Mazaný Králíček

Podivné ráno

To je to, co dneska čeká celý západní svět…

Zavzpomínám ale krátce na jednu osobní událost... Je to už dlouho, ale po měsících starostí a stresu jsem se probudila do slunečného dne, dokonce si udělala i menší procházku, potkala pár milých lidí. Takový den, který pohladí na duši. Dodnes si ho velmi dobře pamatuju.

Nic nenasvědčovalo tomu, že večer se stane něco, co nejen mně samotné, ale i dalším lidem navždy, nenávratně a naprosto zásadně změní život. Ten večer odstartoval velkou bouři jednoho mikrosvěta.

A všichni, co tu smršť „přežili“ více či méně zasažení, tak dobře věděli, že nic nebude jako dřív…

V pátek 13. listopadu 2015 taky svítilo slunce, když jsem pila ráno kávu, tak jsem si říkala, že to je takový příjemný den. A nic nenasvědčovalo tomu, že tento den se navždy zapíše jako skutečně černý pátek do naší mysli a že Evropa už nikdy nebude jako dřív…

Ale vlastně v to doufám, že nebude jako dosud. Že tahle facka, kterou nedostala nejen moje milovaná Paříž, ale prakticky celý náš západní svět a my všichni, tak nás snad probere z našeho podivného stavu, v kterém se nacházíme….

Nechci být patetická – vážně to nemám ráda, ale dlouho mě nic nezasáhlo tolik, jako od první minuty poslouchat a číst zprávy a vědět, že střelba stále ještě pokračuje, že se to ještě pořád děje – TEĎ, v tuto chvíli… že umírají další lidé… Tři hodiny bezmoci… A neskutečný výsledek blížící se k 150 obětem…

Víte, že mazaný králíček je prostor pro lidské odlišnosti, je to prostor tolerance, pochopení, místo, kde se nikdy nebude podporovat k nenávisti, ale taky je to prostor, kde vládne víra v chladnou logiku a taky i západní právo, byť mu k dokonalosti někdy zbývá velký kus cesty.

Nejvyšší hodnotou, kterou ale znám, jsou život a svoboda.

Myslím, (pokud jste věřící) že Bůh je v tento okamžik nejspíš hodně zmatený, jak na něj z jedné strany křičí muslimský svět, a z té druhé jej volá na pomoc i ten křesťanský, tak trochu to připomíná křižácká tažení, takže nakonec nemá smysl se jen modlit, Bohu můžeme jen poručit duše obětí, ale my živí se musíme o sobe postarat sami.

Doufám jen, že to celé nevygraduje v hloupý radikalismus, protože nejhorším aspektem této situace kolem terorismu a Islámu, Islámského státu je právě nevyvážený přístup, který je buď naprosto snílkovský, nebo naopak plný slepé nenávisti a co hůř i hlouposti a to jak v táboře snílků, tak radikálů.

Co říct?

Chtěla bych se probudit do jiného rána…. Do jiné Evropy… Do jiného světa…. Ale je to jen přání a my se nesmíme nechat zlomit v tom, v co věříme.

Vaše Iwi

14.11.2015, 1:50