neděle 18. října 2015

O blogování, soutěžích a nenávisti

Chtěla bych vám dneska napsat takové zamyšlení o blogování, o soutěžích a o věcech, kterých jsem si poslední dobou všimla. A taky o virtuální nenávisti, i když té asi věnuju ještě jeden samostatný článek i z pohledu práva.

Předně bych chtěla ještě jednou poděkovat milé čtenářce L.  za nominaci blogu Mazaný králíček do blogerky roku. Tisíckrát víc mě ale potěšily její milé zprávy, které mi napsala (a v kterých se zmínila i o tom, že blog nominovala.) Nominace jako taková mě trochu i vyděsila, protože vždycky mě nakonec překvapí, že v tom obrovském virtuálním oceánu najde někdo „to zrníčko písku“, které moje blogy představují.

Víte, Blogerka roku je soutěž, která každý rok šla mimo mě a musím říct, že to letos není jiné, ani navzdory tomu, že sama blogy píšu. Pro mě osobně největším oceněním je to, že někomu přijdou články na Makeupmania.cz nebo na Mazaný králíček přínosné a že ho zaujmou.

A ačkoliv jsem tohle téma soutěže nechtěla nijak víc otvírat, tak poslední dny mě přivedly k závěru, že malé zamyšlení by nebylo na škodu. Protože asi mám několik věcí na srdci, které bych vám už chtěla delší čas říct, nejen o soutěžích… ale o mém blogování vůbec.

Předně asi to, že já obecně na soutěže moc nejsem – na jakékoliv soutěže, což asi ti všímavější postřehli. 

Z části je to asi určitá lenost (je potřeba se podívat kruté pravdě do očí ;) a z části mě to jednoduše moc ani nebaví ( je potřeba se podívat kruté pravdě do očí  podruhé ;) , taky nerada jako soutěžící sděluju své osobní údaje a z části taky proto, že v tom nevidím hlubší smysl, což se třeba týká zrovna blogerky roku. Protože - kolik lidí - tolik chutí… a ani rozdělení do kategorií tomu moc nepomůže. Tak jaképak hlasování? Když to nakonec nevypovídá nic o tom podstatném. K tomu se zkrátka já nepřinutím. Na druhou stranu pár blogů bych i já ocenila ráda, ale zase vybrat jeden je prostě dilema nad mé síly.

Ale přesto všechno, to má i nějaká plusy, dají se tam každý rok objevit blogy neskutečně zajímavé, taky nové a s kvalitním a odlišným obsahem (pročež tam nakonec vždy vlezu), jinak ale zastávám názor, že blogosféra je komplikované a těžko neuchopitelné téma obecně, takže nějaká soutěž to jen tak nezmapuje.

Pokud ale na soutěže jste, nebo rádi i takto oceníte někoho, kdo se vám líbí, tak klidně. Zastávám názor, že to je opravdu každého soukromá věc, co zvolí za postoj – ať už čtenáři, nebo ostatní blogeři. A dost nechápu tu potřebu, kterou letos má tolik lidí v této záležitosti, a sice kopat do všeho a do všech kolem. Letos víc než kdy jindy vše kolem této soutěže připomíná především virtuální dívčí válku… což není moc fajn, když nějaká událost v lidech probouzí nakonec takovou nenávist. Otázka je, v čem všem (a v kom všem) je nakonec chyba?

Za sebe sama můžu jen říct, pokud jsem někdy nějakého autora blogu chtěla ocenit, jednoduše jsem zanechala pochvalný komentář, napsala zprávu, nebo mail a tak to dělám celé roky. Což je ostatně asi typ reakce, která většinu blogerů potěší nejvíc, stejně jako mě samotnou.

Takže tak, v soutěžích nehlasuju a nehlasuju ani za vlastní blogy. Ale neodsuzuju, když to někdo udělá, blogerka roku umožňuje podle pravidel nominovat i vlastní blogy a nic si nenalhávejme, blogy, které se v blogerce roku mihnou, nebo dokonce umístí, tak často jistý nárůst sledujících zaznamenají. Po pravdě jsem o některých ani neslyšela, než se objevily v této soutěži a třeba v ní i dosáhly nějakých výsledků a ještě dneska z toho svým způsobem těží a „žijou z nárůstu sledujících získaných díky zveřejnění blogu v soutěži“, takže by se hodilo říct k některým debatám, že „Ty, kdož si bez viny, hoď první kamenem“ ;)

Za mě říkám tedy k této věci - proč ne, můj styl to není, ale každý člověk ať dělá, co sám uzná za vhodné. Myslím si, že ani v takovou chvíli, kdy třeba někdo nominuje sám sebe, nejsou na místě nenávistné reakce, ale o té nenávisti dneska ještě bude řeč.

Další věcí, co bych vám chtěla už delší dobu napsat, jsou důvody, proč jsem blogy začala psát a proč v psaní pokračuju. Je to prosté, psaní mě totiž baví. A tohle jako hlavní důvod stále trvá. Až mě to bavit přestane, jednoduše „zavřu krám“ a půjdu dělat něco jiného, co mě bude v tu chvíli těšit víc.

Nechci, aby to teď vyznělo nějak špatně (či bylo špatně pochopeno), ale tohle je opravdu hlavní důvod. To, že někdo články čte, že se mu třeba i líbí, nebo mu „něco dávají“, případně si najde čas k debatě a že si ho někteří z vás najdou velmi často, toho si moc cením, dělá mi to velkou radost, ale je to pouze příjemný a moc krásný bonus pro mě. Já měla víc než dva roky blog neveřejný a psala si jen tak pro radost sebe sama, takže ano - primární důvod je, že psání mě baví.

Nikdy bych proto nechtěla sklouznout k prohlášením o „ svém sebeobětování“, že „to vlastně všechno dělám pro vás“ (a nedej bože, že si toho nevážíte….. nezbedníci… ;)  Tak snad mi rozumíte, jak se na své blogování dívám… Je to koníček.

Taky asi další zásadní věc je, že já začala psát blogy bez ambicí a stále bez ambicí jsem, co se blogů týče, samozřejmě. Netoužila jsem a ani netoužím mít tisíce čtenářů, volím jako ve všem totiž raději kvalitu, než kvantitu. Vím, že oba moje blogy dneska čtou příjemní, chytří, milí, přátelští lidé. Ani jediného z vás bych nevyměnila za čtyřciferný čí víceciferný ukazatel sledujících. A tak mě vlastně potkalo to nejlepší, co se autorovi blogu může stát, že energii, kterou vkládá do článků, dostává vlastně zpátky v podobě reakcí lidí, kteří ty články čtou (případně s ním debatují na jiných sociálních sítích.) – každý blog má svoji FB stránku a od 18.8.2015 mám založený účet na instagramu (najdete na blozích nově i tlačítko).

Další věcí, která v tom všem hraje roli, je ochrana mého soukromí. A je mi jasné, že pozornému čtenáři to asi taky neuniklo.

Byť něco jako naprosté soukromí dneska neexistuje a najít někoho není tak těžké, pokud o to vážně stojíte (chce to jen čas, energii a někdy i peníze), tak přesto nemám v úmyslu dělat svůj život víc veřejným, než je. Na blozích a sociálních sítích najdete přesně tolik, co jsem ještě ze svého soukromí ochotná pustit do světa a sdílet s jinými lidmi. Jinak si své soukromí dneska velmi dobře chráním. Za posledních víc než deset let je i v tom reálném světě naprosté minimum lidí, kteří mají o mém životě skutečně přehled a kteří se dostali vůbec za informační hranici „obyčejný život“, takže si to nemusíte brát nějak osobně – jsem zkrátka taková. A ani blogy tento můj přístup nezmění. Možná jednou změna přijde, ale ty důvody budou muset být zcela jiné, než je úspěšnost blogu ;)

No a k té nenávisti na sítích – zdá se mi jednoduše zbytečná. Víte, když nejde o život, jde vlastně o….  V reálném životě mnoho z nás potkají takové věci, které musíme nějak vyřešit, či doslova přežít, nebo se s nimi srovnat, že tyhle „žabo-myší“ války jsou ve světle běžného života doslova plýtváním energie, času a dalších zdrojů. A poslední dny to snad i postrádá už logiku.

Nějaké poznámky bych k tomu přesto napsat chtěla, protože „to napětí“ sleduju déle, než trvá tahle miniválka kolem soutěže.

A sice chci dnes psát „o dvojím metru“. O tom, že co člověk netoleruje jiným, sám nakonec občas udělá. Stane se, že osoby, které si stěžují na chování haters, ani v minulosti neměly problém se občas chovat stejně. A nemusí to být nutně útočný komentář na někoho konkrétního, ale někdy jsou to jen takové „ nevinné malé poznámky“ o tom, jak by měl být svět „ideálně uspořádán“. 

Víte, shazování jiných, odrazování od toho, aby něco zkoušeli(nejlépe pod zástěrkou "já to s Tebou myslím dobře) a komentářů, že pro ně je to příliš těžké a že to určitě nezvládnou a vůbec… to je čistá manipulace, nemusí tedy padat vulgarismy, aby člověk "šel tak nějak za hranice“….  

Takže co je ještě v pořádku? Pouhá cílená ignorace? Nejlépe v kombu s přístupem, že přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž? Všechno to jsou bohužel taky manipulativní a taky dost špinavé techniky…
Ale ještě přitvrdíme.

Takže jsou dokonce v pořádku dvojsmyslné poznámky, nebo urážlivé komentáře, protože máme pocit, že přece hlásáme pravdu – a tak účel nakonec světí prostředky, jak řekl Niccolo Machiavelli?

Nemyslím si, protože i pravda je, přátelé, jen relativní pojem, ať už se nám to líbí, či ne. A tak ani v tuto chvíli není nenávist na místě.

Nenávist je jako nakažlivá choroba, když jste jí vystaveni, snadno ji chytnete a těžko se jí člověk zbavuje, protože dává pocit moci a je tak trochu návyková.

Neznám větší „sílu“ než je nenávist, což je smutné a děsivé zároveň. Ani láska není z mého pohledu dnes totiž tak silná, protože dneska nakonec náš život ovládá spíš chladné racionální myšlení než emoce. A láska a logika se občas nesnesou, ale nenávist si s chladným kalkulem rozumí moc dobře.

Dneska jsem ve své podstatě snad i trochu cynik (ovšem se smyslem pro černý humor ;), možná je to pro někoho smutné, ale je to tak. Dovedly mě k tomu zkušenosti, život, lidé. Uznávám, že s některými byste se určitě setkat nikdy nechtěli. Přesto mám trochu paradoxně a nebo právě proto lidi ráda a věřím v to, že obyčejná lidská slušnost by se měla dodržovat (ona vám nakonec pomůže někdy zvládnout i situace, u kterých nevěříte, že ještě dobře dopadnou).

Nemusíte mít rádi všechny lidi jako vlastní děti, není to ani v našich silách, dokonce ani všichni lidé nebudou mít rádi nás, protože tak to na světě chodí, ale i když si s někým nesednete, i když nesouhlasíte, i když jste rozdílní, přesto jednu věc dodržet lze, můžete si vybrat, jestli budete slušní, nebo zvolíte snadnou cestu nenávisti. Záleží jen na vás a na tom, kolik v sobě nesete vnitřní síly, protože to je jediná věc, která vás od nenávisti, která se v davu lidí navíc šíří jako mor, dokáže vůbec ochránit.

Napište mi, co si myslíte vy - o blozích, jestli rádi soutěžíte, nebo jestli věříte na lidskou slušnost? ;)
Nebo třeba, jestli poznáte manipulátory a jejich způsoby jednání? ;)

Vaše Iwi


15 komentářů:

  1. Přiznám se, že mě díky tvé tajemnosti baví přemýšlet o tom, co děláš a jak vypadáš.
    Jsem ráda, že si napsala tento článek (a nejen tento). Obecně si myslím, že minimálně jako národ jedeme ve vlně agrese a je jedno jestli to dáváme za vinu uprchlíkům, nebo blogerům. Věřím, že je potřeba vybít nastřádanou frustraci a začít načisto. Doufám v nějaké klidně vybití (nadávání blogerům a politikům) než v opravdovou válku.
    Soutěži Blogerka roku moc nerozumím, ale přijde mi, že porota se skládá z lidí, o kterých tuším že s určitými blogerkami, nebo vlogerkami spolupracují, tak jsem zvědavà zda tyto vyhrají.
    Jsem přesvědčena, že je kazdyho věc, jestli píše jenom pro radost, nebo pro peníze. Ideálně by mělo fungovat obojí. Jako důležité vidím dodržovat zákony, vyhlášky a netajit spolupráce.
    Chápu, že si například ty hlídáš soukromí. Hlídám si ho mnohem méně a dělám to záměrně. Učím se skrze sociální sítě a blogy třídit si myšlenky a stát si za svým názorem. Je to pro mě velká škola. :)
    A jinak, tipuji, že jsi právnička.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za milý komentář ;)
      Jinak já si tedy tak tajemná nepřipadám :D
      Jen mi nepřijdou některé věci pro blog podstatné. Zásadní jsou u mě informace, to co můžu předat dál a pokud to je někomu prospěšné, ať už tady na Králíčkovi, nebo třeba i v té kosmetice na druhém blogu, tak jsem ráda.

      A máš pravdu, že sociální sítě jsou v jistém smyslu dobrý tréningový prostor pro cvičení argumentace a i toho, aby člověk stál za svým názorem a dokázal si ho i hájit, za předpokladu, že ty debaty mají nějakou úroveň :)

      Vymazat
  2. A ještě jeden komentář.
    Neznám dobře blogovou scénu v ČR, ale ohledně Blogerky roku mi nejvíc vadí tyhle vyjádření:
    Jak já mám u těch vašich zpráv hodně často na krajíčku a uvědomuju si tak obrovskou sílu, kterou vám někdy moje slova dodávají. A že já jsem citlivka až do morku kosti, prožívám to každičké zakopnutí/výhru s vámi. Jsem na vás pyšná! Tak si říkám, že bychom si měli tenhle další sen splnit spolu.Tenhle blog totiž už dávno není o mně. Ten je o vás. 
    Tak co, jdeme do toho? Spolu? Posílat hlasy můžete TADY a já vám poděkuji tím, že vám budu dělat zase ta vaše rána krásnější nějakými lahodnými články. Deal?

    Zajímalo by mě jaká je Tereza doopravdy. Jestli je to vykalkulovana manipulace, nebo je prostě hodně "jinová".
    Vadí ti takovéhle vyjádření, nebo je to pro tebe v pohodě?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pro mne osobně je to dobře cílená manipulace s čtenáři :-) Ale já už jsem trochu větší cynik než asi Iwi :-)

      Vymazat
    2. Už jsem tu jednou zmiňovala, že obraz každého člověka na internetu je přesně takový, jaký si ho každý vytvoří.

      A o tomto obrazu si myslím, že tento obraz není především zdaleka úplný.... Nejde ani tak o to, zda je upřímný. Otázka spíš zní - co vše není vůbec řečeno? Nemyslím si, že by člověk nemohl být pozitivní, ale vím, že to má své hranice. Každá růže má aspoň jeden pořádný trn, nebo jich má spíš i víc. Ale jak ostré nakonec dokážou ty trny být, to ukáže až čas a zkušenost. Nicméně tam jsou. Tady jsou dobře pod kontrolou. A těžko hádat, jestli to je jen proto, že "negativní věci" na pozitivní blog nepatří.

      A k té výzvě, resp. jejímu způsobu - já z toho v první řadě cítím velmi cílevědomého člověka, který má nejen v tomhle asi hodně "silný tah na branku". Otázka zní - je to dobře, nebo není?

      Vymazat
    3. :D ale vela blogeriek hra takto na city..asi sa to tak ma, aby mal clovek vela followerov, alebo co..ja som doteraz uplne nepochopila tuto strategiu

      Vymazat
    4. Musím říct, že určitě existují postupy a věci, které zvyšují sledovanost blogu (až po takové extrémní strategie).... ale na druhou stranu je potřeba si položit otázky - bavilo by nás vytvářet takový obsah blogu, který bychom musely "ohýbat" poptávce? A bavilo by nás mít třeba vyšší počet čtenářů, ale jen zlomek těch, s kterými si nakonec skutečně máme "co říct"....

      Osobně by mi to nevyhovovalo, takže na strategie kašlu. Pokud ke mě na blogy dneska někdo zabloudí a rozhodne se obsah odebírat a vidím, že i po čase to zvládá ;) Tak vím, že je schopen "držet se mnou krok" a nemusím kvůli němu "zpomalovat či měnit směr".... a takové čtenáře tady budu mít radši, i kdyby měli být jen tři :)

      Vymazat
    5. Ja to vidim ako strasne casovo narocne, analyzovanie citatelov a prisposobovanie obsah dopytu. Mozno to niekomu ide akosi prirodzene vytusit smer a spravne marketingove tahy, ale pre mna by to znamenalo vela prace, ktore nemusim byt ocenena. Ovela prijemnejsie mi je tvorit to, co sama chcem a ide mi to same, a brat blog ako konicek..
      Keby som mala vymysliet taky podlizavy status, tak asi by mi bolo zle samej zo seba a na cele by som sa vykaslala, hlasy-nehlasy..
      ale mozno prave toto je rozdiel medzi masovo uspesnym a neuspesnym blogom..

      Vymazat
    6. Nemyslím, že to je primárně složité tvořit obsah, který přitáhne hodně lidí, ale z mého pohledu to není ve výsledku zábavné pro moji osobu.... a u Tebe mi taky přijde zbytečné se nutit do mainstreamu, když to není Tvůj styl :)

      Taky mnohé věci, které fungovaly na rozjezd u blogů, které tu jsou třeba pět a víc let a mají dneska dost čtenářů, tak dneska jsou totálně out a už by těžko tím někoho oslovily, takže kromě nějakých obecných rad jako je velikost a kvalita fotek - což člověk objeví rychle i sám, tak ty zásadní věci, jak dneska "prolomit ledy" tam člověk určitě nenajde. Navíc "dnešní čtenář" je úplně jinde, než lačný čtenář před několika lety, kdy byl nadšený, že vůbec objevil český blog ;)

      Jediné, co platí pořád - být ve správnou dobu na správném místě a druhá věc je - mít nápad, který tu ještě tak nějak nebyl (a nebo nebyl dostatečně zpopularizovaný.) A na intelektuální hloubce toho ani moc nezáleží - naopak jednoduchý nenáročný obsah vítězí.... :)

      A ono ta úspěšnost a neúspěšnost je taky ale dost široký pojem.... Jestli je hlavním měřítkem úspěchu počet čtenářů ... tak to si nemyslím, když totiž vidím některé blogy, které mají někdy i 50% komentů od haters a nakonec to končí důsledným adminováním/schvalováním/mazáním/nezveřejňováním komentů, tak to za takový úspěch tedy fakt neberu.
      Jistě, všude se najdou lidé, kteří závidí a mají potřebu urážet v naivní představě, že net je anonymní a nejostřejší jsou haters, kteří často i blogerku osobně znají a nesnesou ten pocit, že se jí daří. A vůbec se to nevylučuje, že i sem jednou nějaká podobná duše přijde..... Ale když je jich tam tolik..... tak nevím..... já fakt netoužím vytvářet blog, který slouží nejvíc k virtuálním bitkám....

      Vymazat
  3. Krásné pondělí. Článek se mi moc dobře četl a ve většině věcech s tebou i souhlasím :-)
    Blogerku roku jako soutěž sleduji už od úplného začátku, co tu ta soutěž je a hlavně pro tu možnost poznat nové blogy v objevech. Vždy se najde milý a zajímavý blog, kterému bych pak ráda dala šanci. A to právě i tou nominací, i přes to, že po mne chtějí mobil a email.

    Co se týče ochrany soukromí, já tě za tvůj přístup naprosto chválím. Kdysi jsem se vydala cestou toho, že budu něco ze svého života ukazovat, ale pak jsem si řekla, že to vlastně nechci. Že blog není o mém životě, o mé rodině, o tom jak vypadám. Ale o úplně jiných věcech a že tam tyto informace nepatří. Byť je trend znát každý krok bloggera a čtenáři na články ze soukromí slyší, tak to není něco, co bych chtěla s lidmi sdílet nějak veřejně. Pro mne je to zavazující i v tom, že jsem poměrně lenoch a fotit si, kde všude zrovna jsem atd.. mi k srdci nepřirostlo. Možná jsem ze staré školy, ale proč furt všechno fotit, když ten čas mohu věnovat druhé osobě, či jen vychutnat dobré jídlo. Proto volím pokud možno zlatou střední cestu. Sem tam něco vypustím, co pro mne není natolik intimní, či z toho mám radost.

    K agresi v soutěži... ono je docela těžké nenadávat, když tam chybí třeba kategorie knižních bloggerů, kteří jsou v čr docela dost zastoupení, ale místo toho raději udělají blogger roku. Kdy do beauty kategorie nastrkají směsky blogů, kde je mišmaš. Ale to vem čert. Průšvih je, že už se to pohnulo tak daleko, že zřizovatel té soutěže už chce na tom profitovat. A dávno to není malý portál, ale samostatná jednotka, která těží z blogů.
    V tomhle souhlasím zrovna se Škodulkou, kam se ta doba prostě posunula, že už se chce vydělávat na všem a chtít za to stejné peníze, jak za divadlo (kde já tu dřinu fakticky vidím a zažila jsem to dost z blízka).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář ;)
      Vezmu to odzadu - taky jsem u Klárky četla o tom vstupném. Bohužel to je dneska zkrátka byznys jako každý jiný. Tak jak se obyčejné "internetové deníčky" proměnily v dokonale zacílené reklamní prostory, YT předehnalo televizi, tak se nabalují další věci, na kterých jde vydělávat, včetně podobných akcí.

      Blogosféra je šedá zóna ve všech myslitelných směrech - bude ještě dlouho trvat, než to dostane celé nějaký řád, či směr, nebo formu... a bude zřejmé, o co jde.
      Zatím mi blogosféra připomíná nejvíc "zlatokopecká devadesátá léta" a to v mnoha ohledech - tam šlo taky jen o to přijít s nápadem, mít odvahu a hlavně žaludek, trochu štěstí, pevné nervy a dokázat využít toho právního vakua, které tu několik let bylo. A které teď je ve virtuální světě, protože nejde o to, že by ty zákony tenkrát či dnes neexistovaly, jde spíš o tu vymahatelnost v praxi.
      Žel bohu, zkrátka poptávka určuje nabídku..... možná smutné, ale je to tak...

      Co se týče knížek, tam je to vůbec divoké. Nakladatelství prožívají velký boom podobný tomu, který proletěl kosmetickým světem nějaký ten rok zpět. Takže myslím, že nová kategorie brzo přibude - na druhou stranu proč ne, je to opravdu početná kategorie a i tady se dají najít zajímavé blogy, stejně jako ty, které jsou slabší.

      Vymazat
    2. to prirovnanie k 90's je viac nez trefne, by som povedala :)

      Vymazat
  4. Blogerka roka idu uplne mimo mna, ale nebolo by tomu inak, i keby som bola Ceska. Tiez bola na Slovensku minuly rok podobna sutaz, a nijak som sa neangazovala..Tesilo ma, ze ma ktosi nominoval, i som dala oznam na fb :D ale tam kdesi to koncilo. Ta sutaz mi prisla cela akasi neprofesionalna..
    Neprofesionalna mi pride ale i ceska Blogerka roka. Kamoska ma vraj nominovala, no akosi som sa nenachadzala v ziadnych nominaciach. Vidiac v nich ale ine slovenske blogerky, napisala som organizatorom, ohladom tohto narodnostneho pravidla.
    Odpoved ma uprimne pobavila :) Vraj, ze iba gramaticky spravne pisane ceske blogy s kvalitnym obsahom. Nekecam :D Ale najvtipnejsie bolo, ako odo mna slecna PR, Monika sa volala, pocas nasej mailovej konverzacie asi 3x pozadovala tie mena slovenskych blogov, ktore som v ich nominaciach videla.
    :) Krasne kriteria by vymyslene mali, ale ich kontrola, to uz nech niekto spravi za nich, ze :) Obcas mi pride, ze staci par naucenych fraz, sebavedomie a PR moze robit kazdy..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jak jsem psala, pokud je nominací myšleno, že někdo z čtenářů chce ocenit obsah blogu, který se mu líbí (a případně k tomu i pošle autorovi blogu zprávu), tak to potěší. Ale víc potěší ta samotná pochvala než nominace :)

      Jinak mě soutěže prostě neberou.

      A k PR - některé firmy, někteří pracovníci už pomalu přicházejí na to, že ne všechny postupy jsou ideální. Než se ale "celé české PR" naučí práci na patřičné úrovni, i včetně dodržování předpisů, tak to bude asi ještě trvat....

      O tom, že třeba česká blogerka roku a i jiné soutěže měly dohry, které nebyly pěkné.... právě díky přístupu PR, který by se dal hodnotit jako víc než neprofesionální, jsem četla už v minulosti. Taky jeden z důvodů, proč mě neláká se aktivně účastnit.

      Vymazat