Mazaný Králíček

V knihovně u Mazaného Králíčka (návštěva č. 1)

Kniha Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji

 

Malá technická hned na úvod…..

 

Český název knihy: Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji

Originál: Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea

První vydání : 2012 (AJ) , vydání v ČR 2014 (CZ)

Autor: Barbara Demick

Nedávno jsem tady psala úvahu o tom, jestli čtu moc nebo málo. Vyšlo z toho, že nemám hlavně tolik volného času na čtení toho, co bych četla ráda, ale naopak věnuju dost času čtení tomu, co číst musím.

Dneska tady mám pro vás povídání o knížce z toho sektoru „volný čas“, neb je to článek na přání ;).

Zmíněná kniha mě naprosto uchvátila, protože je napsaná skutečně s citem a je za ní vidět velký kus práce. 

Osobně hned na začátku ještě podotýkám, že se nepovažuju za nějakého knižního experta a s blogy, které se věnují primárně jen knihám, se nemohu ani zdaleka rovnat.

Ale teď už ke knížce….

Kniha spojuje nečekaná, někdy možná i šokující fakta se silným a zajímavým příběhem několika reálných postav, potažmo jednoho národa, jedné země a jejích sousedů. Lidé tu knížku často přirovnávají k románu 1984 od George Orwella, hlavně na zahraničních webech (nebo těch českých, které přebírají text „ze západu“). Chápou ji totiž jako něco, co popisuje dost podobný systém. Ano, i v knize o KLDR narazíte na mnoho zvláštních faktů, někdy až krutě mrazivých nebo naopak podivně úsměvných – známe přece, jak někdy komunismus dokáže být absurdní a stejně jako Orwellův román 1984 popisuje šílenost mašinérie totálního režimu, ale zároveň tato kniha jde dál.

Dává čtenářům možnost pochopit dnešní stav věcí, který vznikl na základě mnoha událostí v historii, které jsou dnes již někdy i zapomenuty. Kniha nám dává možnost pochopit, proč třeba kdysi lidé utíkali do KLDR, místo z KLDR, připomíná nám souvislosti dané doby. Popisuje každodenní život v překvapivých detailech. Dává nám možnost pochopit vývoj i to, na kolik může systém člověka dočasně paralyzovat, když v něm dlouhodobě žije, nebo když se v něm narodí a je vychován, a jak mocným nástrojem v tomto ohledu je informační vakuum.

Zároveň ukazuje, že i navzdory silné propagandě, navzdory přísné cenzuře, je touha po svobodě, touha po životě, touha po obyčejném kousku štěstí prakticky v každé člověku. Ukazuje, že jsou to věci, které když člověk jednou okusí, nikdy na ně nezapomene a zároveň ukazuje, že mnozí se s ní bez ohledu na systém a výchovu i rodí. Hlavně s tou touhou volně se nadechnout, být svobodný. 

Pokud máte rádi příběhy dle skutečných událostí, máte rádi literaturu faktu, máte rádi knihy o lidské společnosti, ať už je to z oblasti historie, sociologie, psychologie převedených na každodenní život, tak tahle knížka je pro vás ;)

Nebudu vám vyzrazovat ani jedinou postavu, ani jediný příběh a už vůbec nebudu psát o tom, jak to dopadne u každé postavy z příběhu. Přečtěte si to a uvidíte. Nedá se to snadno převyprávět stručným výtahem, protože nechci vás ochudit o všechny ty emoce, které člověk během čtení cítí. Překvapení, šok, smutek, bezmoc, empatii, radost, štěstí… a dlouhé zamyšlení na závěr. O to vás přece nepřipravím.

Dvě věci jsou ale na té knize zajímavé opravdu hodně a proto ji doporučuju – první z nich je, že do přečtení knihy jsem neměla vůbec jasnou představu, co znamená tuhý totalitní režim v praxi a to jsem dítě narozené v komunistickém režimu a vyrůstající v postkomunistické zemi. Neměla jsem konkrétní představu, jak vypadá běžný život běžného člověka v takové zemi, jaké že to problémy vlastně musí řešit každý den. Po přečtení této knihy se i na některé novinářské kachny typu „Tak už i v KLDR mají pravou italskou luxusní pizérku, život v Severní Korei není tak špatný“ dívám jinak…… 

A druhá věc, která je zajímavá, je skutečnost, že autorce se podařilo zachytit i srovnání některých životů v KLDR a následně v Jižní Korei. Což se zatím v takovém měřítku takovým detailním způsobem a řekněme, že i objektivně nikomu nezdařilo. Vede to člověka k úvahám na kolik je lidské štěstí závislé na systému a na kolik na vnitřním nastavení člověka.

Na konci si člověk možná sám sobě položí trochu nepříjemnou otázku, jaký bych asi byl, kdybych se narodil nebo prožil celý život v KLDR? Co je tím mým skutečným základem, co není dáno výchovou, okolím, nebo co naopak je? Nakolik by mě to ovlivnilo? Kým bych se stal?

Je to trochu úvaha až na kost….

Knížka ale zároveň ukazuje, že ten náš skutečný základ (pokud je dobrý), nedokáže zničit žádný systém a že nikdy není pozdě na změnu.

Znáte tuhle knížku? Četli jste?

Děkuji moc všem za milé komentáře, dělají mi pokaždé velkou radost.