nic degradujícího. Je potřeba si připustit, že muži
mají lepší prostorovou představivost, ale ženy mají často lepší paměť. A x
dalších rozdílů. Ženám vyhovují jednoduché návody. (Muž návody nečte zásadně.) Ženy
neumí bohužel příliš dobře parkovat (já si to neodpustím). Často proto, že se
snaží napodobit muže. Točí volantem zuřivě zleva doprava, dávají zpátečku a
jedničku, popojíždí tam a zpět a to vše činí, aniž by skutečně tušily, co
dělají a kam mají vůbec vytočené v tu chvíli kola. Nechápou, proč se jim
nedaří auto zarovnat ke kraji apd. Kdyby se naučily jednoduchý návod, vykašlaly
se na prostorovou představivost a smířily se s tím, že nemají ani penis
ani představivost, tak parkují jedna radost. Jsou ale proti mužům víc opatrné,
zbytečně neriskují, jsou zodpovědnější, takže mají své ženské předpoklady pro
to, být dobré v řízení auta. Co na tom, že muži jezdí rychleji, častěji
předjíždí, protože mají odhad pro vzdálenost a rychlost a taky víc riskují už z
principu, když do cíle dojedou o 2 minuty dřív?
Přála bych si, aby si dnešní
ženy vzaly z té ženské podstaty to dobré, aby si našly vlastní způsoby
řešení, aby se nesnažily jen tvrdě kopírovat muže, protože tam kde je muž důrazný,
tam je žena často hysterická, tam kde se muž zlobí za nesplněný úkol, tam žena
vyčítá až do morku kostí. Prostě takové jsme. Zanechejme těch citových
vydírání, manipulací a stavějme na tom dobrém v nás. Neomlouvejme své ječení
tím, že chlapovi se to toleruje, když se údajně zdravě rozčílí. Žena má
perfektní předpoklady pro komunikaci, mezilidské vztahy, klidné řešení problémů,
žena je ve většině případů rozený diplomat, zvládá více věcí naráz. Proč bychom
dneska musely být řvoucím ženo-chlapem, aby nás někdo bral vážně? Ta doba snad
byla v devadesátých letech, tehdy si vysoce postavené manažerky nedovolily
dorazit do práce ani v sukni, v kurzu byl kalhotový kostým, který
připomínal nápadně mužský oblek a halil vše „ženské“ přes nohy od zadku až po
prsa, zato zdůrazňoval široká ramena. Nebo už si nepamatujete, v čem
chodila oblečená Dana Scully ze seriálu Akta X? ;) Mikádo byl největší odvaz, co si jako
žena-vědec v mužské společnosti mohla tehdy dovolit.
No, snad najdeme
rovnováhu… (A snad se mi dnes podařilo
vysvětlit, že moc a moc fandím všem ženám, protože jsou úžasné a že je mi líto,
že nevyužívají svůj skutečný potenciál, ale naopak ho napodobováním
nenapodobitelného mužského principu spíš v sobě ubíjí.)
A taky chci říct, že bych chtěla
být tak skvělá a nad věcí jako všechny ty staré ženy, co znám, ale dřív než
zestárnu ;)
A poslední věc, knihu od
Sandbergové jsem si původně koupila proto, že jsem si chtěla přečíst o tom, jak
efektivně skloubit práci a dítě. A myslím, že by si vážně tu knihu měli
přečíst i muži. Já tedy rozhodně neřídím Facebook jako Sheryl, ale moje práce
jaksi nevypadá na spokojených 12let mateřské dovolené, jako u některých maminek
v mém okolí. Už jsem si práci v kombu se starostí o malé dítě
zkusila, je to náročné, takže dobré rady a postřehy zkušených se vždy hodí ;) I
pro ten obyčejný běh domácnosti.
Rozhodně jedna její rada mě o
dost posunula: „Hotové je lepší, než dokonalé.“ ;)
Co vy a role ženy? Případně
kniha Opřete se do toho? Povídejte, pište… cokoliv ;) Klidně i o vašich
zvědavých sousedkách :D
Děkuji
moc za komentáře, dělají mi vždy velkou radost.
Vaše
Iwi
Žádné komentáře:
Okomentovat