Mazaný Králíček

Králíčkův mix – tipy na knihy, filmy, dokumenty...

Tohle je takový aktuální myšmaš toho, co mě zrovna baví, nebo láká…

Něco už jsem zmiňovala i na FB stránce, ale ne každý ji sleduje, tak to tady jen shrnu ;)

Jdeme na to.

Rozhodně jsem ráda, že jsem konečně mohla vidět dokument Magický hlas rebelky, který je o Martě Kubišové. Svět obletěl v roce 2014 a režii i scénář má na svědomí Olga Sommerová. Jestli vám utekl jako mně, rozhodně doporučuju mrknout na něj dodatečně. Bylo zajímavé si poslechnout samotnou Martu (člověka i některé věci překvapily a uvědomí si, že to zkrátka v té době byla mladá holka, nikoliv starší, životem poučená žena – což nemyslím vůbec zle), sama popisuje, jak vnímala všechny události, nejen ty politické, ale i ze soukromí jako byla ztráta dítěte a jiné životní rány. To že si s ní osud krutě zahrál je už známo, ale některé detaily a absurdity jako předávání zlatého slavíka tajně za zavřenými dveřmi dokreslí obrázek doby do detailů. Člověk si uvědomí, jakou vlastně měla totalitní mašinérie sílu a jak dokázala ze dne na den člověka semlet.  

Když jsme u těch dokumentů, další zajímavý, který jsem nedávno viděla je o paraglidistce Ewě Wisnierské, která během bouře v roce 2007 měla velké štěstí, jako jediná přežila pobyt ve stratosféře. Neuvěřitelný příběh. Čím víc o tomto sportu vím, tím je to větší šok. Dokument, s názvem Zázrak v bouři, je možné shlédnout zde na youtube: KLIK .  

Už jsem zmiňovala, že paragliding je u nás doma tak trochu rodinný sport, protože pan M. víc než 10let lítá závodně a já se zase ráda vozím v tandemu a čučím na svět z výšky. Já sama nelítám. Mám totiž dost rozumu a vím, že lítání jde ženským fakt ještě o kus hůř než parkování (zkuste si někdy na pár hodin sednout na kopec a dívat se na piloty – poznáte to i okem laika), takže jsem si odpustila klasické lehce vyděračské postupy některých partnerek paraglidingových pilotů, které trvají na tom, že když chce chlap lítat tak nějak i ve vztahu, tak jí musí koupit též padák, nebo-li spisovně křídlo. Tedy nejen křídlo, ale komplet výbavu. Paragliding je krásný, ale dost drahý sport, dobrá věc tam snad nejde pod 10tis, ale spíš si nachystejte 20tis. Výhodou je, že chlap, který lítá se nebude pozastavovat nad cenou kabelky v řádu x tisíc, chápe, že každá sranda něco stojí ;)

Osobně netoužím mít doma dalších 15let „peřinu“ (začátečnický padák), která jen bude zabírat místo a kterou s bídou vytáhnu na kopec jedno do roka.

Ale zpět k filmům…

Další je film, který jsem taky viděla až trochu v časovém skluzu. Název filmu zní: Nechápu, jak to dokáže. V hlavní roli Sarah Jessica Parker. Jak člověk vidí tuhle kombinaci, tak to automaticky odsunuje jako otřepané klišé ze všech stran, což jsem udělala nejdřív i já. Super Carrie – co dodat, že? ;)

Ono totiž „Superwoman“, která zvládá všechno a ještě s úsměvem, to je prostě téma doby. Nebo fenomén doby? A kapku to už leze na nervy. Tohle je ale nakonec příjemná oddechovka. Rozhodně vás nepovznese do nějakých filozofických výšin, ale jsou tam vtipné okamžiky, které prostě zná každá vytížená ženská. Film něžně ukazuje, že ta dokonalost je jen zdánlivá, že všichni jsme jen lidé. Což je dobré poselství a v dnešní době i důležité.

Dneska je totiž hodně IN prezentovat svůj báječný, pestrý, vysoce interesantní život na nějaké té sociální síti. Nenechte se stresovat jinými, kteří každý den postnou krátkou zprávu s jednou vystylovanou fotkou a vy získáte pocit, že dotyčný člověk snad ani nespí. Stíhá všechno -  deset prací, k tomu možná i pět škol, mluví 12ti jazyky a dalších 5 se aktuálně učí, každý týden obletí třikrát zeměkouli dokola, jeho domácnost je nonstop jak z livestylového magazínu, do toho stíhá akce s kamarády, přečte za týden deset knih, shlédne 20 neuvěřitelných dokumentů, naposlouchá stovky podcastů, do toho pravidelně peče, vaří, smaží líp než Zdeněk Pohlreich. Tedy pardón, nesmaží, protože ke všemu stíhá sledovat nejnovější výzkumy ohledně složení stravy a vlivu na zdraví (a k tomuto téma přečte minimálně jeden světový bestseller týdně), samozřejmě cvičí (cvičí zásadně tu novou a nejstylovější metodu), jeho šatník je velký a stylový, polička z koupelny vypadá líp než kosmetická rubrika z Elle a jako třešnička na dortu je, že jeho veškeré vztahy jsou naprosto báječné a harmonické, přes rodiče, děti a manžela až po tchýni, se kterou jsou prakticky jako sestry ;)

Nic proti lidem, co žijí tzv. na plný plyn, je to super, ale netrapte se tím, že máte třeba volnější tempo (ono to virtuální zdání fakt dost klame), nikdo není dokonalý. Jeden post ani zdaleka neodráží realitu všedního dne. A pod povrchem se skrývá víc a není všechno jen v růžových barvách a se zlatými nápisy. Sama jsem si to kdysi vyzkoušela „jet na plno“ a dodnes mám kolem sebe několik takových osob, které se snaží zvládat vše, a jediné, co můžu říct - člověk se častěji cítí jako křeček běžící v kolečku, než jako superwomen. A proto bylo fajn se na ten film mrknout ;) (Jinak nic proti ambicím a plnému nasazení… fandím všem, jen to zkreslování reality mi leze kapku na nervy, někdy…)

Další tip je film Fotograf, který aktuálně běží v kinech a popisuje volným stylem život Jana Saudka. Hlavní roli ztvárnil Karel Roden, který nám zraje jako víno a natáčí jako čert – což je jedině dobře, neb Karla Rodena mám moc ráda nejen jako herce, ale i jako osobnost, je lidsky tolerantní, přemýšlivý a jako herec je profesionální a dokáže se vžít do role bez zábran, což se cení. 

Jana Saudka mám ráda pro ten jeho zvláštní smysl pro humor i proto, že je v jistých ohledech snob a přesto se dokáže zakecat i s popeláři v jejich ulici. Hrozně se mi líbil jeho původně navrhovaný název filmu „Staré prase a mladá svině“. To prostě vystihuje pointu příběhu naprosto dokonale ;) Současný, dost klasický název Fotograf, je dílem paní režisérky Ireny Pavláskové.

Jako umělce ho obdivuju, neb to je skutečně Pan Fotograf, který rozhodně nefotil stylem 1500 snímků na digital a pak se z toho něco v počítači vybere, upraví, vylepší, zachrání... Všechno hezky manuální práce a citlivé oko. Foceno na opravdu staré foťáky. Je vtipné, že nejznámější fotky vznikly u zdi, ve které praskl odpad a prosáklo to omítkou... V 90tých letech, kdy se stalo davovou záležitostí mít doma v obýváku zarámovaný plakát Saudka, neb platit za originál fotky, na to byl Český člověk dost lakomý (Saudek slavil úspěchy daleko víc v zahraničí než u nás), tušil málokdo, že se rozplývá blahem nad sra…. Doslova. Slova samotného mistra ;) 

Pokud pomineme zeď s odpadem, velké zadnice a hlavně opravdu kvalitní bobry, dostaneme se k fotkám ze 70tých let, které byly opravdu cool. Protože fotka lahve Coca-coly v normalizačním Československu prostě cool je už z podstaty věci, že jo.

Jinak o jednání Sáry Saudkové nechť si udělá obrázek každý sám….

Pak tu máme nějaké ty knižní tipy, to už vezmeme rychle, podrobnější recenze budou časem.

Takže zaujalo mě a hodlám číst:

Vzkvétání, autorem je Martin Saligman

V knize řeší zajímavé téma, tzv. Frenemy. To je výstižné anglické slovo, které spojuje přítel (friend) a nepřítel (enemy). Frenemy, tedy frenemies jsou lidé, kteří se tváří jako naši přátelé, ale ve skutečnosti nevynechají jedinou příležitost, aby nám nějak ublížili, ponížili nás, nebo pokazili radost. Frenemies mohou být nejen přátele jako takoví, ale i rodina, známí… Člověk si to často ani neuvědomí, že má v okolí někoho, kdo jej takto psychicky vyčerpává a lečí si na něm své vlastní komplexy. Protože frenemies s vámi vždycky tak trochu soutěží a nikdy nedovolí, aby jste vy byli tím vítězem, když už nic, alespoň vám pokazí radost z dosažení cíle. Taková moderní psychologie, osobní rozvoj – to mě zkrátka baví, takže na knížku se těším.

Taky se těším na Moudrost psychopatů, autorem je Kevin Dutton. Kniha by se měla zajímat tím, nakolik je si podobný mozek běžného člověk a psychopata, tedy např. skvělého chirurga, který ovšem postrádá empatii a sériového vraha. Lidský mozek mě fascinuje, osobně zastávám názor, že psychologie klouže tak trochu po povrchu, psychiatrie řeší projevy nemocí, ale neurologie dává odpovědi na to, proč k tomu či onomu vůbec došlo. Až přečtu, napíšu víc. Tohle berte jako tip, že to nemusí být vůbec špatné, pokud vás takové věci zajímají.

Krátký článek na tohle téma, ovšem se starším datem, najdete i na oslovi.cz právě ZDE.

Na závěr jeden zajímavý kurz s názvem www.rozectise.cz. Rychločtení je taktéž hodně diskutované téma. Pokud člověk čte hodně, určitě se taková schopnost hodí. Osobně jsem zkoušela rychločtení e-knih přes telefon, kdy si nastavíte rychlost a jedete. Není to špatné a člověk čte daleko rychleji, než když sleduje klasicky text. Ale je pravda, že u volnočasového čtení jsem měla pak občas pocit, jako když jdete do cukrárny na nějakou dobrůtku, kterou pak do sebe honem rychle naházíte a spěcháte zas někam dál. Jestli jsem měla pocit skvělého výkonu? – jistě, nikdy jsem nečetla rychleji. Jestli jsem měla pocit relaxu? – tak ten bohužel s pocitem super výkonnosti zmizel. Tolik k rychločtení ve volném čase, které mě ale i tak láká, neb v práci bych určitě snesla zdokonalení.

To je zatím všechno, neb vás nechci zahltit.

Při psaní tohoto článku jsem zjistila, že krátké texty mi evidentně moc nejdou ;)

Klidně napište do komentů, na co se těšíte zase vy, nebo co vás v poslední době třeba zaujalo, nebo jen co stojí zkrátka za pozornost – inspirace není nikdy dost ;)

Vaše Iwi

Všem děkuju za komentáře, moc mě těší si je číst ;)