V knihovně
u Mazaného Králíčka (návštěva č. 1)
Kniha
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Malá technická hned na úvod…..
Český název knihy: Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Originál: Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea
První vydání : 2012 (AJ) , vydání
v ČR 2014 (CZ)
Autor: Barbara Demick
Nedávno
jsem tady psala úvahu o tom, jestli čtu moc nebo málo. Vyšlo z toho, že
nemám hlavně tolik volného času na čtení toho, co bych četla ráda, ale naopak
věnuju dost času čtení tomu, co číst musím.
Dneska
tady mám pro vás povídání o knížce z toho sektoru „volný čas“, neb je to
článek na přání ;).
Zmíněná
kniha mě naprosto uchvátila, protože je napsaná skutečně s citem a je za ní vidět velký kus práce.
Osobně hned na
začátku ještě podotýkám, že se nepovažuju za nějakého knižního experta a s blogy,
které se věnují primárně jen knihám, se nemohu ani zdaleka rovnat.
Ale
teď už ke knížce….
Kniha
spojuje nečekaná, někdy možná i šokující fakta se silným a zajímavým
příběhem několika reálných postav, potažmo jednoho národa, jedné země a jejích sousedů.
Lidé tu knížku často přirovnávají k románu 1984 od George Orwella, hlavně
na zahraničních webech (nebo těch českých, které přebírají text „ze západu“). Chápou
ji totiž jako něco, co popisuje dost podobný systém. Ano, i v knize o KLDR
narazíte na mnoho zvláštních faktů, někdy až krutě mrazivých nebo naopak
podivně úsměvných – známe přece, jak někdy komunismus dokáže být absurdní a stejně
jako Orwellův román 1984 popisuje šílenost mašinérie totálního režimu, ale zároveň
tato kniha jde dál.
Dává
čtenářům možnost pochopit dnešní stav věcí, který vznikl na základě mnoha
událostí v historii, které jsou dnes již někdy i zapomenuty. Kniha
nám dává možnost pochopit, proč třeba kdysi lidé utíkali do KLDR, místo z KLDR,
připomíná nám souvislosti dané doby. Popisuje každodenní život v překvapivých
detailech. Dává nám možnost pochopit vývoj i to, na kolik může systém člověka dočasně
paralyzovat, když v něm dlouhodobě žije, nebo když se v něm narodí a
je vychován, a jak mocným nástrojem v tomto ohledu je informační
vakuum.
Zároveň
ukazuje, že i navzdory silné propagandě, navzdory přísné cenzuře, je touha po
svobodě, touha po životě, touha po obyčejném kousku štěstí prakticky v každé
člověku. Ukazuje, že jsou to věci, které když člověk jednou okusí, nikdy na ně
nezapomene a zároveň ukazuje, že mnozí se s ní bez ohledu na systém a
výchovu i rodí. Hlavně s tou touhou volně se nadechnout, být svobodný.
Pokud
máte rádi příběhy dle skutečných událostí, máte rádi literaturu faktu, máte
rádi knihy o lidské společnosti, ať už je to z oblasti historie, sociologie,
psychologie převedených na každodenní život, tak tahle knížka je pro vás ;)
Nebudu
vám vyzrazovat ani jedinou postavu, ani jediný příběh a už vůbec nebudu psát o
tom, jak to dopadne u každé postavy z příběhu. Přečtěte si to a uvidíte.
Nedá se to snadno převyprávět stručným výtahem, protože nechci vás ochudit o
všechny ty emoce, které člověk během čtení cítí. Překvapení, šok, smutek,
bezmoc, empatii, radost, štěstí… a dlouhé zamyšlení na závěr. O to vás přece nepřipravím.
Dvě
věci jsou ale na té knize zajímavé opravdu hodně a proto ji doporučuju – první z nich
je, že do přečtení knihy jsem neměla vůbec jasnou představu, co znamená tuhý
totalitní režim v praxi a to jsem dítě narozené v komunistickém režimu
a vyrůstající v postkomunistické zemi. Neměla jsem konkrétní představu,
jak vypadá běžný život běžného člověka v takové zemi, jaké že to problémy
vlastně musí řešit každý den. Po přečtení této knihy se i na některé novinářské
kachny typu „Tak už i v KLDR mají pravou italskou luxusní pizérku, život v Severní
Korei není tak špatný“ dívám jinak……
A
druhá věc, která je zajímavá, je skutečnost, že autorce se podařilo zachytit i srovnání
některých životů v KLDR a následně v Jižní Korei. Což se zatím v takovém
měřítku takovým detailním způsobem a řekněme, že i objektivně nikomu nezdařilo.
Vede to člověka k úvahám na kolik je lidské štěstí závislé na systému a na kolik na vnitřním
nastavení člověka.
Na
konci si člověk možná sám sobě položí trochu nepříjemnou otázku, jaký bych asi
byl, kdybych se narodil nebo prožil celý život v KLDR? Co je tím mým
skutečným základem, co není dáno výchovou, okolím, nebo co naopak je? Nakolik
by mě to ovlivnilo? Kým bych se stal?
Je
to trochu úvaha až na kost….
Knížka
ale zároveň ukazuje, že ten náš skutečný základ (pokud je dobrý), nedokáže
zničit žádný systém a že nikdy není pozdě na změnu.
Znáte
tuhle knížku? Četli jste?
Děkuji
moc všem za milé komentáře, dělají mi pokaždé velkou radost.
Králíčku děkuji! KLDR... tomu říkám téma! Už objednávám a těším se na další návštěvu tvé knihovny :)
OdpovědětVymazatTak jsem ráda, že knižní tip vyšel ;) Ono už u toho minulého článku jsem si v komentech všimla, že nás budou bavit asi dost podobné věci, z čehož mám radost, takže klidně přihoď taky nějaký tip. Na blozích je super, že nejde jen o článek, ale je tu prostor pro debaty, další tipy apd. ;)
VymazatTak si o KLDR jen tak nepočtu :( V pátek mi po 15(!) dnech od objednávky po mé urgenci ohledně platby přišel mail, že zboží nemají, že neměli aktualizované skladové zásoby a kdesi cosi. Jak já nesnáším nespolehlivé e-shopy, mor na ně :) Dnes objednávám znovu :)
OdpovědětVymazatNo a jak tak googlím, zdá se, že je všude rozebraná. Nechci elektronickou, ale papírovou, netušíš, králíčku, jestli je ještě někde k sehnání?
OdpovědětVymazatPromiň, úplně jsem ten koment přehlédla. Tak to vůbec netuším, kde by měli právě ještě papírovou.... Spíš se i podívat v běžných kamenných obchodech - já tam občas objevím zastrčené poklady ;)
VymazatCo jsem tak zjišťovala přímo u nakladatelství a prodejců, tak spíš už je to maximálně tak na půjčení z knihovny. Ale nákup asi bude problém.