Mazaný Králíček

Však to není japonská schůzka, aneb Batman mezi hroby (Vánoce 2014)

Dneska vás jen pobavím menší story o tom, jakéže byly moje letošní Vánoce …..

Takže první půjdu s barvou ven, jsem už velká holka, ale moje matka je neskutečně hodný člověk. Ona je hodná tak nějak obecně, což mě někdy dost žere, že je na cizí lidi stejně hodná jako na mě, svoje drahé dítě. Chápete, že? Prostě nějaká ta exkluzivita by bodla ;) No, ale tak zpět k tématu -  svátky jezdím s panem M. slavit „na základnu“, tedy k rodičům, přesněji jedu na večeři, dárky, pohádku a pak zase domů. Hezky vypočítavé, že? ;) Přesněji jezdím k naprosto dokonalé vánoční výzdobě, k jejich velkému načančanému stromku, k jejich výborné hrachové polévce, salátu a smaženému jeseterovi. Přesnější by bylo k maminčině polévce a ostatnímu maminčinu jídlu, otec je kuchař teoretik (tzn. teorii ovládá skvěle a často právě vařící matce se snaží něco se svých bohatých teoretických znalostí předat). No, netřeba v tomhle víc zabíhat do detailu, jak takové debaty pokračují…

Já poučená z některých kritických let, kdy to vypadalo, že nebudeme večeřet ani o půlnoci, protože jsem si balení dárků „chytře“ nechala na Štědrý den na odpoledne, jsem letos mazaně zabalila již 23. prosince. Pan M. se na mě chodil s menšími pauzami dívat (nechápu, že ho to ještě po letech tak bere). Střídavě měl záchvaty smíchu a střídavě tiše fascinovaně hleděl. Naprosto ho totiž dostává moje „lepítková“ metoda. Razím teorii, že dárek má být hezky zabalený hlavně na pohled, přesněji na ten horní pohled, jak to leží pod stromkem, tak ať to nějak vypadá, ale nějak extra párat se s tím nebudu, beztak se to během pár minut pak rozškube, ne? ;)

Byla jsem zvědavá, s čím se vytasí pan M. při balení. Protože si byl podezřele sebejistý. Na Štědrý den ráno se vytasil…….. s tavící pistolí, ve které měl zlatou náplň se třpytkami a tím olepil všechny dárky, vypadalo to roztomile, ale zase jako za ty popálené prsty by mi to nestálo, zhodnotila jsem, že zůstanu u lepítek. ;)

Letos jsem získala i další cenné poučení. Jelikož nakonec beztak jako každý rok půjdu zase celá v černém, tak je dobré si ty jediné černé punčochy v baráku nachystat taktéž 23. prosince, protože hledat je pak na poslední chvíli všude možně, protože venku mrzne a pan M. stepuje už v kabátě u dveří, to moc vánoční pohody nedodá. Takže jsme si v klidu vysvětlili, že tohle není japonská schůzka a nějaká ta minuta sem, či tam…. Žádné drama, ne? ;)

Jak jsem tak letos spěchala, tak jsem si nevšimla, že mi na posledním čištění kabátu odstřihnuli všechny knoflíky. No, přišívat je nebyl rozhodně čas ani s nadhledem, že to není japonská schůzka. Takže se jelo – na hřbitov, zastávka první. Asi v té tmě a mizerném světle svíček trochu ta černá postava sprintující mezi hroby s bílým vlajícím pláštěm ve větru vyděsila některé z toho davu zodpovědných pozůstalých, kteří zašli na Vánoce zapálit svíčku. Jak jinak, všichni zase vzorně připraveni, se sebou velké hřbitovní dlouho hořící svíčky v červených kalíšcích, sirky, možná radši i zapalovač v kapse. To já tedy nehodlám splývat s davem, takže jsem k našemu hrobu dorazila vybavená veselou vonnou svíčkou, kterou jsem popadla doma … a bez sirek…. A jako nudný nekuřák i bez zapalovače. ;) Ale tak poradila jsem si, že jo.

Pan M. mezi tím v klidu seděl v autě na parkovišti a „hlídal dárky“. (A četl si přes mobil článek na Oslovi.)

Když jsem se tedy postarala o své mrtvé příbuzné, bylo na čase ozvláštnit den i těm živým. Po příjezdu jsem si vytáhla svůj krásný „vánoční“ lak na nehty a snažila se o vytvoření manikúry hodné této velké chvíle. Asi tak 5 vteřin na to jsem byla vykázána do vedlejší místnosti, kde si „můžu smrdět“. Po nalakování posledního drápku jsem se přesunula zpět a tady přichází konečně ta pěkná klidná chvilka, kdy jsme se všichni sešli u sváteční tabule, čučeli při světle svíčky na prázdné připravené talířky a společně čekali, až mi uschnou nehty. :D Bylo to takové zklidnění, takže myslím, že můj nápad s lakováním nakonec všichni přítomní ocenili.

Pak už jsme se jen prostě nacpávali všemi těmi dobrotami. My dovezli s panem M. dobré kvalitní vínko (po zkušenostech minulých let jsme vzali dostatek demižónů) a nakonec jsme se šli podívat ke stromečku, kde jsme všichni postupně usoudili, že „Ježišek/Ježíškové“ se zbláznili a asi nás vidí o dost hodnější, než opravdu jsme :D

Večer byl zakončen sledováním Pelíšků, nevím, zda se dá říct, že televizi jako rodina takto sledujeme, neboť můj otec je tak trochu jako rádio, které nejde vypnout (hlavně u té televize) a tenhle někdy dost otravný zvyk jsem žel bohu podědila i já. Dovedete si to představit… ;) Ale tak Pelíšky jsou vděčné, ono když máte strýčka, který vypadá podobně jako Donutil, je to taky bývalý „zelený mozek“ a vy ve vzpomínkách z dětství máte některé podobně vtipné scény „live“, tak ten film má teprve grády…. :D

Takže abych to tak shrnula… jaké byly moje Vánoce:

-      Šťastné (navzdory snahám některých mi je 22. prosince pokazit – což se nepovedlo)

-        Veselé (tak to rozhodně) :D

Jaké byly letos ty vaše svátky? A klidně se rozepište, jestli jste balící profící a nebo co vám donesl Ježíšek? Nebo klidně napište, že svátky neslavíte, já mám pro všechno pochopení – já třeba neslavím už několik let zase Silvestr, a to jakože vůbec.

Ale ať už slavíte či neslavíte, tak doufám, že vaše dny jsou alespoň šťastné a veselé ;)

Děkuji za všechny komentáře, dělají mi pokaždé velkou radost ;)