Mazaný Králíček

Co vám o estetické medicíně nikdo nepoví

Dobře – s tím „nikdo“ jsem to možná kapku přehnala, ale v tom moři informací, které často hraničí s nesoudnou reklamou, se podobné informace hledají těžko. Navíc spíš narazíte na tvrzení, že jako nic se nemá přehánět a základem je vybrat si šikovného odborníka, či kvalitní kliniku. S tím samozřejmě souhlasím, ale pak jsou tu věci jiné, podstatné a nezanedbatelné ( o kterých se zase tolik nepíše/nemluví.)

Předně si ale ujasněme jednu věc. Nejsem rozhodně nepřítel estetické medicíny či plastické chirurgie, spíš možná i naopak. Mám velké pochopení nejen pro lidi, kde je svým způsobem takový zákrok nezbytný. Např. pamatuju si na sestru mojí kamarádky, která díky neopatrnosti dospělých nakonec vzplála jako živá pochodeň a život si zachránila skokem do přehrady. Měla silně popálenou horní polovinu těla včetně obličeje a vlasové části. Plastická chirurgie (v té porevoluční době spíš v plenkách) i další věci z estetické medicíny určitě pomohly ke zlepšení jejího stavu, jak hojení a tak eliminaci zdravotních komplikací díky „ztrátě kůže“, tak té čistě estetické stránce. Byl to ale běh na dlouhou trať. No, přesto se vyplatil. Dnes to bude přes 20let a člověk by vůbec nepoznal, jakou hrůzu tahle mladá žena přežila. A není to na ní poznat už hodně let.

Dalším příkladem, kde asi naprosto chápeme, že plastika je nezbytná, je třeba operace prsou po mastectomii (odstranění prsu/prsou). Nebudeme se tu pouštět do divokých debat, zda Angelina Jolie udělala dobře, nebo to je jen reklama. Ale vezmeme si ženy, které takový zákrok podstoupily nedobrovolně – tedy jako již nemocné. Estetickou (a na psychiku ženy silně působící) stránku věci chápeme. Ale hodně lidí si neuvědomuje, že zvlášť pokud jsou prsa větší a došlo k odstranění pouze jednoho z nich, tak rozdíl působící nerovnoměrně na páteř je až několik kilogramů. Holky/ženy si určitě vzpomenou, jak umí večer bolet záda, když si do kabelky nacpeme moc věcí a pak to celý den taháme na jednom rameni… Tohle žena s odstraněným prsem prožívá neustále. Neustálou nekončící bolest.

Jinak pokud vás to zajímá, tak postup v ČR u modelace nového (náhradního) prsu spočívá v těchto krocích – odstraní se tukový výřez pod pupíkem, který se užije na vytvoření základního „vaku“. Jo , je to přesně ten „holčičí špek“, který se tak blbě hubne, aneb kdo rád posiluje spodní břicho, že? Což je vlastně super – máte nové prsa a ještě se zbavíte protivného špíčku ;) (trocha toho humoru no…).

Bradavka se vytváří z kůže odebrané z vnitřní strany stehna a modeluje se zpravidla až dodatečně při další operaci. Tvarování prsa (nebo chcete-li plnost) se pak řeší případně v závislosti na velikosti pomocí implantátů. Určitě jste zaznamenali, že před delším časem proběhla kauza, kdy se zjistilo, že levnější implantáty (ty které se právě užívají k pojišťovnou hrazeným modelacím) mohou praskat a uvolňovat do těla silikon, navíc ne zrovna zdraví prospěšný a dostatečně čistý.

Takže to je ta kategorie „nutný zákrok“, pak tady máme věci, které možná zdánlivě nejsou o tom, zda přežijete či váš život provází velké fyzické bolesti, ale je to hodně o psychice. Aktuálně mám jednoho svého dobrého dlouholetého kamaráda v procesu operací, které vedou ke změně pohlaví (tedy z něho konečně bude zcela muž). O tom, že je to záležitost zdlouhavá, bolestivá a v mnoha ohledech komplikovaná, jsem už psala. Ale určitě to vše snáší s odhodláním sobě vlastním, protože žít „v nesprávném těle“, s čímž souvisí i dalších x věcí běžného života, je daleko větším utrpením, než přestát ten čas fyzické bolesti, která je s operacemi spojená.

Míra psychického utrpení se ale měří často velmi těžko a proto nesoudím, když si někdo nechá „přišít ouška“, nebo zvětšit prsa. Mám pro to osobně totiž dost velké pochopení.

Možná vás zajímá - co já a plastická&estetické medicína? Možná jsem to už někde zmínila, ale klidně to připíšu ještě jednou.

Operace, které se dají řadit mezi estetické, mám dvě. První je operace, která je tzv. vnitřní plastikou nosu. I když důvodem k operaci byly zdravotní komplikace (uzavřené dutiny a s tím stupňující se bolestivost i velmi časté spontánní krvácení), tak jakýmsi neplánovaným vedlejším produktem tohoto zásahu bylo i mírné zformování nosu k lepšímu. Šla bych na operaci čistě kvůli vzhledu, když dnes vím, co přesně obnáší? No, to bych tam musela mít zobák, se kterým bych neprošla dveřmi z baráku.

Proč? Upřímně – bolelo to jako svině. Když pominu, že obecně snáším narkózu asi dost špatně, tak když mi vytahovali dreny, obří támpóny nasáklé krví, které tahali (vytrhávali) přes nos dlouhou pinzetou až někdo z oblasti mezi obočím, tak jsem křičela tak, že mě slyšeli asi na celém patře budovy. Dalších několik měsíců stačil blbý vítr a myslela jsem, že se zblázním. Nebo oblékání trička/svetru přes hlavu, kdy nechtěně zavadíte nosem… Nikdy dřív jsem si tolik neuvědomovala, že „mám nos“. O tom, že vysmrkat se bylo za trest, ani nemluvě. Trvalo několik let (odhaduju tak minimálně 5 let), než se běžná citlivost nosu na dotek vrátila do stavu před operací!

Přesto jsem ráda, že jsem na ni šla – odstranilo to většinu mých čistě zdravotních problémů a taky jsem měla fakt moc pěkného a hodného pana doktora, kterého jsme všichni na oddělení zbožňovali (dokonce i staří chlapi). ;)

Druhá věc byla laserová operace očí metodou Lasik. Jistě mohla jsem nosit brýle, ale když se mi začaly stupňovat migrény, které jsem si všimla, souvisely právě s očima, rozhodla jsem se operaci už neodkládat. Operace mě stála v roce 2007 celkem 38tis Kč, operoval mě osobně MUDr. Pavel Stodůlka, Ph.D. na soukromé klinice Gemini a s výsledkem jsem spokojená velmi. Komplikace kolem zákroku prakticky nebyly žádné, bolestivost minimální, jsem stále spokojená i po letech, takže bych klidně šla znovu (zpětně vzato).

Jinak na rovinu říkám – kontaktní čočky pro mě nebyly příliš vhodné nikdy a brýle mi vadily (vším) a nenosila jsem je nikdy ráda (z mnoha důvodů). Velkou motivací k této operaci byla tedy i moje marnivost, dávno před tím, než se ozvaly migrény. A v tomto ohledu operace splnila naprosto moje očekávání. Vím, že jednou zestárnu a stejně mě brýle neminou, ale to už budu šedivá, vrásčitá a smířená – tedy snad aspoň míň marnivá. (Ano, i taková já jsem – marnivá holka ;)

Ale sebevětší psychická motivace či fyzické problémy nezmění to, že i plastické operace jsou zásahem do lidského těla se všemi riziky, bolestí a komplikacemi jako jakákoliv jiná operace. Jistě vám vaše motivace pomůže zvládnout období bolestí, protože budete mít svůj cíl (tak jako třeba ten můj kamarád), ale je důležité si zvláště v případě, že mě motivuje pouze a čistě lepší fyzický vzhled, položit otázku – co když se něco nepovede, stojí mi to za to riziko?

A narovinu – pos… tedy pokazit se může vždycky cokoliv…

Další a to VELMI důležitou otázkou je, co bude dál? Jak to bude vše z dlouhodobého hlediska? Jistě napadne vás např. zda se implantáty musí po letech měnit, což už je třeba u operací prsou taková konverzační klasika. Můžeme si tady povídat o tom, že jít pod kudlu ve 20 či 30 letech dobrovolně je kapku jiné (po všech stránkách), než pak třeba v 60ti letech a ještě k tomu z nutnosti (neb končí trvanlivost implantátu.) – myslím, že tohle ale už dneska mnoho lidí chápe.

Ale jsou tady i jiné aspekty, o kterých se nemluví.

Stejně jako jdou kupředu jiné obory, ani plastické chirurgie & estetická medicína neustrnula v čase. A kromě toho, že se objevují nové trendy, postupy, tak se taky přichází na to, že některé dříve používané metody vlastně udělají víc škody než užitku.

Tím příkladem je třeba operace očních víček (i tady u nás na konci světa je to hit), jen nedávno na tom byly tři starší ženy z mého okolí, co vím. Až nyní se zjistilo, že starší vzhled očních víček umocňuje fakt, že oči jdou jakoby dál od sebe a poklesají. Tento vývoj je způsobený postupným úbytkem tukové tkáně ve vyšším věku právě v oblasti očí. Jak se x let ale postupovalo (někde stále postupuje) při operaci víček? Odstraní se i ten zbytek tuku v této oblasti! Jistě, odstraní se i kůže, tak že okolí působí mladší, ale pohled je zároveň takový pichlavější. Není to přirozené a co hůř – výsledek se více blíží „vizi plastického chirurga“, než skutečné podobě pacienta, kterou měl třeba před 10ti lety.

Moudro dne otce Fura? To,  že je něco trendy, nemusí nutně znamenat, že to je cesta správným směrem.

Další oblastí, o které se nemluví, je hromadění materiálu a látek v těle, případně ovlivňování organismu těmito látkami, tedy způsobování nezvratných změn. Ať už jde o uvolňování postupné, nebo cílený rozpad v řádu nějaké časové jednotky, pamatujte, že vše umělé, nepřirozené, může být pro organismem dřív nebo později zátěží, na kterou může nějakým způsobem reagovat a tím zdaleka nemyslím jen reakce alergické. Ať už to naruší jeho přirozené pochody, nebo to zkrátka jen tělo neumí zpracovat/rozložit (a hlavně vyloučit) či to vaše tělo – tkáň, orgány ovlivní natolik, že není cesty zpět.

Takovou klasikou je třeba BOTULOTOXIN (zkráceně BOTOX). Pojďme si o tomhle klobáskovém jedíku popovídat trochu jinak, než jen „vlastně to vůbec nebolí a je to super“ ;) Protože se botox užívá i na léčbu migrény a taky k léčbě svalových stahů, hodně jsem se o něj zajímala. Botox se taky s velkými úspěchy používá na řešení problémů s nadměrným pocením.

Přesto je nutné pamatovat, že botulotoxin je velmi prudký jed. Není to jen nějaký jed, je to jeden z nejúčinnějších jedů vůbec, a když vezmu, že dlouhé řady let trvalo vědcům vůbec zjistit, nakolik negativně ovlivní lidský organismus jen „pitomá plíseň“ v podobě antibiotik, která jsou mimochodem taky po celou dobu podávána lidstvu pod přísným dohledem lékařů, nevěřím, že dlouhodobá pravidelná aplikace botoxu nemůže ovlivnit vůbec nic.

Co tak sleduju, tak s botoxem začínají čím dál mladší lidé. Někdy první aplikace přichází už někdy mezi 20-25 rokem, velmi často pak mezi 25-30 rokem. Při zamýšlené dlouhověkosti lidstva (soudě i dle důchodové reformy, kdy půjdeme do penze asi tak v 70 a více letech), to máme nějakých 40-50 let aplikace (podle toho jak dlouho si budeme penze užívat a kolik si na ni naspoříme ;) . Co na to říct? Snad jen, že pasivnímu kouření se kdysi taky nedávala žádná váha a nebralo se za extra rizikové ;)

Ale zpět k botoxu…

Je zajímavé, že botulotoxin odolá dokonce i kyselinovému roztoku, který máme my lidé v žaludku. Takže v případě konzumace botulotoxinu si tenhle jedík peláší vesele v plné síle rovnou do krevního oběhu, kde se ujme ovlivňování pochodů v těle. Míchá se tak trochu do věcí, které v těle řídí enzymy. Dneska už se i díky výzkumu rakoviny ví, že enzymy jsou nezanedbatelná, ba přímo důležitá záležitost a jejich dlouhodobá a výrazná nerovnováha v těle může mít za následek i smrt.

Botulotoxin je prudce jedovatý nejen konzumací, ale i inhalací a to v opravdu maličkatém množství. Velmi malé množství v řádu stovek gramů či nějakého toho kilogramu by údajně ideálně rozdávkované stačilo na likvidace celého lidstva.  

Pořád věříte, že botox nebude mít následky a nic se nemůže stát? Tak já se do toho obuju trochu víc ;) Nejen, že se člověk snadno stane psychicky závislým na této proceduře a hlavně tedy na jejích výsledcích, kdy se vrásky v důsledku lokálního ochrnutí svalu vyhladí a nevznikají nové, a tak je těžké si odepřít další a další dávky, když účinky té předchozí pomalu mizí, ale samozřejmě bez následku to fakt není.

Dnes se již ví, že v případě aplikace botoxu dochází ke zjizvení vnitřní tkáně svalu, tzv. jemného vaziva. Nejen, že toto má za následek deformace, ale dlouhodobé užívání botoxu paradoxně způsobuje i rychlejší ochabnutí svalu a tedy paradoxně zrychlení projevu stárnutí proti běžnému jedinci bez botoxu.

Aplikace botoxu je zrovna jednou z věcí, u které je potřeba si říct, zda nám např. vyhlazení čela vážně stojí za to, že jednom budeme mít nad obočím zdeformovaný povislý „vak“ kůže.

No, vzhledem k tomu, že se reálně uvažuje o tom, že se botox nakonec velmi omezí, nebo zcela zakáže pro kosmetické účely, asi pravděpodobně budete bojovat pak nejen s deformacemi, ale i s velmi rychlým nástupem projevů působení času, protože stáří si vás rychle najde a mílovými kroky dožene ten „ztracený čas“ ;) Co to udělá s psychikou člověka, který nevydýchá pár linek, ani nechci pomyslet… (A ze soucitu nechci pomyslet – sama jsem marnivá, už jsem to psala, ale taky jsem nohama na zemi a vím, že nesmrtelná ani věčně mladá nikdy nebudu, takže chápu, že to může znamenat doslova duševní peklo.) Otázka k věčnému mladí a nesmrtelnosti – chtěla bych to vlastně vůbec? Nevím – zeptejte se mě tak za 30let ;)

Já sama na botox nakonec nešla, přestože by to bylo velmi rychlé a zdánlivě snadné řešení bolestí od svalových křečí. Hledala jsem příčinu a taky alternativy, které jsou k tělu šetrné. Možná nejsou 100%, ale to ani botox – postupně účinek mizí, takže ani tady by to nebylo „na věky věků“ a před další aplikací by možná byly bolesti zpět stejně na nějakou dobu.

A když jsme u toho hromadění v těle…

Poslední dobou jsou velmi oblíbené tzv. mezonitě. Jedná se o zavádění mezonití pod kůži, což nahrazuje částečně lifting obličeje. Je nutné dodat, že i tady dochází prakticky doslova k cílenému jizvení tkáně. Kolem rány v tkání, v které prochází nitě, se totiž začne tvořit kolagen, tedy pojivo, které i po rozpadu nitě zůstává na svém místě a tvoří jakousi „vnitřní podpěrnou“ kostru tkáně a pleť nepůsobí tak ochable, povisle. I tady hodně záleží na šikovnosti odborníka, že "cílené zjizvení" bude ku prospěchu věci a ne naopak. To co se kolem mezonitě ale děje není nic jiného, než se vám děje při jakémkoliv hojení, přesněji jizvení, protože „pevná kolagenová hmota“ se tvoří ve zvýšené míře právě kolem jizev.

Opět můžeme poděkovat výzkumu rakoviny, že dnes víme, že poškození organismu a proces hojení se nezvrhne v proces bujení (rakovinového růstu) jen díky tomu, že eliminujeme míry poškozování organismu (což nám lidem evidentně dělá dost problémy) a taky díky tomu, že si zajistíme vnitřní rovnováhu systému vhodnou stravou (třeba zmíněných enzymů), které pomáhají proces hojení hlídat (a taktéž ho v čas zastavit).

Jistě se dočtete, že materiál z mezonití je bez větších problémů užíván v klasické chirurgii už 15let, rozklad nitě trvá cca 6-8 měsíců. No a já vám na to povím, že náhradní sladidla tady byla už za Adolfa Hitlera, což je nějakých víc než 70let a to, že se v těle lidí hromadí a lidské tělo je neumí vyloučit, se zjistilo až nedávno. Takže vlastně chudáci diabetici se ládovali celou dobu větším zlem, než kdyby si občas dopřáli běžnou klasiku, nebo zkrátka přírodní cukry. A i lékaři diabetologové už svým pacientům často radí právě spíš se diavýrobkům vyhnout (zvláště u dětí, které mají před sebou ještě celý život) a radši případně kapku „zhřešit“, než jíst „bezpečné“ dia výrobky. A to ani nemluvím o všech těch Zero a Dia černých limonádkách ;)

Takže 15 let.... no... To už je jako s těmi antibiotiky, tam je ta "doba potřebná k prozření" skoro stejná jako u sladidel...

Co dodat?

Lidské tělo je zkrátka fantastický, geniální, ale zároveň neuvěřitelně křehký a citlivý celek a bude trvat ještě dlouhou řadu let, než mu zcela porozumíme a do té doby nám nezbývá než opatrnost, intuice a selský rozum. Protože každý dostal na příděl jen jedno a tohle pravidlo se hned tak nezmění, takže kdo si „svoji hračku“ pokazí, ten nebude mít nic!

Vím, bylo to dneska dlouhé, ale chápejte – tak zásadní téma jsem přece nemohla odbýt třemi řádky ;)

Napište mi, co vy a plastická chirurgie, či estetické medicína? Jaký na to máte názor, či osobní zkušenost?

Vaše Iwi

Děkuju za všechny milé komentáře, dělají mi pokaždé velkou radost ;)