Mazaný Králíček

Diář jako statusový symbol doby

Jak se tak blíží konec roku, všude se to hemží nabídkami diářů, tuhle jsou zdarma k časopisu, tady jsou zase nové limitované edice v řádu i několika tisíc.

Žijeme zkrátka v době, kdy bez alespoň nějaké té organizace času nejpozději po 20tém roce života většina lidí nemůže hladce fungovat. Termíny zkoušek ve škole, pracovních povinností, termíny návštěv u lékařů, různá vyšetření, termíny soukromých akcí a partys, termíny spojené s koníčky, případně s rodinnými povinnostmi.

Termíny, termíny, termíny……

Před několika lety, kdy se můj život začal točit v kole pevně daných termínu a většina mého okolí ještě žila klidným životem „v neurčitu“, kdy téměř nepotřebovali ani sledovat, zda je leden, nebo červen, natož kolikátého je a kolik hodin, jsem byla trochu za exota.

Před víc jak 10 ti lety mi s organizací času a hlídáním termínů pomáhal Outlook a na rovinu přiznávám, že nevím, jak bych tenkrát svoje povinnosti stíhala včas, bez nějakých právních komplikací a průšvihů. To bylo ovšem velmi pohodlné období práce na jednom místě, u jednoho PC a hlavně s kontaktem pouze na pevné lince (chybí mi ta nostalgie), navíc jsem byla k zastižení v přesně daném čase, kdy bylo snadné si zapisovat termíny pouze do Outlooku, který tak byl vždycky po ruce.

Pak následovalo období chaosu, neustálých přesunů, pracovních pochůzek, souběh více pracovních povinností, různých působišť a hlavně pracovního mobilu. Tehdy jsem začala pociťovat, že když jsem na mobilu, jsem k zastižení prakticky pořád, kdekoliv a kdykoliv. Jak opět přibývalo pracovních termínů, začala jsem pociťovat krutě absenci nějakého toho organizátoru času. Stýskalo se mi po Outlooku, jenže do nového PC zakoupit licenci, to není zrovna levná záležitost. Navíc to neřešilo problém pochůzek mimo pracoviště.

Takže jsem přešla na papírové diáře. Můj pracovní plán často ale probíhá podle hesla „plány jsou od toho, aby se měnily.“ Co platilo před hodinou, může být v tuto chvíli zcela jinak. Takže můj diář připomínal abstraktní dílo změti čar a šipek, poznámek pod čarou a hvězdiček. Nebo spíš vyloženě koláž různých papírků, vizitek, lístečků a barevných lepek.

Na takové účely mi bylo celkem líto pořizovat něco dražšího, takže víc jak 200Kč jsem za diář odmítala dát. Nějaký čas jsem sice uvažovala o něčem elegantním, pěkném, klasickém a praktickém od Filofax, ale to bylo v době, kdy tyhle diáře byly ještě tak trochu exkluzivní záležitost pro dospělé, dneska je to už dávno studentský mainstream a já jsem z touhy už pár let vyléčená. Vytáhnou dnes na schůzce takový diář, tak si přijdu v práci jako štěně.

K mému vyléčení před lety pomohl další fakt, že jsem se znovu rozhodla zaplatit si licenci na Outlook, čehož nelituju. Taky si pořídit kvalitní chytrý telefon, který mi bude vyhovovat, nechat si nastavit synchronizaci dat s pracovním PC a hlavně stanovit ostatním hranice. Nebrat pracovní telefony vždy a všude. Zkušenost praví, že svět se nezboří, kdo opravdu akutně něco potřebuje, zavolá znovu, případně obratem napíše zprávu, nebo to zkrátka počká do druhého dne, kdy mu mohu v klidu zavolat z práce a případně si poznačit termín schůzky či jiný úkol. Netrpím syndromem, že jsem ředitel planety, na kterém závisí, že se svět otáčí a že ráno vyjde slunce. Na rozdíl od mého dobrého kamaráda, který si 6let ani nevzal dovolenou, protože si myslel, že firma by bez něj těch pár dní určitě nepřežila a myslel si to až do dne, než mu přistála na stole výpověď pro nadbytečnost. Tolik k syndromu nepostradatelnosti.

Ale zpět k diářům , ve chvíli, kdy už jsem naštěstí byla v tomhle outlookovém stádiu vývoje, takže kruté soudy na adresu líbivých diářů nemohly již zranit mé mladé a často i marnivé ego, jsem vedla několik debat o organizaci času nezávisle na sobě s několika muži. Všichni ve svém oboru platí za úspěšné, časově vytížené, přesto velmi spolehlivé osoby. Nuž, já se ráda přiučím od zkušenějších. Ačkoliv mezi nimi byl věkový rozdíl několik desetiletí, byly různých profesí, v náhledu na diáře se v jednom bodu shodovali. A to, že vyhazování extrémní částky (navíc nepoměrně vysoké k našemu výdělku) za spotřební věc jako je diář, je pouhá maloměšťácká touha hraní si na něco.

A já se s nimi v tomto dnes celkem i shoduju, pakliže vytáhne klasický kožený diář pán, který na schůzku přijel vozem zn. Aston Martin, kvituji to. Nemyslím ale, že takový diář vytáhne člověk, který začínal skutečně od nuly, nenarodil se do zlaté kolébky obložené diamanty a na toho Astona si tvrdě vydělal vlastním úsilím, protože ten většinou dobře zná hodnotu peněz a neutrácí za hlouposti, ale své peníze vydá raději za věci funkční, nikoli pouze líbivé.

Kvituji papírové diáře, případně i diáře, které si majitel nějak personalizuje, což vede ke zlepšení funkčnosti věci a případně to diář i designově pozvedne o level výš. Upgrade, který ale znásobí původní hodnotu diáře až 100x a efekt je minimální, je asi taky trochu téma k zamyšlení…..

Kdybych dnes byla v situaci, kdy bych si čas nemohla organizovat Outlookem, určitě bych nějaký ten papír zvolila. A ani dnes bych za něj nedala příliš, raději bych ušetřený peníz vydala za něco užitečného jako průkazka do knihovny, nebo skutečně krásného jako lístky na koncert. A to říkám navzdory tomu, že mám moc ráda pěkné, dokonce líbivé věci.

Jistě Outlook je mnohem dražší, než třeba zmínění Filofax, ale je pro mě v tuto chvíli nesrovnatelně lepší a pomáhá mi v mé práci předcházet komplikacím víc, než kdy by dokázal nejvyšší model od Filofax a to je zásadní. 

Je naprosto super, že když tak prokrastinuju třeba v práci, objednám on-line lístky do kina, divadla, hodím to do outlooku do kalendáře jako sdílenou akci s panem M., kterému se událost automaticky odešle a zapíše do jeho kalendáře, stačí ji už jen potvrdit (jeden klik) a je to. Ano, akce s panem M. musím plánovat předem, pokud po něm něco chci, pošlu mu mail, či rovnou úkol. Odpadají nepříjemné domácí debaty "já jsem Ti už před týdnem říkala, abys udělal..... a Ty jsi zapomněl, že dnes jdeme......". Co je psáno, to je dáno ;)Takže vlastně mám nejen pohodovou práci, ale ještě i klidné manželství. To už za tu licenci stojí, ne? ;)

Dnešním článkem jsem ale hlavně chtěla říct, aby jste si našli "to svoje - to nejlepší pro vás", netrapte se tím, že dnes se diář rád řadí mezi statusové symboly, že kdo nemá luxusní telefon, super diář za litr či rovnou za víc tisíc, že je už ve 20ti letech NIC. Nenechte se ovládat davem, protože ono bude hůř. Ve 20 ti je to pouze nějaký ten „sešitek na termíny“, telefon „s jablkem“, možná u holek kabelka? Teď zrovna asi Rebecca Minkoff bag do každé rodiny, že? ;)Před tím to byl Michael Kors nejspíš. 

Časem ale nároky okolí budou stoupat, budete muset mít to správné auto, ten správný byt na té správné adrese…. Nebo ještě lépe dům na té správné adrese. Ten správný nábytek od těch správných návrhářů designu. Mít tu správnou pracovní pozici v té správné firmě…… Poběžíte jako o závod, jen abyste stále byli IN, aniž byste z toho měli vy sami skutečně radost a to stojí spoustu energie, člověku uteče život mezi prsty a zjistí, že se jen honí za zlatým přeludem….. a k čemu to?

Pamatujte, že jen mrtvé ryby plavou s proudem. Nenechte si vzít svoji osobitost, jedinečnost, jen ve jménu materialismu jakožto hlavního náboženství naší doby. ;)

Být super IN je možná chvíli zábavné, ale krátkozraké, zato být JEDINEČNÝ, být silnou osobností, to je kouzlo, které vám otevře v životě daleko víc dveří, než značkový diář, nebo telefon s jablkem ;)

PS: Apple iPhone jsem před lety nějaký čas měla a nějak mě to nenadchlo ;) Přesto jsem na Apple nezanevřela, něco od nich mám, něco od jiných značek…… tolik k mým technickým zařízením. To jen, ať si nemyslíte, že jsem jeden z těch kruto-přísně zapřisáhlých odpůrců „jablíček“ ;)

Tak hodně sil pro plavbu proti proudu ;)