Mazaný Králíček

Muži mají sny a ženy cíle? PF 2015

Tak jen rychle shrnu, co jsem tak v posledním roce vyčetla za poznatek, dnes jen krátká úvaha, ale delší mnohem delší vás čeká i s knižním tipem za nedlouho (čas bude úměrný tomu, jak dlouho to vydržím sledovat ve stavu nepublikováno) ;). 

Takže můj studijní materiál pro dnešní téma: X článků, nějaké ty knihy, dokumenty o různých osobách. Společného neměly ty osoby vůbec nic, každý byl originál. To já miluju. Jediné dělení, které je možné, tak na ženy a muže.

Zajímavé je, že na konci těch všech rozhovorů přichází takové ty otázky typu „Co jako dál v životě?“ A tady je jasný rozdíl. 

Muži jsou prakticky všichni zajedno, rozhovoří se o svých SNECH. Sní o technickém pokroku, o tom, kam budou ještě cestovat, co ještě budou poznávat. Neřeší, jestli je to reálné, prostě povídají, co by chtěli. Často mě ty věci úplně nadchnou, skoro jsem naštvaná, že jsem tak bláznivý a báječný nápad nedostala sama.   

Naproti tomu ženy můžu rozdělit do dvou kategorií.

První kategorie je tzv. „na konci cesty“, což je můj pracovní název. Na otázku „Co jako dál v životě?“ Odpoví, že nic, že všechno mají, mají děti, manžela, udělaly nějakou tu kariéru (vždyť ještě jejich babička nemohla snít ani o vysoké škole), vydělaly nějaké peníze, podívaly se na pár hezkých míst…… Netouží už po ničem, nechtějí už doslova od života nic (což byla citace). Skromnost, pokora, možná. Když jsem si to ale přečetla u jedné ženy, které je cca 40let, tak jsem si řekla: „ Teď už musíš děvčičko teda jenom umřít, jak by řekla moje babička…“.

Jako vážně, ani jedno místo na zemi, kam by ještě chtěly? Vážně by si nepřály třeba letět do vesmíru? Vážně by nechtěly ještě zkusit klidně jiný obor? Ani ten světový mír třeba? Ach jo… To mě jako na konci těch rozhovorů vždycky dost zklamalo, ta prázdnota… Připadala jsem si dost ošizená.

Ale kategorie žen č. 2 je jiná. Tak tady jsou děvčata, tedy ženy, které jsou ještě „na cestě“ a jsou hlavně disciplinované a cílevědomé (až za hrob). Občas nám je sem tam předloží i nějaký ten lifestylový časopis, v jehož očích jsme stále ty „nemožné české buchty“ a on se je trochu snaží vychovat, aby vypadaly, myslely, nakupovaly a vůbec žily světově a ne jak Blažena z Hoštic či co. Nebo tam už vlastně světoví jsou, že ;)

Tyhle ženy z kategorie č. 2 nemají sny, přece nebudou někomu za blázny, že si přejí nereálný nesmysl. Ony mají CÍLE, jasné cíle. Takže tady nenásleduje ploché „nic“. Naopak přichází přiměřeně dlouhý (aby se to za jeden plně produktivní pracovní věk dalo stihnout) seznam cílů, které chce dotyčná splnit, které se vytyčila a za kterými se důsledně a systematicky posunuje. Upřímně – mají můj obdiv. To každopádně ;) Já se svojí netrpělivostí, nesystematičností, neschopná nakoupit i podle seznamu na lístečku (vždycky něco přidám nebo uberu), já opravdu můžu jen žasnout. Ale po pravdě, přiznám se -  mě ty ženy úplně děsí a jsem ráda, že jsem takový chaotik, že to vše kolem nemá občas ani hlavu ani patu, ale když se dívám na tu hrozně moc dospělou a vážnou paní na obrázku, tak se jen v duchu modlím: „Bože dej, ať ze mě není nikdy takováto mašinka.“

A hlavně ať mi fantazie slouží ;) Neb hodnotím kategorii č. 1 i č. 2 jako kapku bez fantazie a nudné. 

Takže do nového roku vám všem přeji jakožto ryze praktická bytost, abyste měli sny a fantazii, abyste je měli v každém věku a abyste je měli, ať už jste žena či muž. Abyste vždycky měli všichni dostatek nadhledu a energie, ať už vám život připraví cokoliv a taky smysl pro humor, velkou chuť žít - to především a nelpěli křečovitě na pevných plánech, protože život je hlavně změna. Abyste byli jako to paraplíčko z pampelišky, abyste s lehkostí doletěli co nejdál, nejvýš a na nová krásná nepoznaná místa, ať už jsou to jakákoli.

Krásný rok 2015 ;)