Mazaný Králíček

Králíčkova knihovna aneb životní příběh Amandy Knox

Autor: Amanda Knox

Kniha: Čekám, až mě vyslechnete

zakoupeno v knihkupectví ČR

Jednou z možností, když se chce člověk odpoutat na chvíli od svého každodne, je ponoření se do příběhu někoho jiného. Navíc u některých příběhů, třeba jako jen tento, tak se vám bude nakonec zdát, že vy ještě žijete v ráji. ;)

Celému případu bylo věnováno hodně pozornosti ze strany médií několik let (a ne zrovna v pozitivním smyslu slova), ale pro případ, že vás většina toho minula, tak případ v rychlosti shrnu (text kurzívou) a pak napíšu dojmy k samotné knížce i můj osobní názor na celou záležitost.

Krátce k případu…

Na začátku listopadu 2007 v italském městě Perugia došlo k vraždě 23leté britské studentky Meredith Kercher, která v září začala studovat v Itálii v rámci programu ERASMUS. Meredith měla několik ran od nože (pitevní zpráva mluví o 7 ranách) a menší poranění jako modřiny, škrábance a oděrky, patrně byla i sexuálně zneužitá. Zemřela v důsledku ran nožem, který ji zasáhl do krku.

Z tohoto činu byla obviněná její spolubydlící 20letá Amanda Knoxová, studentka z USA, která přijela do Itálie taky na začátku září 2007 studovat tamní jazyk. Spolu s Amandou byl ještě spoluobviněn její tehdejší přítel student Raffaele Sollecito a ještě jeden muž, který se se Amandou a Meredith poprvé setkal pár dní před vraždou. Ten se jmenoval Rudy Hermann Guede. Ten byl odsouzen za vraždu a znásilnění. Ve zkráceném řízení (bez možnosti předvolání svědků, pouze na základě forenzních důkazů) byl odsouzen na 30let, následně mu při odvolání trest byl zkrácen na 16let.

Amanda i Raffaele strávili ve vězení celkem 4 roky, proběhlo několik soudních líčení, kdy byli nejdříve uznáni vinni z vraždy, pak nevinni z vraždy (po propuštění Amanda hned odcestovala domů do USA) a nakonec je nejvyšší soud zprostil obvinění (na toto jednání už se Amanda do Itálie osobně nedostavila a zastupovali ji jen její právníci). Rozsudek sice zněl nevinná, ale soudce ho odůvodnil tak, že není proti Amandě a Raffaelovi dostatek důkazů. Taková interpretace rozsudku nechává samozřejmě otevřený prostor pro nekončící spekulace.

Ke knize samotné…

Byť má kniha 487 stran, tak se mi četla dobře a rychle. Text je psaný jednoduchým a srozumitelným stylem, takže z mého pohledu je poznat, že knihu nepsal žádný zkušený profesionál z oblasti psaného slova (spisovatel, redaktor), ale u literatury faktu a podobně zaměřených knih jako jsou různé formy deníků mi tento styl zas tak nepřekáží. Ono i oblíbené přepisy policejních případů mají k Shakespearovým dílům hodně daleko a velmi často za nimi nestojí ani zlomek práce a námahy, které stojí za touto knihou.

Takže nakonec je jednoduchý styl psaní i výhoda, neb čtenář nemá problém si srovnat zmíněné verze jednotlivých osob a další fakta. Osobně se mi v psaných textech orientuje dobře, protože si je snadno pamatuju a vidím případné odlišnosti. A stejně to mám třeba i s hlasovými záznamy. (Takže když nový dabing použije v seriálu jiná slova, tak se můžu zbláznit :D  Pokud to máte stejně, bude pro vás kniha rychlá víkendovka.

A pokud to tak nemáte, tak myslím, že Amanda udělala pro srozumitelnost věci maximum a v příběhu se zorientujete i tak.

Knihu napsala zejména jako reakci na nepravdivé informace k celému případu, které se dostaly do médií, a ta si je často upravila k obrazu svému. Média ji zvlášť v prvních letech případu doslova démonizovala.

Snaží se systematicky v knize popsat průběh všech událostí jak odjezd do Itálie, tak dny před vraždou, následné výslechy a vyšetřování ze svého pohledu, pobyt ve vězení i jak probíhala soudní jednání. Rozebírá postupně jednotlivé nesrovnalosti, nepravdivé informace z tisku a snaží se čtenářům odpovědět na všechny otázky, které tyto zmínky vyvolaly. Je vidět, že za knihou je skutečně hodně práce, což vám můžu potvrdit i z vlastní zkušenosti, zvlášť co se týče sběru takových informací a jejich následného zpracování.

Takže nákupu knihy nelituju a myslím, že stojí za přečtení. I zamyšlení.

Můj pohled na věc….

I já si myslím, že v celém případu je mnoho nejasností a hlavně chyb, jak ze strany vyšetřujících, zejména pak při sběru a vyhodnocování důkazů, tak ale i ze strany Amandy, která ve svých 20 letech jednala v mnoha ohledech extrémně naivně.

Zejména nekontaktování americké ambasády a absolvování výslechů bez přítomnosti právníka byly asi největší chyby, kterých se Amanda podle mě dopustila.

Obecně zastávám názor, že zvláště člověk, který je ve slabší pozici (což jistě mladá cizinka neznalá jazyka je), by si měl zjednat právního poradce jako první věc.

A to i z důvodu, že na každého svědka a člověka z okolí oběti se minimálně zpočátku pohlíží jako na možného pachatele a musí se vyloučit z okruhu podezřelých.

Je potřeba si uvědomit, že zvlášť u závažných zločinů, rozhodně výslechy nepřipomínají přátelský pokec u kávičky. Jsou nepříjemné, stresující, únavné až vyčerpávající a často trvají i několik hodin. A v neposlední řadě jsou často opakované. 

Takže podobná klišé jako, že když na výslech přijde člověk se svým právním poradcem, jasně dává najevo svoji vinu, jsou už přežitek.

U Amandy se střetly navíc obě role, neboť byla spolubydlící mrtvé Meredith a současně první člověk, který po vraždě přišel na místo činu a objevil známky násilí.

Hodně lidí ve světě a zejména na internetu Amandu odsoudilo, když ne jako vražedkyni, tak minimálně jako hlupáka.

Je potřeba si ale uvědomit, že Amanda byla 20ti letá studentka v cizí zemi s jiným právním systémem než jaký znala z USA, navíc italštinu zvládala jen v základech, takže tam byla určitá jazyková bariéra a byla tisíce kilometrů od svých blízkých, kteří by ji mohli poskytnout nějakou podporu a dostala se do skutečně extrémní situace. Takže rozhodně nechci vynášet přísné soudy o její inteligenci. Řekla bych k tomu jen tolik - po bitvě je každý generál…

I díky praxi ale vím, že výslechy ale i méně stresové situace často neumí zvládnout rozumně a s klidem ani mnohem starší a zkušenější lidé i v domácím prostředí.

A co se týče mého názoru, zda je vinná či ne. Tak čistou pravdu znají asi jen oběť, vrazi a Bůh, ale já se přikláním jasně k nevinná. Nikoliv ze soucitu či sympatií k Amandě jako osobě, ale spíš díky zdánlivým drobnostem, které z mého pohledu vypovídají o tom, že předkládaná verze obžaloby není pravdivým obrazem událostí a že tedy Amanda tuto vraždu spáchat nemohla. 

A co vy? Četli jste, nebo máte radši jiné příběhy? ;)

Díky za všechny milé komentáře, vždycky mě moc potěší.

Vaše Iwi

PS: Příště si dáme něco veselejšího a víc uměleckého - životní příběh Vivienne Westwood.

PS2: Psát podobné příběhy není snadné. Na jedné straně je potřeba pohlídat, aby z toho nebyl patos plný emocí, nebo dokonce literární fraška, na druhé straně, aby čtenář nepadl nudou pod tíhou holých faktů, čísel a důkazů. Myslím, že tady se udržet rovnováhu podařilo.